Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Labutí písně osobních aut Tatry vzniklo jen 75 kusů. Minimálně jeden zamířil za Velkou louži, a to zrovna ten s pohlednou burgundsky rudou karoserií.

České automobilky nejsou ve Spojených státech až tak moc známé. I proto si Američané třeba o takové Škodě Superb myslí, že má více společného s BMW než s Mladou Boleslaví. Což možná bude i jeden z důvodů, proč její autor Jozef Kabaň dostal novou práci v Mnichově. Zpět ale k českým značkám, z nichž ve Státech proslula především Tatra. Její exempláře za Velkou louží lze sice spočítat na prstech několika málo rukou, nicméně renomé automobilky je hlavně díky Jayi Lenovi v USA na vysoké úrovni.

S ohledem na tato fakta by nás tak vlastně nemělo překvapit, že se Bob Sorokanich z webu Road and Track dostal k Tatře T700. Tedy vůbec poslednímu osobnímu automobilu, který česká značka poněkud neslavně vyráběla. V roce 1998 totiž kopřivnický výrobce svůj „postranní“ byznys ukončil a začal se věnovat již jen užitkovým a nákladním automobilům. T700 je proto labutí písní značky, jenž po dlouhou dobu zásobovala limuzínami hlavně komunistické pohlaváry.

Vznik automobilky se datuje k roku 1897, pročež jde o druhého nejdéle fungujícího výrobce aut v historii celého průmyslu. Ve 30. letech minulého století přitom vozy značky okouzlily i Adolfa Hitlera, který o nich poreferoval Ferdinandu Porsche. I proto mají jeho díla mnoho společného s Tatrami, v obou případech totiž došlo na vzadu uložené a vzduchem chlazené motory. Proto také ostatně česká automobilka poslala německý Volkswagen k soudu.

Kvůli druhé světové válce samozřejmě na verdikt hned tak nedošlo, Tatra si musela počkat až na rok 1965 - tehdy ovšem dostala od Němců vyplacenou nemalou sumu jako mimosoudní vyrovnání. V té době se přitom již vyráběl model 603, po kterém následovalo provedení 613. To se chlubilo nadčasovou karoserií, pod níž zamířil osmiválec naladěný postupně až na 200 koní. Tentýž pak ve dvou verzích poháněl i Tatru T700.

S tímto vozem značka vyrukovala v roce 1996, přičemž design měl na starosti britský návrhář Geoff Wardle po předchozí práci na málo známé 613-5. Model T700 měl přitom kopřivnickou automobilku přivést do moderního věku, nicméně i přes V8 pod kapotou a kožené čalounění či dřevěné dekory uvnitř měla značka problém nalézt zákazníky. Nesmíme totiž zapomínat na cenu, která přesahovala milion korun. I proto nakonec vzniklo pouze 75 exemplářů, které si navíc rozebraly hlavně státní úřady a polostátní firmy.

Z této série se minimálně jeden zatoulal právě do Států, přičemž stejně jako dva tucty dalších aut tuzemské značky spadá do vlastnictví Lane Motor Muzea, které se nachází v Nashville ve státě Tennessee. Právě to jej zapůjčilo Sorokanichovi k testu, který si pochvaloval zejména komfort ve voze. T700 má totiž zcela plochou podlahu, pročež nabízí dostatek místa k sezení na předních i zadních sedadlech.

Řízení vozu je vcelku vyvážené, pětistupňová manuální převodovka ovšem nemá ráda rychlé řazení. To ale ve výsledku není třeba, neboť osmiválcový motor má dostatek sil i v nízkých otáčkách. Tatra přitom plynový pedál nastavila tak, aby v první půli chodu umožňoval spíše jen plynulé „korzování po bulvárech“. Nicméně jakmile jej sešlápnete naplno, dlouhá příď zamíří do výšky, zatímco záď se pod náporem výkonu potopí.

Akceleraci vozu tedy Američan považuje za působivou, i když řečí čísel dnes ohromit nedokáže, nejvyšší rychlost 210 km/h pak za dostatečnou. Zvláště na dvacet let starý vůz. Ve výsledku tedy Tatra T700 mohla uspět, přišla však na svět v nevhodnou dobu na nevhodném místě, neboť domácí publikum bylo po pádu Železné opony hladové po BMW či Mercedesech. O domácí značku vysoké ceny v tu chvíli již nikdo nestál, přestože byla konečně dostupná i široké veřejnosti.

Jak jsme tedy zmínili, celkově vzniklo jen 75 kusů, přičemž vůz na snímcích s burgundsky rudou karoserií je třetím vyrobeným. Jeho cenu ale raději ani nebudeme domýšlet, neboť je rozhodně vyšší než před dvaceti lety. Ostatně když se před pár měsíci roky jeden exemplář prodával, vycházel 5 milionů korun. Měl sice zajímavou historii, jeho barevné provedení ale nebyla tak lákavé, jako u tohoto kusu...

Zdroje: Road and Track, The Lane Motor Muserum

Petr Prokopec