Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Pro krásky v tomhle testu místo nezbylo. To ale neznamená, že nebude na co koukat - srovnali jsme dva výkvěty japonské techniky.

Snad vás neunavujeme řečmi o stále stejných autech. Toyota GT 86 už se objevila ve dvou recenzích a Subaru WRX STi je také starý známý. Však má těsně před důchodem, ke kterému se dopracovalo bez zásadních mezigeneračních změn. Můžeme tak směle navázat i na první test z roku 2008, kdy jsme jej protáhli coby hatchback a od té doby se objevilo na našem webu ještě dvakrát jako sedan.

Naposledy jsme jej postavili proti nové Astře OPC a japonský matador se pořádně zapotil. I s pohonem všech kol, dvaceti koňmi navrch a vůbec dost vypiplanou technikou měl s mimořádně povedenou německou novinkou spoustu práce. Král zůstal neporažen, s korunou nakřivo ale z bojiště odcházel. A poukázal tím na nesporný fakt - konkurence se za poslední roky také snažila a dokáže dnes za nižší cenu nabídnout vůz, který se v mnoha ohledech dokáže „estéíčku” přiblížit více, než by vás kdy napadlo.

Tentokrát jsme mu vybrali úplně jiného soupeře, Toyotu GT 86. Co mají tato auta společného? No na první pohled vůbec nic, ale brzděte, slovo „blbci” můžete říci i později. Jedna spojitost tu totiž je - Toyota GT 86 není tak úplně Toyota, je to více Subaru a takový rodinný test...

No dobře, ani to velký smysl nedává, takže přiznám barvu. Nápad srovnat zrovna tato dvě auta pochází od místního zastoupení Subaru, které chtělo v době velmi omezené dostupnosti BRZ ukázat ne jak je STi dobré a GT 86 špatné, to by asi bylo samo proti sobě, ale že za relativně malý příplatek (je to několik set tisíc, takže úplně málo to není) můžete BRZ oželet a koupit si staré dobré STi, které toho umí přece jen více a konec konců má i o hodně více výkonu a dynamiky.

Nebyl bych to ale já, kdybych v našem testu pouze slepě odpapouškoval cizí představy o tom, jak by mělo takové srovnání vypadat, a tak jsem obě auta férově postavil proti sobě a nechal je vzájemně vyjevit si své přednosti a slabiny. Je STi skutečně o tolik zajímavější volbou pro někoho toužícího po stále ještě kompaktním sporťáku za rozumné peníze, nebo je GT 86 tak „čistým” sportovním kupé, že vám vůbec nedovolí zatoužit po něčem jiném? No, odpověď není jednoduchá.

Bratři v triku

Podívejte se na přiložené fotky, co vidíte? Dvě auta, správně, já to ale ještě rozšířím: vidíte dvě z nejhezčích japonských aut poslední dekády. Ne, nestrávil jsem léto sušením houbiček, ani vlastně nemohu říci, že by se mi kterékoli z nich nějak zvlášť líbilo. Byla by to jen známá průpovídka o králi, jednookém a partě slepců. Prostě Japonci čistě designově líbivé auto udělat neumí a těch pár výjimek bych spočítal na prstech jedné ruky fachmana od cirkulárky. A když se pak objeví něco, co není úplně nudné, ani zcela „ujeté”...

Nechci ale říci, že v tomto případě byla stvořena dvě designově průměrná auta a v záplavě japonského mixu nenápaditosti s bláznovstvím omylem vynikla. Zajímavá jsou totiž něčím úplně jiným - ne pár hloupými kudrlinkami z pera Bertoneho nohsledů, ale svou podstatou, svým funkčním pojetím. V případě GT 86 jde zkrátka o malé, nízké, zkrátka sympatické sportovní kupé, u STi pak o svalnatého rváče ostříleného šutry šotolinových rychlostních zkoušek.

Divil jsem se, kolik lidí mě v době realizace tohoto srovnání oslovilo s tím, že jde v jednom nebo druhém případě o pěkné auto. Více podobných reakcí si vysloužila Toyota, ale totéž prohlásilo několik očividných fandů japonské techniky i o dávno „proflálkém” STi. Neujížděli přitom na nějakém hezky zakrouceném světle, líbilo se jim všechno, co tak či onak pojatý vůz symbolizuje. A nemohu říci, že bych podobnou slabostí netrpěl, své kouzlo tato auta přes jakousi designovou nevytříbenost prostě mají.

Jestliže v pojetí zevnějšku lze najít zalíbení, v řešení interiéru podle mě nikoli. Mumláte si něco o tom, že v jednoduchosti je krása? Ano, budiž, i mě jsou skromné a prosté palubky příjemnější než uměle nafoukané nic jako třeba ve Fordu Focus. Ale o to tu nejde. Aby se mi interiér mohl líbit, musí také fungovat a to se o těch japonských obvykle říci nedá. Obě srovnávaná auta se pak výjimkou rozhodně být nesnaží.

Pozice za volantem a vůbec rozmístění prvků jako volant, pedály a řadička, to všechno je tedy v obou vozech v pořádku. GT 86 tedy se svým báječně nízkým posazem a výše uloženou řadičkou ukazuje, jak má v těchto ohledech jinak bezproblémové STi rázem blíže k traktoru, ale to je normální, máme vedle sebe supernízké kupé a docela civilizovaný sedan. Potíž obou aut je ve všem ostatním, s čím musíte v interiéru pracovat.

Na rozum mi z toho opravdu nejde prakticky nic, některé věci pak musí stavět na nějakém japonském patentu na nesmysly. Nechci se opakovat a znovu zmiňovat to, co na adresu obou aut (a japonských vozů vůbec) zaznívá více než často. Řeknu jen jednu věc coby symbol vší té absurdity - koho třeba, proboha, může napadnout dát do STi dva displeje jakéhosi palubního počítače, kdy jeden je na přístrojové desce a druhý nad středovou konzolí? Oba se pak přepínají jednou „tyčkou” trčící z přístrojovky tak, že se můžete dívat buď na jednom na celkový počet ujetých km a na druhém na okamžitou spotřebu, nebo na kombinaci počítadla ujetých kilometrů A a průměrnou spotřebu v rámci této porce km nebo to samé v u počítadla B. Žádná jiná kombinace není možná, třeba okamžitá a průměrná spotřeba, natož pak možnost přepnout cokoli z toho jinak než nakloněním se přes volant.

To je tak neuvěřitelný mix absurdit, že se mi zdá být zdravým rozumem zcela nevysvětlitelný. Něco takového snad někdo nemohl pokazit, takovou hloupost musel chtít udělat. A jde opravdu jen o symbol toho, jak uživatelsky nevstřícné interiéry obou japonských aut jsou. Tohle je opravdu deset, dvacet let za tím, o co se dnes snaží hlavně evropská konkurence.

Nevím tedy, jak moc je to pro vás podstatné, to ať si každý přebere sám, zmínit to ale musím. Na tohle při jízdě narážíte pořád dokola. Ale aspoň že si obě auta v tomto směru nemají co vyčítat...