Autoforum

/

Foto: Ford

O elektrických autech se jako o „čistých” hovoří tak dlouho, že je tak mnozí začali bez rozmyslu vnímat. Jakkoli jsou ale politici přesvědčeni, že mohou poroučet větru dešti, fyzikální zákony překonat nezvládnou. Tváří v tvář faktům nechtějí elektrické lži přehlížet ani jinak levicově orientovaná americká média.

O čistotě elektromobilů se neustále vedou spory. Jejich zastáncům stačí, že daná auta nemají výfuk a tím nemohou do ovzduší posílat škodlivé zplodiny přímo. To je sice fakt, ovšem stejně tak je třeba dodat, že žádný pohon nebude fungovat bez vstupní energie. Ostatně ani vy sami se nedostanete do nejbližší samoobsluhy, aniž byste nezapojili minimálně dolní končetiny. Představa, že elektrická auta zvládají překonat stovky kilometrů na vzduch, je tedy opravdu scestná. Přesto tomu stále řada lidí věří, a to i když pravidelně zasouvá konektor do dobíjecí zdířky.

Místo fosilních paliv tedy elektromobily používají elektřinu, která bezemisně nikdy vznikat nebude a dominantní pro její výrobu budou beztak ještě dlouho obdobná fosilní paliva. Kromě toho je třeba pamatovat na výrobu samotných aut, která i dle automobilek životnímu prostředí škodí daleko víc, než je tomu u aut spalovacích. Bateriová auta tedy jejich majitelé přebírají s obrovským emisním balíkem na zádech, který s obvyklým energetickým mixem není možné rozumně vykompenzovat.

Na spotřebu aut - a je jedno, jaký pohon používají - má vždy značný vliv jejich hmotnost. Zrovna elektromobily však za muší váhu považovat můžeme jen stěží. Hlavně pak obrovské pick-upy, které se začínají rojit na americkém kontinentu. Zabývat se jimi tak začal i list The New York Times, jinak levicově orientované médium hořící pro kdejaký „zelený” nápad, který nyní k tomuto tématu vydal obsáhlý článek. Jeho název „Jak moc jsou pro planetu dobré velké elektrické pick-upy?“ hovoří pomalu za vše, neboť lajnuje cestu k jediné upřímné odpovědi.

Elena Shao poukazuje na rozdíly mezi spalovací a elektrickou verzí Fordu F-150. Druhá zmíněná totiž dokáže ušetřit až 50 procent emisí během každého ujetého kilometru. Nicméně problémem u ní je, že „vyžadovány jsou velké baterie a mnohem více energie při dobíjení. Ve finále jsou proto tyto vozy zodpovědné za více emisí než malé elektromobily. A když rozpočítáme jejich celkové emise na kilometry, dostaneme se nakonec ke stejnému číslu, jaké je spojeno s malými spalovacími vozy.“

I zmíněným způsobem orientovaná americká média tedy již sundala z očí zelené brýle a vnímají realitu takovou, jaká je, nikoli zkreslenou ideologickými sny a plány politiků a aktivistů. Problémem nicméně je, že tlak spojený s elektrifikací již kategorie malých aut účinně likviduje. Z trhu tedy mizí a budou mizet přesně ta auta, která životnímu prostředí opravdu mohla pomoci. Pokud totiž vůz váží méně než tunu, snadno si vystačí klidně i s prťavým motorem, který spotřebuje minimum paliva.

Dle analytiků tak mají mít velká SUV, pick-upy a dodávky na amerických registracích v roce 2025 podíl 78 %. Z velké části se o jejich pohon budou starat právě elektrické jednotky, přičemž jejich výrobci je budou prezentovat jako spásu. Ve skutečnosti ale bude docházet k větším škodám. Nikoli pouze na životním prostředí. Shao totiž poukazuje i na další negativní aspekt vysoké hmotnosti, a sice zvýšené riziko zranění při haváriích, problémem je také intenzivnější devastace silnic. Ani jejich stavění a údržba se neobejdou bez energetických vstupů.

Pokud vlastníte třeba Ford Focus či jakékoli jiné kompaktní auto, jež zpravidla váží něco mezi 1 300 a 1 500 kilogramy, pak srážka se čtyřtunovým Hummerem EV pro vás bude snadno fatální. A pokud přitom elektrický pick-up začne hořet, dostane se do ovzduší tak velké množství toxických chemikálií, že jakýkoli přínos bezemisní jízdy bude vymazán hned několikanásobně. Pokud tedy do současných politických plánů nikdo nevrazí vidle, čeká nás opravdu nehezká budoucnost. Obáváme se ale, že ony vidle do nich zapíchne až jejich prostá technická a ekonomická neschůdnost. Přece politik neřekne, že se spletl, kdy naposledy jsme něco takového zažili...

Zdroj: The New York Times

Petr Prokopec