Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Přeplňované benzínové malorážky rostou jako houby po dešti. Jak si poradí Fordova jedna šestka s novou generací jeho velkoprostoráku?

Nový C-Max není na Autoforum.cz žádným nováčkem. Kolega Šimek vás před časem s veskrze pozitivním hodnocením seznámil s prodlouženou verzí ve všelidové kombinaci s malým turbodieselem, dnes se položíme do trochu sportovnější pózy s výchozí krátkou karoserií a řádně „naspeedovanou“ šestnáctistovkou z řady EcoBoost pod kapotou.

Podobně jako svého času předběhl Roomster dvojkovou Fabii, předběhl nový C-Max nejnovější Focus (dřívější označení Focus C-Max se neužívá už od faceliftu v roce 2007) a kupříkladu v interiéru velmi zřetelně naznačil směr, kudy se bude styl bestseleru nižší střední třídy ubírat. Koneckonců i Focus už jsme před časem otestovali. Tentokrát tu ale nejsme proto, abychom v autě vozili pilu na vyřezávání zatáček. C-Max je v první řadě rodinné auto, takže mě moc zajímalo, jaký reálný smysl pro něj má výkonný vyturbený benzíňák.

Účel světí kinetické prostředky

První C-Max byl i po svém faceliftu z roku 2007 velmi usedlý patron a věrně tak následoval druhou generaci výchozího Focusu. Novinka sice nehýří prvoplánovými efekty tolik jako její čerstvý příbuzný z nižší střední třídy, střídmější vyjádření kinetického designu ale působí nadčasověji. O plných 140 mm kratší a 58 mm nižší karoserie základní varianty je také o poznání harmoničtější než sedmimístné provedení Grand, které vyhlíží zavalitěji a je navíc hyzděno lištami bočních posuvných dveří.

Buď jak buď, současný C-Max je prostě zase jeden z těch milých rodinných obličejíčků třídy menších „empévéček. Není tedy o moc zajímavější než Kia Venga, extravagantnější než C4 Picasso nebo více originální než Opel Meriva. Zkrátka takový líbivý klaďas, který vás má všechny rád, v tomto případě s modrým oválem ve znaku. A když už jsme u toho znaku - kapota motoru už se zase odjišťuje klasicky páčkou a ne zámkem skrytým pod logem, jak tomu bylo dříve.

Špetka extravagance interiéru neškodí

Náhoda tomu chtěla, že jsem paradoxně dříve než C-Max měl možnost otestovat nový (a později představený) Focus, takže v případě interiéru mi bylo dopředu jasné do čeho jdu - přístrojovka je totiž velice podobná. Pauza a následné opětovné setkání s aktuálním rozevlátým stylingem fordovského interiéru mě jen utvrdily v mém bezvýznamném názoru na estetiku jeho ztvárnění. Je pravda, že celý kokpit nyní vypadá o poznání zábavněji než u předchozí generace, otázka ovšem, jestli té vnitřní divoké dynamiky není na seriózní rodinné auto až moc. Navzdory výtečné kvalitě použitých materiálů jsem se také po celou dobu testu nějak nemohl zbavit dojmu, že z téhle „prďácké“ architektury tak nějak zavání Korea. Leč proti gustu žádný dišputát.

Objektivní fakt je ten, že až na nepochopitelně mrňavá tlačítka neprakticky nablýskaného rádia Sony, tu má všechno své logické místo. Na onu záplavu oblin, dramatických zlomů a důvtipných zákoutí řidič shlíží ze sedačky, která, světe div se, vládla v případě testované výbavy Titanium i docela slušnou porcí bočních opor a také její rozměry se mým 187 centimetrům jevily optimálně. Zásadním pozitivem je dobrý výhled z auta šikmo vpřed, na čemž mají podobně jako u Focusu zásluhu relativně subtilní sloupky A. S couváním neumětelům a lidem, co se neradi ohlížejí nazpět, zdatně asistuje parkovací kamera s barevným obrazem. Ford nám rovněž předvedl názornou variaci na téma, že ani pěkný volant dnes nutně nemusí být trojramenný. Tenhle se čtyřmi příčkami se navíc výborně drží a je obtěžkán tlačítky ovládání rádia, palubního „kompjůtru“ a tempomatu.

Všechno jsem si kupodivu poměrně rychle vtloukl do hlavy, takže jsem se v klidu mohl věnovat lamentování nad nekonečnými menu počítače. Jeho displej ve středovém štítu mě nicméně potěšil přehledným zobrazováním vícero údajů najednou, které jsou podle svého významu rozděleny do čtyř čtvercových chlívečků. Pořád se mi líbí i bleděmodré rafičky a podsvícení stejné barvy. Sloty pro připojení USB a iPodu nejsou na rozdíl od některých jiných Fordů zašity hluboko v přihrádce před spolujezdcem, ale najdete je šikovněji mezi sedadly.

Na poměry MPV sice C-Max neoplývá množstvím důmyslných úložných prostor, ty které má ale objemem neškudlí, což platí typicky pro kapsy v předních dveřích. Pokud řidič použije důvtipné pátrací zrcátko (hned vedle vnitřního zpětného), může za dobré konstelace uzřít nejen spokojené obličeje zadních pasažérů, ale i jejich kolena. Pokud neměříte více než 185 cm, je před nimi místa tak akorát, stejně jako v příčném směru pro lokty. Navzdory nižší stavbě než u provedení Grand to není zlé ani nad hlavami, začínající pleš bohužel snadno odhalí nevlídné zářivkové světlo diod vnitřního osvětlení, jak je tomu u všech současných Fordů. Zadní sedadla mají stejně jako u předchůdce vtipné řešení pro situace, kdy si dozadu chtějí sednout dva dospělí a není zapotřebí nakládat kufr naplno. Užší prostřední díl třídílného sezení se ve druhé řadě sklopí a zasune dozadu do kufru. Obě krajní zadní sedadla poté popojedou o kus dozadu a zároveň se navzájem přiblíží. Všechna křesílka jde rovněž samostatně vyjímat. Tato možnost částečně vynahrazuje základní objem zavazadelníku - 471 litrů je na danou kategorii jen průměrná hodnota a to jsme ji ještě neměli zmenšenu o dojezdovou rezervu (-39 litrů), když jsme se spokojili s lepící sadou.