Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Manažerská ikona vloni na podzim změnila označení z B6 na B7. Udrží si svoje výsostné postavení i v dalším výrobním cyklu?

Odpověď na otázku z perexu je jasná - ano, samozřejmě. Na Autoforu jsme ale zvyklí psát testy poněkud podrobněji, takže se na následujících řádcích pokusím o menší pitvu nejnovějšího vydání wolfsburského seladona.

Nepatřím rozhodně mezi zaslepené vyznavače stupnice dobrý - lepší - Volkswagen, objektivně je ale jasné, že letitá úspěšnost Passatu má minimálně v českých podmínkách svůj opodstatněný myšlenkový základ. Volkswagen při vymýšlení i prezentaci nových aut odjakživa sleduje podstatu svého jména, tedy onu lidovost nebo chcete-li masovost. Při pohledu do ceníků je rodové označení sice poněkud zavádějící, ve smyslu hojného rozšíření na silnicích, ale VW lidovou značkou rozhodně je.

Tradiční receptura úspěchu je velice prostá a v případě šedé české mentality přímo geniální - hlavně moc nevyčnívat, stačí průměr, místy lehký nadprůměr. Některé automobilky v poslední době zkrátka pochopily, že vymýšlet za každou cenu něco nového se nemusí ani zdaleka vyplatit a vedle prodlužujících se výrobních cyklů jednotlivých modelů se tak setkáváme s novinkami, které by jako z oka vypadly svému předchůdci. Můžeme se bavit o Nissanu 370 Z, Suzuki Swift a v největší míře je to pak případ nového Passatu. Mediální maséři koncernu sice vytrvale propagují v loňské Paříži představený typ B7, div ne jako osmý div světa, běžní zástupci automobilky vám ale bez emocí potvrdí, že tady jde jen a jen o důkladný facelift šesté generace. Nic proti němu, onen PR humbuk ale působí poněkud nepatřičně.

Snad vyjma Octavie nebo Golfu není pro motoristického novináře nevděčnější auto na test než Passat. Když jsem pak v jámě lvové (u prodejce VW) uzřel stříbrný šíp s karoserií kombi, bylo vymalováno. A když už správný Passat, tak výbava Comfortline a motor 2.0 TDI ve strojovně - prostě originál k pohledání. Na druhou stranu, pro prozkoumání jádra pudla si těžko přát něco lepšího.

Zvenku jiný a přece stejný

Ironické narážky na „novost“ aktuálního Passata mají prvoplánově svůj původ v jeho vnějším vzhledu. Nadčasový ultrakonzervatismus neztratil cíleně vůbec nic ze svého původního ducha a u aktuálního modelu pouze vyztužil pilíře vrozené nekonfliktnosti. Když zabrousím do nedávné historie, provedený restyling mi způsobem svojí realizace připomíná „zahraňovací“facelift posledního Opelu Omega nebo první generace Renaultu Megane, jen ta kontroverze zde poněkud chybí. Prostě trochu nuda.

Oproti dřívějšku, kdy byl Passat v rámci celé výrobní řady VW víceméně sólistou, je zde dobře patrný příklon k větší rodové identifikaci. Zejména zepředu je totiž velmi dobře patrné ztotožnění se s nedávno omlazenými modely Phaeton a Touareg. Passat je už postarší pán, který nyní opravdu i starší vypadá. Mohou za to vyostřené rysy přídě se stříbrnou maskou chladiče a velkoplošnými světly - xenony jsou samozřejmě nadále za příplatek. Charakternější výraz vozu přidávají taky dynamicky tvarované přední mlhovky.

V případě testované karoserie kombi (Variant) je na zbytku auta změn jako šafránu. Všeho všudy mě zaujala (resp. spíš jsem si jich všiml) přepracovaná vnější zpětná zrcátka a snad trochu modernější vzhled koncových světel. Ta jsou nyní orientována horizontálně, proti proudu jde naopak Volkswagen s upuštěním od sériové aplikace LED diod, které jsou nyní za příplatek. Rozměrové nuance jsou logicky veškeré žádné, těch pár milimetříků rozdílu je dáno jen jiným tvarování některých komponent karoserie. To každopádně nic nemění na tom, že Passat Variant je kratší než většina zásadních konkurentů v jeho kategorii.

Píseň pějeme dokola i uvnitř

Jedním z nejvíce ceněných klenotů v passaťácké šperkovnici je dle hlasu jeho oddaných obdivovatelů interiér. Jakkoliv mně osobně přijde dost nudný a unylý, musím tím stejným svědomím přiznat, že po funkční a komfortní stránce mu jde máloco vytknout, co se kvality týče už tuplem ne. Minimálně ten, kdo někdy jel z pražského letiště taxíkem, dobře ví, že se tu nesetká se svůdnou extravagancí Hondy, dynamikou Alfy ani načančaností Opelu, chladnokrevný kalkul ale svůj účel plní s až nechutnou precizností. Úplně nejvíc doma se pak uvnitř B7 budou cítit majitelé Passatu CC.

Z toho, že jsem tento odstavec nezahájil výčtem důmyslných inovací jasně vyplývá jediné - v aktuálním Passatu nic zásadně nového nehledejte, tedy pokud pomineme evoluci některých prvků výbavy, která je stejná napříč koncernem. V propagačních materiálech jste si zcela jistě povšimli úhlavní novinky, tedy vymazlených analogových hodin situovaných do lesklého pruhu imitujícího kov uprostřed přístrojovky. Pravda, nevypadají zle, ale v onom místě bych raději ponechal násilně odstěhovaný spínač nouzových blikačů nehledě na duplikaci funkce časomíry v maxi dot displeji před řidičem. Ovladač elektrické ruční brzdy byl naproti tomu vcelku logicky vysídlen z místa vlevo od volantu na středový tunel. To nic nemění na tom, že bych si tuto vymoženost nechal od cesty jako takovou.

Výbava Comfortline neoplývá navzdory svému názvu v sérii nikterak výjimečnou porcí komfortních vymožeností. Náš exemplář měl sice obligátní armádu servomotorků obsluhujících okna a zrcátka jakož i kvalitní audiosystém a digitální dvouzónu, nenabídl ale žádný z nově nabízených „hi-tech“ systémů (bezklíčový přístup a startování, parkovací asistent, hlídač jízdního pruhu a vzdálenosti od vpředu jedoucího vozidla...), které bývají u podobně drahé konkurence standardem. Chyběly třeba také xenony, vyhřívání předních sedadel nebo navigace. Relativně subtilní tvary přístrojové desky jsou navlas stejné jako u CC, pozměněné je jen tvarování dveřních výplní. Stejně nepříjmně jako dříve se naopak jeví tvrdý plast na spodku přístrojovky, zatímco navrchu zahálí ten měkčený - chytré automobilky to dělají obráceně.