Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Evropa už se jednou rozhodla tlačit všem jeden druh pohonu aut bez ohledu na technickou realitu a jak to dopadlo, víme všichni. Jak to asi může dopadnout tentokrát?

Jakkoli nikdo nemůže vědět, co přinese zítřek, příští měsíc nebo příští rok, zavazuje se stále více zemí k tomu, že v určitý moment v ještě mnohem vzdálenější budoucnosti zakáží určitý způsob pohonu aut a nařídí jiný.

Zvláště v současném světě, který se mění bezprecedentní rychlostí, nám to přijde naprosto pošetilé, neboť o technickém vývoji přinášejícím efektivnější řešení v té či oné oblasti nelze rozhodnout od zeleného stolu - co se za dalších 10 nebo 15 let skutečně udá, nikdo nemůže ani tušit. Takto ale politici nerozhodují, ti se snaží poručit i méně ovlivnitelným věcem, a nezabývají se tak ani tím, že klidně dobrý záměr ražený tímto způsobem může snadno přinést více škody než užitku.

Věrně to demonstruje devítka evropských států, které od Evropské komise požadují stanovení pevného data, ke kterému bude prodej benzinových a dieselových aut zakázán. Jako by nestačilo, že si každý dnes může koupit elektrické auto, pokud po něm touží, jako by nestačilo, že jej tyto země vnucují i jiným, chtějí jej vnutit všem napříč kontinentem. Popravdě nerozumíme tomu, nechápeme, proč by všechna auta musela být na elektřinu, proč prostě není možné hledat optimální řešení pro každý specifický způsob využití, jak radí i němečtí technici a nesledovat celkovou efektivitu takového mixu? Ale tak to zkrátka je.

V čele bloku jdoucího proti jakékoli svobodě volby stojí Dánsko a Nizozemsko následované Rakouskem, Belgií, Řeckem, Irskem, Lotyšskem, Lucemburskem a Maltou. Tedy jinými slovy země, ve kterých je automobilový průmysl okrajovou záležitostí, pokud v nich vůbec nějakou továrnu najdeme. A o vlastních značkách pak často ani nemůže být řeč.

Přesto není pochopitelné, proč tyto státy touží po elektrifikaci, neboť ani jim nepřinese jen dobro. Nejspíše si ale myslí, že podobná sázka na jednu kartu nezasáhne, neboť volba hoších než současných řešení povede ke snížení prodejů a v Německu, Francie nebo třeba i Česku nevyhnutelně k zániku mnoha tisíc pracovních míst. Že se něco takového zprostředkovaně negativně dotkne i jiných, nemusíme dodávat, bezprostředně ale dopady zůstanou hlavně na bedrech těch, kteří po ničem takovém nevolali.

Přesně na to poukázal Daniel Caspary, lídr německých konzervativců. Analytik automobilového průmyslu Mattias Schmidt pak dodal ještě jeden negativní, už dobře poznaný aspekt - zavedení zákazu přiměje značnou část lidí k tomu, aby si ponechali svá auta déle, než by tomu bylo za situace, kdy by je mohli vyměnit za nová spalovací, nebo se přesunuli na trh ojetin. Na silnicích tak ve výsledku zůstanou delší dobu starší vozy beroucí ohledy na okolní prostředí ještě méně, což pochopitelně ničemu nepomůže.

Schmidt kromě toho uvádí, že právě na tyto lidi budou muset nakonec vlády vynaložit největší peníze, aby zadotovali jejich přesun k čistějším vozům, což efektivitu těchto snah dále omezí. Přijde nám to celé bláznivě absurdní, smysl nedávající komukoli, kdo si na papíře dokáže sečíst jedna a jedna. Ale nakonec to vypovídá jen o samých - zjevně necháváme vládnout lidi, kterým i taková operace dělá potíže a patrně budeme muset spolu s nimi poznat nevyhnutelné negativní dopady jejich rozhodnutí, abychom se z nich mohli poučit. Přitom poučení se nabízí už z minulých chyb - donedávna to byly diesely, které evropské země protěžovaly a jak to s nimi dopadlo...

Zdroj: Auto News, Politico

Petr Prokopec