Autoforum

/

Foto: ADAC Presse

Tato paliva nám byla svého času předkládána jako jedna ze spás planety. A dodnes jsou masivně používána. Jejich výroba je ale tak zoufale neekologická, že 95 procent továren na biopaliva v USA musí mít výjimku z plnění emisních norem, aby vůbec mohly fungovat. To se vyplatí.

Že klima na zemi prochází změnami, je bez debat, vliv lidské činnosti na tyto procesy je ale předmětem diskuzí, které stěží kdy budou mít jednoznačný závěr. Jistě má smysl chovat se ohleduplně a obezřetně, ovšem k v věci je třeba přistupovat bez zjitřených emocí. A hlavně je třeba kalkulovat se všemi okolnostmi, jak to ostatně naznačoval herec Kevin Costner ve snímcích o Supermanovi, kde hrál pozemského otce Clarka Kenta. Jinak snadno mohou veškeré snahy o záchranu něčeho vyústit ve větší škody, než k jakým by došlo.

Costner v těchto snímcích vzpomínal na své fiktivní dětství, kdy farma, na které vyrůstal, čelila obrovské průtrži mračen. Kvůli ní hrozilo její zaplavení, načež Kent se svou rodinou vybudoval přehradu. Farmu tak zachránil, čímž si vysloužil dort a byl považován za hrdinu. Až druhý den se nicméně dozvěděl, že zahrazením přirozeného toku došlo k nahromadění vody v horní části řeky, jež tak zatopila další farmu. Lidé na ní žijící ovšem nepěstovali kukuřici, nýbrž chovali koně, o které přišli.

Podobné je to třeba s elektromobilitou. Na jedné straně sice máme absenci výfuků a s tím související nulové lokální emise, ovšem je třeba pamatovat na to, že výroba elektřiny není až tak úplně čistou záležitostí. A co je možná podstatnější, na baterie těchto aut jsou třeba vzácné kovy, a jejich výroba tak dává životnímu prostředí zabrat více než emise spalovacích vozů. Ve finále tak dochází k vyrážení klínu klínem, vše se navíc děje ve stínu stále většího množství emisí z čínských uhelných elektráren.

Bateriová auta ale dnes ponecháme stranou, místo toho si posvítíme na biosložky přimíchávané do paliv. Ty jsou třeba ve Spojených státech od roku 2007 povinné, podobně je legislativa nastavena ještě déle a intenzivněji také v Evropě. Zastánci této příměsi uváděli, že s její pomocí dochází k ochraně životního prostředí, z čehož se pomalu začíná stávat mantra pro jakýkoliv byznys stojící mimo tradiční ropný průmysl.

Jak ale uvádí agentura Reuters, při výrobě jednoho milionu galonů k přírodě údajně ohleduplného paliva vyprodukují továrny na etanol 1 187 tun CO2. Ve srovnání s tím nicméně ropné rafinerie při stejném množství pohonných hmot vypustí do ovzduší pouze 533 tun oxidu uhličitého. Máme zde tedy více než dvojnásobek, za kterým stojí výjimka ze zákona, kterou agentura EPA udělila 95 procentům továren.

Problémem nicméně je, že právě tyto podniky mají na kontě 80 procent veškerého etanolu, který se ve Státech vyprodukuje. Společnosti Green Plains a Marquis Energy, jež patří mezi pět největších znečišťovatelů ovzduší, přitom uvedlo, že jakkoliv jsou u etanolu vyšší emise při výrobě, vše má kompenzovat samotný provoz aut. To je pak i názor společnosti POET, která patří mezi nejšpinavější patnáctku.

EPA podotýká, že některé továrny patřící firmám, na jejichž konto jde největší množství emisí, jsou v rámci produkce CO2 podprůměrné. Nicméně ty další vše kompenzují, bohužel v negativním slova smyslu. Jedním z vrcholů byla i továrna společnosti ADM, která produkovala 3 600 tun CO2 na milion galonů, tedy sedmkrát více než průměrná ropná rafinérie.

Přínos biosložky je tedy značně diskutabilní, zvláště když dle dat EPA nemusí hned 240 z 251 továren, které ji v Americe vyrábí, plnit nastavená emisní pravidla. Vskutku tedy nelze pouze hledět na jednu hodnotu a na jejím základě postavit záchranu světa, je třeba vždy hledat komplexní a dlouhodobě nejefektivnější řešení. Kdo se o to dnes reálně snaží?

Zdroj: Reuters

Petr Prokopec