Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nové Mini je zase o něco větší a více elektronické. Je Cooper S pořád na ježdění, nebo už jen pro parádu?

Britové k automobilům přistupují trochu jinak než ostatní národy. Jejich výrobu nedoprovází jen chladnokrevný kalkul jako třeba v případě německých značek, ale také emoce. Proto bývá jízda s nimi nezapomenutelná, což ale bohužel platí jak v dobrém, tak ve zlém. V prvním případě jde o dojmy, jakých se vám dostává na každém metru, ve druhém pak zejména techniku, jež má sklony k selhávání. A to často z důvodu značné překomplikovanosti. V tomto směru mi vždycky přijde na mysl letitá fotka porovnávající uložení kardanu u Mercedesu a Jaguaru. Zatímco totiž třícípá hvězda si vystačí s pouhými třemi komponenty, velká skákající kočka z Coventry jich potřebuje 75. Máme tu tedy celou řadu titěrností, které se mohou přelámat, zmínit můžeme i větší tření a tak bych mohl pokračovat.

Přesto všechno jsou mi britské vozy milejší než ty německé či francouzské nebo italské, což ostatně neopomínám zmínit snad v každém testu Land Roveru nebo Jaguaru. Důvodem rozhodně není fakt, že po prvním ranním otočení klíčku čekám, zda motor vůbec naskočí, ale hlavně jakési duchovní spojení, jaké skrze volant i sedadla cítím. V tomto směru samozřejmě vedou značky jako Caterham či Radical, jednu z čelních příček žebříčku ovšem okupuje Mini. A to především díky kompaktním rozměrům, kvůli nimž si velmi často připadám jako sevřená pěst v obepínající boxerské rukavici. Čas od času proto zatoužím po jeho vlastnictví, zvláště pokud se jedná o originál. Ceny zachovalých kousků jsou však hodně vysoké.

S potomkem na krku bych přitom musel být značně sobecký, neboť navzdory dostatku prostoru na předních sedadlech Mini nenabízí zrovna prostornou druhou řadu nebo úctyhodný zavazadelník. Abych však nezavdal hned v úvodu příčinu ke komentářům zmiňujícím tradiční české chalupářství, rovnou zmíním, že k převozu pytlů cementu a trámů na krovy původní hatchback nikdy nebyl určen. Místo toho měl vyřešit Suezskou krizi, díky které byly přitaženy ropné kohoutky, a Evropa se začala potýkat s nedostatkem pohonných hmot. Postižena v tomto směru byla hlavně Francie a Velká Británie, které se v rámci konfliktu postavily proti Egyptu. Britská vláda proto pověřila Alexandra Arnolda Constantina Issigonise, aby přišel s řešením.

Tímto řešením byl přitom právě třímetrový hatchback s pohonem předních kol a motorem uloženým nad přední nápravou, za nějž jeho tvůrce obdržel od královny rytířský titul. A nutno říci, že plným právem, neboť z Mini se od té doby stala naprostá ikona, která ve výrobě v prakticky nezměněné formě vydržela až do roku 2000. V té době přitom již značka spadala pod německé BMW, které se rozhodlo přijít s moderním nástupcem. Ten nabral nějakých 70 centimetrů na délku, mnohem podstatnější byl ovšem nárůst hmotnosti, která se zvedla z původních cca 700 kg na 1,2 tuny. Kvůli tomu samozřejmě musel být posílen i motorový prostor, kde dříve základní verze nedisponovaly ani litrovým objemem. Novinka místo toho přišla s jedna-šestkou, která se u modelu Cooper S dočkala i přeplňování.

Souběžně s vyšším objemem se zvedl i výkon, spotřeba se ovšem nadále pohybovala stejně nízko jako kolt pistolníků Divokého Západu. To se týkalo rovněž druhé novodobé generace, která se objevila v roce 2006. Právě za jejím volantem jsem strávil bezpočet kilometrů, a to nejen na veřejných silnicích, ale také na závodních okruzích. I přesto dlouhodobý průměr osciloval okolo 7 litrů na 100 kilometrů. Opravdu zvědav jsem byl proto na generaci třetí, která se v rámci designu od svých předchůdců příliš nevzdálila. Co bylo ovšem (úmyslně) opomenuto zvenčí, to bylo bohatě vynahrazeno uvnitř. Zvláště v motorovém prostoru, který v základních verzích hostí tříválce. U nich lze přitom nízkou spotřebu očekávat, bude na tom ovšem stejně také testované provedení Cooper S osazené přeplňovaným dvoulitrem? A jaké asi budou jízdní vlastnosti či vnitřní prostor? To jsou ty zásadní otázky, na které si během příštích řádků odpovíme.

Stejná tvář, jen trochu buclatější a přizdobená make-upem

Než se ovšem dostaneme k samotné jízdě či kabině, je třeba trochu důkladněji popsat exteriér. Ač se to totiž na první pohled nezdá, změnil se opravdu výrazně, neboť novinka stojí na modulární platformě UKL1. S tou se pojí nárůst rozměrů o 98 milimetrů do délky (na 3 850 mm), o 44 milimetrů do šířky (na 1 727 mm) a 7 milimetrů do šířky (na 1 414 mm). Souběžně s tím byl o 28 milimetrů prodloužen také rozvor (na 2 495 mm), uvítat můžeme rovněž rozchod kol rozšířený o 42 milimetrů vpředu a 34 mm vzadu. Horší je ovšem nárůst převisů, kdy vpředu od středu kol naměříme 757 milimetrů a vzadu 598 mm. Kvůii tomuto opatření, které padá na oltář vyšší bezpečnosti (zvláště chodců), přitom Mini vypadá poněkud disproporčně, což si ostatně můžete ověřit na fotkách mapujících boky vozu. Jasně patrný je na nich čumák, za který by se nestyděl ani Cyrano z Bergeracu, rozloučit se tedy můžeme se rčením „kolo v každém rohu“.

Cooper S má ale naštěstí v zásobě celou řadu detailů, jimiž od tohoto nešvaru zvládá vcelku odvézt pozornost. Hned v předním nárazníku si tedy můžeme povšimnout zajímavě stylizovaných „nozder“ neboli nasávacích otvorů přivádějících vzduch ke kolům a brzdám. Kapotu motoru pak dekoruje další nasávací otvor, který pro změnu zásobuje pohonnou jednotku, sáhnout ovšem lze také po černých nebo bílých „rychlých“ pruzích. Ve stejných odstínech může být vyvedena i střecha, v tmavém pak také zrcátka. Standardní 16palcová kola dále můžete zaměnit za tradičně stylizované osmnáctky Cone Spoke, jež spolehlivě vyplňují podběhy, opomenout pak nesmím ani uprostřed umístěnou duální koncovku výfuku. Dále jsou tu ve srovnání s minulostí menší koncová světla, přičemž přepracována byla také záď dekorovaná střešním křídlem.

Abych dostál kompletnosti, musím zmínit ještě portfolio barev, kde figurují dva nemetalické odstíny (žlutý a bílý) a osm metalických (modrý, černý, stříbrný, hnědý, červený, zelený a tmavě či světle šedý). Cooper S přitom nejlépe vypadá ve žluté barvě, která je standardem a za kterou nic nepřiplácíte na rozdíl od metalízy, která může pořizovací cenu navýšit až o 13 338 Kč. V tomto směru jde ale o čistě subjektivní záležitost, volba je samozřejmě hlavně na vás. Tím ale povídání o venkovním designu můžeme ukončit, neboť vyjma výše zmíněného skutečně nic nového nepřináší. To ale rozhodně neberu jako chybu, k nějaké radikální odchylce totiž neexistuje jediný rozumný důvod.

Mini si tak nadále uchovává tvář, jakou známe již třináctým rokem a jaká jej definuje. Tím se odlišuje od davu, přesto ale musím zmínit jisté obavy spojené s neustálým růstem dimenzí. Pokud totiž značka bude obdobným způsobem pokračovat také v rámci čtvrté generace, dost možná by měla zauvažovat o změně názvu - ne modelu, ale značky samotné. Stačí totiž další stovka milimetrů navíc a Cooper S se rázem vyrovná takovému Citroënu DS3 Racing. Ten se ovšem již nyní pyšní nižší hmotností, která je u sportovních vozů zásadní. Britská značka by tak mohla začít prohrávat srovnávací testy, což by asi jejímu renomé mnoho kladných bodů nepřidalo. Jak si ovšem řekneme za malý moment, Mini dost možná již o stále se zmenšující skupinku pravověrných řidičů příliš nestojí a místo toho sází na oblibu u davů.