Autoforum

/

Foto: Liebherr, tiskové materiály

My si na rozdíl od jiných nehrajeme na proroky a budoucnost neznáme. Pokud ale cílem má být „vynulování” emisí CO2 s minimálními negativními dopady, pak nám tohle řešení dává smysl. Jeho autoři se vydali cestou, o které se zatím sotva mluvilo.

Společnost Liebherr má většina lidí spojenou s jeřáby či dalšími stavebními stroji, případně s důlní a zemědělskou technikou. Její záběr je ovšem mnohem širší, impérium založené Hansem Liebherrem v roce 1949 totiž tvoří více než 130 firem rozčleněných do jedenácti divizí. Jedna z nich se zabývá pohonnými jednotkami, a právě na její poslední dílo si dnes posvítíme. Liebherr se totiž dlouhodobě věnuje vývoji vysoce efektivních agregátů, přičemž od roku 2020 testuje prototypy jednotek spalujících především vodík.

Momentálně se švýcarsko-německá společnost chystá do Mnichova na veletrh Bauma 2025, kde představí nový výkonný diesel D9612. Ten produkuje úctyhodných 1 292 koní, přičemž pohánět by měl zemědělské a stavební stroje. Liebherr dále uvádí, že u jednotky došlo také na razantní redukci spotřeby a emisí, podrobnosti však zatím nebyly upřesněny. Pokud vás tedy motor nadchnul, naplánujte si během druhého dubnového týdne výlet do Mnichova, kde Švýcary najdete v hale A4.

Tamtéž bude trůnit prototyp „zeleného“ agregátu, který je u působení pro spalování amoniaku neboli čpavku. To je bezbarvý a štiplavý plyn, který je současně prudce jedovatý. Při vdechování poškozuje plíce způsobem, který snadno může vést ke smrti. Jak je tedy možné, že má přispět k celosvětovému dobru? Mnohé napoví již jeho chemický vzorec NH3. Máme tu totiž sloučeninu vodíku a dusíku, kterou je poměrně snadné převážet i skladovat, nabízí vysokou energetickou hustotu a především při jeho spalování nevzniká CO2. Touto dnes tak sledovanou optikou je tedy chod motoru na něj zcela bezemisní.

Stávající prototyp využívá dvojího paliva, neboť k prvotnímu zapálení směsi je pořád třeba nafta nebo čistý vodík. Ten lze extrahovat přímo ze čpavku s pomocí katalyzátoru. Pohonná jednotka tedy nadále operuje na spalovací bázi, zároveň ale neprodukuje žádné emise CO2. Liebherr uvádí, že na její nasazení má dojít tam, kde elektrický pohon prakticky nemá co dělat - tedy hlavně u důlní techniky či u strojů, které odvádí svou práci mimo civilizaci.

Kdy přesně by se ale revoluční motor mohl objevit v prodeji, a zda na takový krok vůbec dojde, je zatím ve hvězdách. Jak jsme již zmínili, v současné době jde o prototyp, který deklaruje hlavně to, že Liebherr skutečně zkoumá všechny možné oblasti. Firma ostatně na veletrhu Bauma představí i někdejší vývojové varianty, u kterých zvažovala třeba různé vstřikování paliva, jak to přímé, tak i portové. S vodíkem pak spojovala hlavně to druhé zmíněné.

Zdroj: Liebherr

Petr Prokopec