Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

MiTo přišlo na trh v roce 2009, automatu se ale dočkalo až nyní. Je jeho převodovka s dvojicí spojek tak problematická, jak se traduje?

Malý-velký fešák

Alfa Romeo MiTo je jeden z nejhezčích malých automobilů na trhu. Jen málo aut dokáže nabídnout takovou dávku stylu a  přimět kolemjdoucí, aby se za vozem otočili. V podstatě mě kromě italského sourozence Fiatu 500 už nenapadá žádná podobně stylová konkurence. Italové zkrátka odjakživa uměli dělat líbivý design a malé MiTo tento fakt pouze potvrzuje. Třídveřová karoserie překračuje svou délkou hranici čtyř metrů o 63 mm, široká je 1 720 mm a na výšku měří 1 446 mm. Pro ještě větší vizuální efekt využívá MiTo bezrámové dveře.

Při pohledu zepředu působí MiTo velmi dynamicky. Dominantou je typicky tvarovaná maska chladiče. Zboku zaujmou svalnaté blatníky a zadní partie nabídnou pěkné kruhové svítilny složené z LED. Jak již padlo výše, nejmenší Alfa Romeo je především stylový vůz, který designu podřídil spoustu věcí, s nimiž se bude jeho majitel muset naučit žít. Tak například přední spoiler je umístěn dost nízko. Ano, vypadá skvěle, ale s městskými obrubníky nebo prudšími nájezdy do garáží se příliš nekamarádí. Dvojice dlouhých dveří není úplně ideální při vystupování ve stísněném prostoru, no a konečně malé třetí dveře odhalující malý zavazadelník s ještě menším vstupním otvorem a „vysokánskou“ nakládací hranou nepotěší ani při menších nákupech.

Výčet věcí, které nejsou u tohoto auta úplně ideální tímto nekončí. Je tu totiž ještě jedna záležitost, Alfa Romeo je italský vůz. Ne, nezbláznil jsem se, je mi jasné, že to každý ví. Stará pravda ale říká, že Italové dělají báječný design, jenže kvalita zpracování trochu pokulhává. V posledních letech šla Alfa, potažmo celý Fiat, hodně nahoru, ovšem pořád mají co dohánět. Testovaný kousek byl vybaven aktivními světlomety, které se chovaly tak trochu hyperaktivně. V jednomu kuse jezdily nahoru a dolů. Sice byly některé slečny celé „odvařené“ z toho, že na ně to sexy autíčko mrká, ale jízda v noci nebyla nic moc. Těžko říci, o jak moc závažnou poruchu šlo, každopádně u auta s najetými pár tisíci kilometry je to přinejmenším zvláštní.

Pokud chcete stylový vůz a nic z výše uvedeného vám nijak zásadně nevadí, pak jste na správné adrese. Alfa Romeo MiTo udělá velkou parádu kdekoliv se objeví.

Stylový také uvnitř

Podobně povedený jako vnější design karoserie je také interiér. Italové jsou mistři v péči o kdejakou hloupost, o kdejaký sebemenší detail. Někdo kdysi řekl, že krása spočívá v detailech a měl pravdu. Uvnitř testovacího MiTa mě zaujaly například výdechy ventilace doplněné o jakýsi chromový prstenec. Jak říkám, jedná se vyloženě o zbytečnost, ale vypadá velmi dobře. Dalším, tentokrát už daleko výraznějším prvkem bylo barevné ladění vnitřku auta, které korespondovalo s lakem karoserie. Dámy odpustí, ale nevím úplně přesně, jak tento odstín definovat. Dle mého názoru šlo o tmavě fialovou a podobnou barvu dostaly také sedačky (mimochodem s vyšitým logem automobilky), výplně dveří a dokonce také palubní deska. Ta je potažena jakousi tkaninou se strukturou vzdáleně připomínající karbon. Na výběr je vícero barev, ale tato naše vypadala skoro až hodnotně. Bohužel se celá deska odráží v předním skle, což není úplně to pravé ořechové.

Přístrojový štít obsahuje čtyři klasické a přehledně uspořádané„budíky“. Uprostřed je multifunkční displej palubního počítače zobrazující standardní údaje. U testovaného automatu na něm samozřejmě nemůže chybět ani ukazatel zvoleného režimu jízdy, případně aktuálně zařazený rychlostní stupeň. Grafika přístrojů na mě působí, jakoby byla převzata z nějakého hračkářství, ale přehlednost ji nechybí a to je hlavní.

Ergonomie je nadprůměrná, ale ne bezchybná. Na středovém panelu s ovladači audiosystému se zorientujete rychle, horší to je s níže umístěnými tlačítky klimatizace. Jejich problém je jednoduchý, jsou malá a hlavně stejná. Vlevo pod volantem jsou umístěny spínače mlhovek a tlačítko pro deaktivaci systému Start/Stop. Nejsou vidět, ale garantuji vám, že speciálně polohu ovladače samočinného vypínání motoru si hodně rychle osvojíte, protože systém jako takový je dost nepovedený. Ale o něm až později.

Vnitřní prostor logicky odpovídá vnějším rozměrům karoserie. Je tedy jasné, že od MiTa nelze čekat žádné zázraky. Řidič i spolujezdec si nemohou příliš stěžovat. Sedadla jsou navíc docela příjemná a mají téměř sportovní boční vedení. Vzadu to je samozřejmě horší. Zaprvé se do druhé řady špatně leze a zadruhé není pro vyšší postavy dostatek místa vůbec na nic. To ovšem k těmto automobilům patří. Do zavzazadelníku naložíte 270 litrů.

Pěkný a (omlouvám se že znovu použiji stejné slovo, ale jiné mě nenapadá) stylový interiér je v zásadě zpracován kvalitně, nicméně i zde se projevuje italský původ, byť je docela dobře maskován. Co italští soudruzi nedomysleli je třeba páka parkovací brzdy. Když ji budete držet příliš vpředu a odbrzdíte si, skřípnete si ruku mezi páku a vstup pro USB. Není to nic příjemného. Některé plasty palubní desky navíc tu a tam povrzávají - zkrátka další daň, kterou musíte zaplatit za výborný italský design.