Autoforum

/

Korejci si ze seznamu konkurentů mohou odškrtnout další známé jméno. S Focusem to šlo snadno, odpravil se sám.

Ti z vás, kteří mě alespoň trochu znají, dobře ví, že jsem měl pro Ford Focus vždy slabost. Ne proto, že by mi někdo po narození vytetoval modrý ovál na zadek a musel jsem se s tím naučit žít nebo proto, že mě Ford k něčemu podobném jakkoli motivoval, ale prostě proto, že si to zasloužil.

První generaci Focusu považuji za zcela mimořádné auto, které ovlivnilo trh na roky dopředu. Prakticky z ničeho, ze zmírajícího Escortu vykřesali europeizovaní Američané vůz zcela nové koncepce, jenž nabídl v balení obyčejného přibližovadla jízdně bezkonkurenční auto. Fungování jeho podvozku se blížilo dokonalosti, nabízel výjimečnou ovladatelnost a dopřával řidičům nikterak vyhraněných verzí požitek z jízdy, o kterém se jim v jiných, podobně konfekčních modelech mohlo jen zdát. Pokud o něj ovšem stáli. Pokud nikoli, byl prostě jen kvalitním kompaktem, který svým jízdním schopnostem nic podstatného z hlediska každodenního ježdění neobětoval, spíše naopak i při něm z povedeného technického základu v lecčems těžil.

Nemuseli jste milovat jeho svérázný vzhled, ale já měl rád i ten a ačkoli se Focus číslo jedna nedokázal vyhnout pár nikoli nepodstatným neduhům, byla to pro mě svého času jasná volba. A nejen pro mě - stal se autem roku, několikrát nejprodávanějším autem Evropy a ukázal třeba i Volkswagenu, že se zkrutnou příčkou vzadu už jeho Golf nevydrží.

Ještě o mnoho let později jsem jej používal pro ježdění pro testovací auta podobného typu a pro většinu konkurence bylo těžké se tomuto Focusu i po konci jeho aktivní kariéry alespoň rovnat. Konec konců, problém s tím měl také sám Ford, jenž druhou generaci navlékl jen do méně nápaditého (ale jinak podobně kontroverzního) designu, přidal trochu komfortních prvků, ale jinak ji nedokázal poslat dále. Naštěstí pro něj byl náskok Focusu tak velký, že i to stačilo díky zachování výborných jízdních vlastností a jen lehce otupělé ovladatelnosti na titul nejvíce „řidičského” kompaktu. A ještě předloni bylo možné na jeho základech stvořit Focus RS, toho času zřetelně vrcholný kompaktní hot hatch.

Jenže časy Focusu číslo dva skončily a na řadu měla přijít trojka. Auta se dnes zpravidla vpřed neposouvají, a tak jsem předpokládal, že Ford zopakuje příběh přechodu z první generace na druhou, ponechá ji alespoň ono lehce otupělé naladění, přidá nějaký ten kinetický, intergalaktický nebo jinak utopicky nazvaný design, pár prvků výbavy, které bude možné propagovat v přiblblých reklamách a ono to zase nějak půjde. Třebaže s motory, jenž jsou poplatné dnešní době.

Nepřitahován podobným výsledkem jsem konkrétní podobu takového Focusu ani poznat nechtěl, a tak jsem s ním od loňského uvedení na trh nejel a testy nechával na kolezích. Změnilo se to až letos.

Vůz se mi dostal do rukou víceméně shodou okolností a docela toho lituji. Mohl jsem jinak dále žít v tom, že Focus zůstal alespoň tam, kde byl. Ale on tam nezůstal, Ford z něj udělal docela jiné auto, které pozbylo většiny svých dosavadních předností. Stal se vlastní karikaturou, která nyní ani zdaleka nereprezentuje vlastnosti, jenž byste si se jménem Focus mohli automaticky spojovat a místo nich nabízí... no nenabízí místo nich vůbec nic. Je to příběh lose-lose, dvojité prohry, prosté devastace, v němž se zrcadlí tisíc různých zájmů, jen ne snaha udělat lepší auto.

Co všechno to znamená v praxi? Přesně to se vám pokusím popsat na na následujících řádcích.

Nakonec mu to docela sluší

Dobře si prohlédněte přiložené fotky, představují totiž jednu z mála šancí si vůz oblíbit, mnoho dalších už v tomto testu nedostanete. A za sebe ji neváhám využít.

Možná jsem příliš ovlivněn všemi těmi zklamáními, ke kterým se teprve dostaneme, ale na pohled mě Focus vlastně docela příjemně překvapil. Může to být tou tmavě modrou barvou, která nedává na odiv některé příliš složité linie ani přechody mezi nimi a černými plasty, může to být i tím, že sama barva má docela líbivý odstín, může to být také něčím úplně jiným. Na každý pád musím přiznat, že když jsem toto auto poprvé spatřil na silnici, sklony ke zvracení jsem zdaleka nepociťoval

Minimálně vzhled přídě - ač je rozhodně neobvyklý - působí docela atraktivně a svou lehkou, nenucenou agresivitou dokáže i zaujmout. Asi bych si dokázal odmyslet to monstrózní logo výrobce, které brzy zabere celý prostor mezi oběma světly, ale jinak... Bijte mě, ale mně se snad i líbí.

Totéž nemohu říci o zádi hatchbacku, jehož koncová světla vypadají, jako byste ve stovce nacouvali do chobotnice a kombík na tom není o moc lépe. Docela rád bych se potkal s tím člověkem, kterého napadlo protáhnout zadní světla až někam do poloviny blatníků. Praktické to není a hezké už vůbec.

Buď jak buď mám pocit, že to, čeho se u nového Focusu lidé báli nejvíce, tedy jeho vzhledu, se v praxi nějak nenaplňuje - auto vypadá docela normálně a když vzbuzuje nějaké emoce, tak spíše pozitivní, alespoň někdy. Má to ale jeden háček, nesmíte vstupovat dovnitř.