Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Ne zrovna mladá Astra dostala nový turbodiesel, který vytěsní z nabídky japonské sedmnáctistovky. Šeptá, zázraky od něj ale radši nečekejte.

Opel Astra jsem vždycky považoval za vůz řadící se ve své třídě k nadprůměru, za auto, které dokáže upoutat neznalého minimálně tím, jak jezdí. Obejde se přitom bez víceprvkové zadní nápravy, kterou supluje levnějším a robustnějším řešením s torzní příčkou a Wattovým přímovodem. Ani tak ale v mých očích v případě poslední generace nešlo o něco zázračného, alespoň když se řeč začala stáčet k jeho vnitřnímu prostoru a ergonomickému ztvárnění, nakonec ani použitými pohonnými jednotkami v kombinaci s vysokou hmotností svým konkurentům v dané třídě nedokázala v mých očích nijak zásadně ublížit.

Mohlo by se to změnit s novou generací, v současnosti je ale poměrně neškodná, což není její vinou, nýbrž faktem souvisejícím s jejím životním cyklem. V prodeji je dnes už přes pět let. Pokud tedy prahnete po hatchbacku či kombi, může vás nalákat na poměrně příznivé ceníkové ceny, třebaže samotnou technikou už asi fandy moderny po těch letech oslovit zřejmě nesvede. Všechny tyto fakty ostatně byly naznačeny už v dřívějších recenzích, z nichž nade všechny vyčnívala až nepochopitelně dobrá verze OPC.

Naposledy jsme se věnovali kombíkům Sports Tourer, kterým dominovala vrcholná naftová jednotka 2,0 CDTI s dvojicí turbodmychadel. Z té se nakonec vylíhl příjemně rozverný traktor, který by klidně mohl pro své vlastnosti dostat přídomek „OPD“. Jenomže jen menšina zákazníků je naladěna na strunu nejsilnějších, potažmo nejdražších verzí, protože nejen co se týče tohoto „květinového“ Opelu, převážná část populace, kterým vládnou firemní zákazníci, si chodí pro menší motory s pokud možno nejnižší spotřebou, které jsou k mání za příznivější ceny. Výběr to může být složitý, ale já mám poměrně jasno...

Benzinovým jednotkám Astry je vlastní reálně vyšší spotřeba paliva a trochu horší ovladatelnost. Pamatuji si například na přeplňovanou čtrnáctistovku, která působila jako s „motorem ze sekačky znemožněným převodovkou z Corvette“, bez ohledu na její delší kvalty ale byly už samotné reakce motoru na plynový pedál bídné natolik, že mi k srdci nepřirostla. Bohužel o moc lépe na tom nebyla ani výkonnější 1,6 Turbo, jíž byl Opel schopný nahradit vhodnějším agregátem až teprve nedávno, to když se mu konečně podařilo začít s výrobou jednotky s přímým vstřikem benzinu.

Poslední Astra (J) mi zkrátka byla s výjimkou top verzí vždycky tak nějak bližší, kdykoliv ji poháněl turbodiesel. Třebaže ani s touto hnací silou nebyla schopná konkurenci uštědřit políček, dojem jsem z ní míval všeobecně lepší, už jen proto, že si na nic nehrála a dělala dobře, co se od ní žádalo. O to větší očekávání jsem také měl od šestnáctistovek nové generace (SIDI a CDTI). Zatímco ta benzinová mě opět v zásadě nepřesvědčila, naftová, jakou jsem mohl relativně nedávno vyzkoušet v útrobách Zafiry, nezarmoutila. V Astře s vidinou nižší hmotnosti a aerodynamičtější karoserie tedy má od podstaty vyhlídky podstatně zářnější. Vždyť třeba konkurenční Civic 1,6 i-DTEC byl zajímavý přinejmenším extrémně dobrou provozní efektivitou a docela v dobrém vzpomínám i na Kiu Cee'd 1,6 CRDi, proti srsti mi konec konců není ani vznětová šestnáctistovka PSA pohánějící rodinné MPV 5008.

Raději ale pojďme rovnou k věci a zásadní otázce dnešní recenze. Pomohl dnes už ne zrovna mladému Opelu hlavního proudu zánovní motor, jenž na papíře slibuje zlepšení po všech stránkách, nebo se u něho automobilka dopustila stejných chyb jako u předchůdců? Není lepší příležitosti, než to vyzkoušet zabalené do praktičtější a v ČR velice žádané karoserie spolu s posledním faceliftem. Začneme rovnou u motoru.

ŠŠŠ šepotá, ale moc akční není

Celohliníkový agregát 1,6 z vlastního vývoje Opelu má za úkol nahradit hrubější a vůči životnímu prostředí méně ohleduplnou sedmnáctistovku od japonského Isuzu. Že zrovna tu automobilka nadále nabízí (se 110 a 130 koňmi), to je zřejmě důvodem vyrobeného počtu motorů na skladě, v delším časovém horizontu tu ale zůstanou jen varianty 1,6 CDTI. Silnější verze se 100 kW (136 koní) a spotřebou 3,9 litru vypadá lákavě, ale považte sami, kolik už kde bylo zajímavostí na papíře a co z většiny zbylo ve skutečnosti. Sliby o normované hodnotě spotřeby mě zejména u downsizovaných jednotek tohoto typu nedostávají do kolen a vůči všemu, co splňuje Euro 6 a navíc ještě pomocí močoviny redukuje emise oxidu dusíku, bývám poněkud opatrný.

Zrovna u tohoto agregátu jsem se trošku obával, že s 85 koňmi na litr půjde o zbytečně napjatý motor, kterému zatopíte pod kotlem a on vám za to nepoděkuje. V tomto ohledu jsem se mýlil. Tohle je totiž „whisper diesel“ (šeptající ropák), o němž mohu prozradit, že do ucha sice zrovna lahodné melodie nešepotá, ale minimálně po prvním studenějším startu je evidentní, že nemám co do činění s japonskou továrnou na nýty, nýbrž s kultivovaným a nadprůměrně nehlučným motorem. Dřívější hrubost je tedy minulostí, decibely na kabině poklesly, motor se nevrtí jako krátkosrstý ratlík a starší jednotce 1,7 CDTI posílá pěkně vyplazený jazyk.

O motoru řidič sice ví, avšak k nějakému výraznějšímu humbuku je třeba buď brutálního podtáčení, jemuž neholduje, nebo naopak otáček tak vysokých, že by vám ho mohlo být líto. Komentuji to s odstupem, ale motor v Astře má pocitově o dost větší chuť prodrat se nízkými otáčkami směrem k omezovači než v Zafiře, za čímž stojí primárně o dva metráky nižší hmotnost... No, 1,5 tuny je sice stále hodnota z říše „špekatých“, v této třídě vysoká až běda, ale rozdíl to tedy je a ne jen tak symbolický. Pro 1,6 CDTI však nadále platí, že pružnost není zrovna ukázková (respektive turbodíra není malá) a razantnější zátah se málokdy dostavuje dříve než před dosažením dvou tisíc otáček, tehdy je vám k dispozici všech těch 320 Nm.

Tohle je zkrátka další ze skupiny malých naftových turb, které na jednu stranu nezarmoutí. Na tu druhou v zásadě ale ani nenadchnou. Motor postrádá gradaci, jeho hlavní charakteristikou je plynulý zátah a absolutně minimální drama při jeho ždímání, slovo charakter u něho tudíž není na pořadu dne.

Ve výsledku se nelze divit, že s hodnotami dosahujícími papírově na lecjaké dvoulitry zrychluje Astra v praxi na stovku za více než deset sekund a také má problémy dosáhnout udávané maximální rychlosti. Za důležitější však považuji, že jakmile motor roztáhnete na vyšší rychlostní stupně, působí na mě o dost svižněji než v městském provozu. Chápu, že to není jednotka zkonstruovaná pro dynamicky založené řidiče, ale na úplné plahočení stvořena být nemohla, ostatně pohled na počet ořů v technické specifikaci by mohl slibovat pravý opak.

Pro bičování celého toho naftového stáda k nejvyšší aktivitě je navíc nutno počítat s výraznějším zašlapáváním plynu do koberečku a nejlépe středním pásmem otáček (nacházejícím se mezi dvěma a čtyřmi tisíci). Z hlediska dynamiky není čtyřválec ideální pro všechny, kteří mají k plynovému pedálu jistou averzi, ale za ještě více nepříjemné považuji nepřítomnost výkonové rezervy. Neříkám, že si na to nelze zvyknout, s motorem se sehrát jistě dá, jen mi přijde, že spolu s celým tím utlumením a vychováním pozbyl jadrnosti svých předchůdců, tedy i jakékoliv dravosti. Takovou chutí do života nevládne a občas by dokonce mohl někomu připomínat pololeklou rybu než cokoliv, co může na papíře dynamicky potrápit dvoulitry. Tenhle motor nemůže, on je vlastně štěstím bez sebe, když obstojně zvládne kočírovat plně naložený vůz.

O něco lepší je situace ve sportovním režimu motoru, kdy se ochota k akceleraci posouvá díky jiné mapě plynu do nepatrně nižších sfér, jenomže tak zásadní rozdíl to není. Nad dvěma tisíci se do toho CDTI pěkně opře, avšak nad metou čtyř už začíná chystat bílou vlajku a s ní postupný odchod ze scény, v tomhle tedy v zásadě z pomyslného průměru nevystupuje ani o píď, což mě přivádí k myšlence, že jsem z ní bůh ví jak odvařený nebyl. Začínám tedy nabývat nepříjemných dojmů, že projev pohonné soustavy se tedy nese primárně v duchu minimalizace spotřeby. Ano, nenáročným tohle stačit asi bude a není to tak špatné, jak by podle vyšších řádků mohlo připadat, jenomže kdokoliv bude za volant usedat s vidinou: „skoro 140 koní a 320 Nm, levý pruh volný“ - ten aby se nedivil.