Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Korejci si ze seznamu konkurentů mohou odškrtnout další známé jméno. S Focusem to šlo snadno, odpravil se sám.

Prachbídná ovladatelnost

Již v úvodu jsem zmínil, že kouzlo především první generace tohoto kompaktního Fordu bylo v jeho snadné práci s klíčovými ovládacími prvky a jejich výborné zpětné vazbě. Hněvat jste se mohli snad jen na pomalu padající otáčky motoru, ale jinak jste si ve většině verzí mohli užívat dobře ovladatelné spojky, přesné práce s plynem, snadno dávkovatelných a vhodně naposilovaných brzd, krátkého, lehkého a přesného řazení a precizního řízení, přes nějž jste dlaněmi vnímali i ty nejmenší kamínky na silnici. S druhou generací Focus v některých těchto směrech slevil ze své výjimečnosti, pořád ale zůstával králem. S tou třetí se změnil k nepoznání.

Bez nadsázky šok přinese už chování plynu. Najít dnes na trhu auto s rozumně fungujícím pedálem plynu je obtížné, Focus se ale o nic nesnaží a míří rovnou ke dnu nabídky. Motor na plyn reaguje jak chcíplá klisna na cukr, hodnocení se až zdráhám spojit se slovem ovladatelnost. Netečnost motoru směrem k tomu, co se mu plynem snažíte říci, jde tak daleko, že na místě můžete pedál promáčknout o dva nebo tři centimetry a nestane se vůbec nic. A ani poté se pořádně neprobere, zmáčknutí pedálu tak do poloviny jeho dráhy vybudí motor k „nahození” asi tak 1 300 otáček.

Letargie motoru je nekonečná, pokud od něj něco chcete, musíte doslova „zašlápnout červa”, a to i při snaze řadit s meziplyny - při nich musíte nohy vměstnat do zcela nového postavení, abyste zvládli při jemné práci s brzdou prošlápnout pedál skoro až k podlaze, aby se ta líná herka mezi předními koly vůbec probrala a vyřehtala alespoň pár tisíc otáček za minutu. Samozřejmě se i tento aspekt projevuje na vnímání motoru coby ne zrovna živého, ale především je strašně obtížné donutit agregát k tomu, aby poslouchal. Dělá si co chce sám, vaši vůli pětkrát přehodnotí a po půlvteřině udělá něco. Zpravidla něco jiného, než jste si přáli.

Kdyby ale šlo jen o práci s plynem. Pravým opakem jsou přecitlivělé, přeposilované brzdy, které se chovají jak u těch nejméně zdařilých Volkswagenů. Dávkovat je přesně při klidné, natož pak náročnější jízdě chce spoustu citu, pro testovanou verzi zcela absurdní. Všech pět pohromadě nemá ani spojka, i když na její specifika se dá zvyknout nejsnáze. Má zvláštní, dost dlouhý chod, hodně se zvedá směrem nahoru a klade nepřirozený odpor.

Pravým vrcholem neštěstí je řízení, kdysi velká chlouba modrého oválu. Hlava zůstává stát už v aktivitě „kormidla” okolo neutrální polohy. Sebemenší pohyb volantem znamená snahu auta citelně změnit směr a s volantem se musíte vysloveně mazlit, abyste si při jízdě vyššími rychlostmi nepřišli jako Usain Bolt na speedu - jakási těkavost auta je i při jinak citlivém přístupu k řízení nevídaná. Řízení navíc nepřináší žádné informace od kol a je na kombík 1,6 TDCI celkově až zbytečně ostré, snad aby zakrylo ne zcela agilní projev podvozku, ke kterému se ještě dostanu.

Ne všechno je ale špatné, převodovka pořád funguje excelentně - lehce, čistě, přesně, pouze dráhy jsou o něco delší, ale to u této verze nevadí. Radost z ní ale přesto mít nebudete. Nastavuje totiž zrcadlo vší té odtažitosti, neovladatelnosti a mrtvolnosti, když ukazuje, že ono to jde, stačí chtít. U Focusu někdo očividně nechtěl.

Na létajícím koberci přímo do p...

Do pohádky, samozřejmě. Pohádky o tom, jak je Focus stále králem třídy pro ty, kteří chtějí řídit. Zajímavé je, že jsem se tohle dočetl i o třetí generaci a docela by mě zajímalo, s jakým autem dotyčný jel. Nový Ford Focus to rozhodně být nemohl.

Kritická je pro podobné pocity zmíněná ovladatelnost či spíše neovladatelnost. Focus spadl ze samého vrcholu někam pod průměr, třeba tak tragický plyn se opravdu jen tak nevidí a sladění jednotlivých prvků nedává smysl. Kdyby všechno mířilo za jedním typem zákazníka (třebaže úplně jiným než dříve), ještě to dokážu pochopit, tohle ale nemíří nikam. Je to buď samostatně špatné (plyn fungující zmíněným způsobem nemůže vyhovovat nikomu), nebo zkrátka nehomogenní, vzájemně poukazující na úplně odlišné naladění jednotlivých ovládacích prvků (třeba zmíněný rozdíl plyn vs. brzda). Ono nakonec ale není moc co ovládat, už samotný jízdní projev má mouchy.

Nechci jej označit za špatný, také tento Focus nějak jede z hlediska komfortu i rychlosti a to ne úplně marným způsobem. Pocity za volantem jsou ale rozhodně nepřipomenou auto, které byste chtěli řídit. Není to jediný vůz, který se takto chová a upřímně řečeno nevím, jak přesně se takového projevu dá dosáhnout, za jízdy se ale cítíte, jako by mezi karoserii a podvozkem byl nějaký vzduchový polštář (popř. vodní postel...), který obě části odděluje. Není to vyšší posazem (ten byl Focusu vlastní vždy), není to měkkým podvozkem nebo většími náklony karoserie, tím vůz netrpí, přesto si připadáte jako kdybyste se proháněli na na létajícím koberci od perského sultána.

Sžít se s takto fungujícím autem není zrovna snadné a už vůbec ne samozřejmé. Podvozek nenabízí žádný mimořádný komfort - na českých silnicích funguje obstojně, ale „žehlička” typu Hyundai i30 to není. Nenabízí oproti minulosti ani tak špičkové jízdní vlastnosti při náročnější jízdě - není tak jistý. A nakonec auto sice aktivní jízdě neodříká, také se do ní nějak zvláště nehrne - je spíše lehce nedotáčivé, což zdárně maskuje ostřejší řízení a do akce se nechá přinutit až tradičně odlehčením zádě po brzdami nebo ubráním plynu. I tato možnost ale vyžaduje více snahy než dříve.

Znovu nevím, co tento ústupek přinesl dobrého - srovnám-li si jízdní projev s předchozími generacemi, pak chování té třetí nepřináší žádný, ale vůbec žádný komfort navíc (jakkoli celková kvalita jízdy je stále dosti nadprůměrná, a to i z hlediska odstínění hluku od motoru, kol a obtékajícího vzduchu), i na českých silnicích fungoval Focus už před čtrnácti lety velmi dobře a tuto vlastnost si nejvýše zachoval. Vedle ní ale měl pozbyl schopnosti a především ochoty nechat se po silnicích vodit s jiným účelem, než se dostat z jednoho místa do druhého. Máte pocit, kteří naši slovenští čtenáři v autech zažívají denně - jako byste jeli na autě. Ale ve Focusu se jezdilo v autě, mezi koly, s vozem pevně v rukou. Dnes si můžete sednout na střechu a vyjde to nastejno.