Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Opel nikdy nedělal špatná auta, oproti špičkovým konkurentům jim ale obvykle něco chybělo. Nové Astře OPC nechybí nic.

Rychlost skoro pro každého

Už z technických parametrů je zřejmé, které auto je rychlé a které ne. Jenže je a rychlost - některá je dostupná jen někdy, někde, s někým za volantem. A jiná je k dispozici prakticky vždy, všude a komukoli.

Astra OPC 2012 je rychlá a opravdu se přitom nebavme o nějaké absolutní rychlosti, kterou je možné dosáhnout na okruhu bez ohledu na další projevy auta. Tohle umělo už předchozí OPC, které bylo svého času nejrychlejší předokolkou na Nordschleife. Silná devíza, ale vzali jste ji na místní okresku a trpěli jste. Bavme se proto o relativní, každodenní rychlosti, kterou si nemusíte oddřít, nepotřebujete na ní povrch jak zrcadlo, ani schopnosti Nikkiho Laudy. To je rychlost, která má u silničního auta smysl a kterou nové OPC doslova rozdává.

Už díky kultivovanému motoru, poddajnému podvozku a za ruce netahajícímu řízení je vodění tohoto auta strašně snadné i rychlostmi, které by vám ještě o den dříve mohli v jiném autě přijít jako extrémní. Pomáhá tomu i docela čitelné, ale hlavně přesné a adekvátně ostré řízení, naprosto špičkové, lehounce jdoucí přesné řazení bez jakýchkoli přechodů a krátká, znovu lehce jdoucí spojka. Brzdy jsou trochu přeposilované, ale zvyknete si, při ostrém brzdění se dávkují dobře.

Spojte si tohle všechno dohromady a máte rukou automobilového mazlíka, kterého jen pohladíte a on udělá, co chcete. Jet s tímto autem rychle je velmi snadné a samozřejmé a i když extrémní jízda už vyžaduje více zapojení, je to pořád tanec, svádění, takový automobilový flirt, žádné bušení do zavřených vrat.

Chápu, že přesně z tohoto důvodu přijde některým příznivcům automobilového hardcoru až nudná, ale to je spíše problém jejich vnímání. Snadnost využití či dostupnost v tomto případě nesporně extrémní rychlosti auta je z obecného pohledu nutné vnímat jako plus - všechno je sladěné, poslouchá, i motor má (za jízdy, na místě se zvedá z letargie jak srna s ustřelenou nohou) rychlé a přesné odezvy... Prostě všechno najednou zapadá do sebe.

Astra OPC opravdu není žádný drsňák, pokud hledáte nějakého rafana, u Opelu nepochodíte. Spíše než hot hatch je to takové kompaktní silniční superturismo, které ale přitom to, o čem za chvíli bude řeč, nevyměňuje za nějakou neakčnost, otylost, neochotu jet rychle. Můžete s ním zacházet jako se sporťákem a jde to, velmi dobře, skoro až samo. A přitom se vedle toho chová lépe než lecjaký respektovaný vůz střední třídy. Ctí ho totiž i...

Ohromující kvalita jízdy

Ne, proud pozitiv ještě neskončil. Nakonec mě totiž na autě zaujalo hlavně to, že nabízí... No původně jsem tuhle část chtěl nazvat „Jízda kvalitní jako v Hyundai”. To, co by před 10 nebo 20 lety bylo pro Opel urážkou, dnes znamená, že z hlediska kvality jízdy sahá až po vrcholu třídy představovaném v tomto ohledu modelem i30. Přitom je to ale pořád sportovní hatch s 280 koňmi výkonu, který musí být dobrý i v rychlostech, kam se žádná i30 nedosáhne a mít poddajný podvozek, který přesto dovede takovou porci výkonu zvládat. Nové OPC to všechno dokáže spojit dohromady a to je pro mě teprve to pravé kouzlo, umění.

Nadšený jsem byl hned, už co jsem v Praze poznal ten krásně poddajný podvozek, nehlomozící interiér nebo vynikající sedadla. Do kolen mě ale Astra OPC 2012 dostala až o pěkných pár kilometrů později.

Osahal jsem si ji a zkusil, jak se chová v opravdu vysokých rychlostech. Opět mohu vzpomenout staré modely Opelu - Vectra V6 turbo neměla omezovač rychlosti, když se ale podívala za hranici 250 km/h, bylo zřejmé, že takhle rychle jsem s ní jel poprvé já. To auto dávalo tolika způsoby najevo, že to nezvládá... Ani ne tak podvozkově, ale dveře doslova odstávaly a dovnitř fičelo jak na větrnou hůrku. Anténa autorádia ve zběsilých kmitech narážela do zadního skla a i z mnoha dalších projevů jste měli pocit, že limit možností tohoto auta byl dalece překročen.

Měl jsem tedy z Astry podobné obavy, však většina vozů tohoto typu sotva kdy jede více než 200 km/h, tak proč by jej Opel stavěl na 250 nebo 260 km/h? To není žert, bylo by to racionální rozhodnutí, vyrábět auta je pořád hlavně byznys a v době dnešních cen si nikdo nedovolí auto zbytečně předimenzovat. U Astry se to ale asi stalo, ostatně už dosud zmíněné leccos naznačilo.

Jsem doteď na větvi z toho, s jakým nadhledem se vůz choval v rychlostech blížících se 270 km/h skutečné rychlosti. Nemá omezovač rychlosti, má výkon, otáčky už sice končí, ale když se najde správný kopec... Tahle rychlost už dělá potíže i lecjakému renomovanému sporťáku. Třeba v Porsche 911 nebo Lamborghini Gallardo je už hodně hlavně aerodynamického hluku a ačkoli podvozkově jsou tato auta nad věcí, tak dobře jako v Astře OPC se v nich necítíte.

Legrace? Vážně ne, Astra se opře o ukazatel 270 km/h a jede dál. Aerodynamický hluk je minimální, podvozek je pořád v klidu, prostě se neděje nic mimořádného. A když se auto takhle skvěle chová v tak extrémní situaci, věřte, že v jakékoli normální je absolutně nad věcí.

Hluk není, vibrace nejsou, neposedný podvozek není. neovladatelnost není, tahání za ruce není, nic není. Kvalita jízdy je špičková a opravdu mi připomněla novou i30. Jenže tady ji nabízí auto s 19" koly a 280 koňmi, které dokáže potrápit lecjaký seriozní sporťák.

Přesto jedna negativní vlastnost jízdnímu projevu Astry nechybí, jakkoli se projevuje jen v extrému. A jsou to překvapivě brzdy. Je to vážně ta nejméně pravděpodobná věc, když se podíváte na jejich konstrukci (plovoucí kotouče), značku (Brembo) a velikost disků a hlavně třmenů (ohromná), říkáte si, že to musí fungovat. Ono to funguje, samotné brzdné schopnosti jsou výborné, ale jen do času. Věčnou odolnost proti rychlé jízdě tyto brzdy nemají, přehřejí se a nutně tak omezí svůj výkon.

Auto jsem chtěl šetřit, a tak jsem je odmítal dále pokoušet a přivést je až k úplnému selhání, ale asi by to šlo a nemuselo by to být zrovna na sjezdu z Grossglockneru. Ke cti je jim třeba přičíst, že po vychlazení vždy znova nabídly plný účinek bez kompromisů a předchozí zátěž snesly bez následků (za to vděčí asi hlavně zmíněnému uchycení kotoučů), ale přesto to není tak dobré jako mnohé jiné vlastnosti. Namlsal jste mě podvozkem, diferenciálem i kvalitou jízdy, Adame Opele, tak jsem i tady čekal dokonalost, zvlášť vzhledem k použitému technickému řešení, které se znovu jeví být naddimenzovaným. Ale tady jsou rezervy, jakkoli předpokládám, že je většina majitelů neobjeví, neboť vyžadují opravdu náročnou jízdu trvající více než pár kilometrů.