Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Špičková čtyřka má vypadat jako M4 na naftu, řidičskou jiskru ale nemá. Ztělesňuje bavorskou schizofrenii.

Na diesel zní zajímavě, spotřebou může jen potěšit

Nejsem fanouškem naftových symfonií, klapotu, nýtování ani dunění, nic z toho ale od tohoto agregátu ovšem k posádce neputuje. Naftové šestiválce BMW v dnešní době nepatří k nejtišším, ale mezi nejmelodičtější je zařadit můžete. Nejsem si jistý, po zkušenostech s ostatními BMW poslední doby, zda vám také náhodou nešidí uši reproduktorovým orchestrem, ale pokud se dobře pamatuji, zajímavý zvuk měli i předchůdci bez nich. U pěti tisíc otáček uchu jen lahodí, ne tedy jako benzinový šestiválec, ale úspěchem je, že vůbec nějak.

Při sčítání pozitiv a negativ, mezi kterými samozřejmě oproti 35i najdeme nižší využitelné spektrum otáček a naftovější zvuk, ještě výrazně může do celkové bilance promluvit spotřeba. Když jsem si vůz přebíral k testu, na palubním počítači za posledních 2 200 kilometrů svítila průměrná spotřeba 7,5 l/100 km při průměrné rychlosti zhruba 53 km/h. Je to hodně nebo málo? Na předchozí otázku neznám jasnou odpověď, neboť když si kupujete naftový top s nejdražším vozem nabídky bez emblémů M a čtyř výfuků na zádi, pak můžete mít různá očekávání.

Dost to ale každopádně může napovědět o tom, s jakým průměrem se dá spolu s verzí 435d v praxi cestovat v zajížděcím cyklu. Jen dodávám, že to bude číslo spíše řidičů málo náročných na rychlost, spíše těch preferujících nade vše plynulost. Jistěže, s tímhle motorem můžete při ekojízdě skutečně atakovat pětilitrové hodnoty, to když se budete loudat sedmdesátkou nebo osmdesátkou tunely na městských obchvatech, jenomže pokud holdujete i jinému tempu a občas rádi svezete, čísla rychle poletí nahoru.

Při rychlé jízdě jste na 14, při té extrémní můžete líznout i dvacítku, to pak už naftu úplně nepřipomíná. Jenomže hlavní kouzlo spočívá v tom, že se zde o dobré hodnoty nemusíte skoro vůbec snažit a kdykoliv se nebudete zásadně omezovat, do 12 litrů se bezpečně vlezete i když pomalu jezdíte jen na měřeném úseku. U mě se nakonec průměr vyšplhal na 8,8 l/100 km a byly do něho započteny i ataky omezovače rychlosti.

Tohle je pěkný výsledek, vsadím se ovšem, že daleko užitečnější je pro budoucí majitele faktické zjištění, že při 180 km/h na tempomat jedete do deseti a při 160 do 7,5 litru. To samozřejmě oceníte nejvíce na dlouhých dálničních cestách, právě na ty je tato motorizace jako dělaná. Tohle se vám s 435i zaručeně dařit nebude, třebaže okolo 20 litrů se v extrému budete pohybovat i s ním.

Naftový samopal s podivnou rukojetí

Motor relativně nového 435d je podle předchozích odstavců naftová hvězda k pohledání, charakter celého auta ale zdaleka neutváří sám. Za normálních okolností by měl téměř vyhráno, jenže testované provedení mělo také automatickou převodovku, které u rychlejších aut zrovna dobré vysvědčení nejsme zvyklí vystavovat. Výjimkám se na druhou stranu meze rozhodně nekladou.

Za manuál bych byl jistě vděčnější, pokud ovšem mám s odstupem a slabší levou nohou skříň hodnotit, pak automatický osmikvalt ZF funguje v kombinaci s tímto motorem poměrně nerušivě. Vídáme ho v sice ve stále více vozech, přesto mají u BMW evidentně rozumné lidi v IT, kteří si s jeho softwarem rozumí s přehledem nejlépe. Projev automatické skříně se trochu samozřejmě liší podle zvoleného jízdního režimu (Eco Pro, Comfort, Sport, Sport+), i když spíše než o rychlosti řazení konkrétní volbou spíše rozhodujete o výši otáček motoru.

Podřazuje s rozumnými meziplyny a nahoru jí to jde často hladce, občas s lehkým cuknutím (obvykle režim Sport+), i když popravdě ne s tak velkým, jako u benzinových verzí - třeba 328i je v tomhle „expert“. Největší slabinou tak nakonec zůstává chvilkové váhání při kickdownu, kdy občas automat načapete, že tápe, nebo ve chvílích, kdy vám lehkomyslnější osoba na sedadle spolujezdce při připojování z vedlejší na hlavní říká „to stihneš“. Tehdy se vždy manévr nemusí podařit.

Motor disponuje ve všech otáčkách výkonem na rozdávání a na osmičku můžete jezdit naprosto v pohodě rychlostmi od 70 do 250 km/h. Lze to vnímat jako přednost, ale také jako negativum. Osm kvaltů pro motor s tak vysokým výkonem v celém spektru otáček je zkrátka chvílemi až moc. Dokazuje to chvilkovým váhání po zadupnutí plynu do koberečku - například při podřazování z osm na čtyři a pak až tři, místo toho aby vám zasadil trojku rovnou. A v situací řazení z osm na „cokoliv“ jste zejména v automatických módech takřka pořád.

Všechny převody jsou na druhou stranu nastaveny rozumně, motor se tak jen párkrát dotkne červeného pole a vy už letíte minimálně rychlostí pendolina. Zejména při zrychlení z klidu do 110 km/h na plný plyn tam převodovka střílí převody jako ze samopalu, aby však následně byla schopná na nejvyšší stupeň motor převalovat jen na 2 200 otáčkách. V celku tak jde stále o jeden z nejlepších automatů a tomuto dieselu jde k pleti lépe než čemukoliv jinému. I přes klasickou koncepci s hydrodynamickým měničem tak v ledasčems překonává dvouspojkové skříně. Na rozdíl od nich reaguje pořád stejně a ne podle toho, co má zrovna připraveno v rukávu.

Co mi však nedává na zatím tak dobré kombinaci spát, pak se budu muset rozplakat nad řízením. Nemám k vozu dostupnou konkrétní specifikaci (testu byste se pak asi nedočkali), ale jsem si téměř jist, že šlo o aktivní řízení. A to dobré věru není, takže pokud chcete vážně řídit a ne jen kroutit volantem, pak si jej určitě neobjednávejte. Zatímco ve městě máte dojem, jakoby někdo stiskl pomyslné italské tlačítko City, na okreskách, když už se dostáváte k dorazům, zase začíná klást přehnaný odpor a vyžaduje více síly. Nepřišlo mi, že jsou reakce předních kol na pokyny zpomalené, ale rozhodně moje ruce postrádaly lepší kontakt se silnicí. Pokud však existuje nějaká věc, která řidičům na 435d nedá spát, pak se dostáváme k pohonu všech kol.