Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Škoda Octavia není případ auta, který by se nějak dramaticky vzpouzel downsizingovým trendům, v jednom případě ale dokonce zamířil s objemem výše. Motor 1,6 TDI nahradit 2,0 TDI a válcuje nejen předchůdce, ale i litrový benzin.

Kvůli loňskému pandemickému roku si řada lidí pořádně neuvědomuje, že Škoda Octavia čtvrté generace už není ani trochu žhavou novinkou. Na její odhalení ostatně došlo už 19. listopadu 2019. Nemělo by nás tedy překvapit, že postupně vylézají na povrch nejen krátkodobé, ale i dlouhodobé testy. S jedním takovým přišel britský Autocar, který má český bestseller ve vozovém parku od konce ledna. Kupodivu však nejde o některou z vrcholných specifikací, nýbrž o provedení, jenž má blíže k základu. A pod jeho kapotu se nastěhoval nejslabší dvoulitrový turbodiesel naladěný na 115 koní.

Co na pohonnou jednotku říkají Britové? Nejspíše nikoho nezaskočí, že ji nepovažují za trhače asfaltu. Stejně tak mají výhrady k obhroublejšímu projevu během chladných rán. Nicméně jakmile se motor zahřeje, je evidentní, že koncern VW Group vůči předchozím evolucím dvoulitrového TDI provedl řadu změn k lepšímu. Projev jednotky je mnohem klidnější a díky šestistupňovému manuálu se zdá být rychlejší, než ve skutečnosti je. Co je zajímavé, ukazuje nesmyslnost celého downsizingu - motor má sice stejný výkon benzinový tříválec s polovičním objemem, působí ale příjemněji, nenuceněji a jeho spotřeba je nižší.

Britové si ale nepochvalují jen motorový prostor, obdivují zejména ten vnitřní. V tomto ohledu ostatně Octavia nemá konkurenci ani v případě vozů střední třídy, pomineme-li tedy Škodu Superb. S konkurenty ovšem kompaktní škodovka nemůže soupeřit v případě multimediálního a asistenčních systémů. Ani Britové tedy nezavírají oči před aktuálně asi největší slabinou koncernu VW Group, jeho palubní systémy haprují častěji, než by bylo zdrávo.

Octavia navíc zlobí i v případě monitoringu jízdních pruhů a vůz soustavně hlásí chyby, i když se nic problematického neděje. Něco podobného přitom Britové již zaznamenali u dříve testovaného Nissanu Juke, který pro změnu dojel na autonomní brzdy. Systém totiž zmátla londýnská hustá doprava a tamní užší silnice, díky kterým měl pocit, že vůz musí narazit do toho předchozího. Soustavně tak spouštěl varovné signály a navíc samovolně zašlapával brzdy, což bylo nebezpečné.

Právě na tyto aspekty upozorňujeme prakticky v každém článku o autonomním řízení. Počítače totiž sice mohou být dokonalejší než lidé, ovšem v podstatě pouze v ideálním světě. Do toho má ovšem ten, ve kterém žijeme, daleko. Stačí tedy pouhý fakt, že se ocitnete v zácpě, a autonomní auta již trpí přehmaty.

Vraťme se ale zpět k samotné Octavii, u které v případě zájmu budete muset řešit nemalé dilema. Vůz lze totiž pořídit se 16-, 17-, 18- a 19palcovými koly, přičemž milovníci designu nejspíše ihned sáhnou po největším provedení, ačkoliv to je může připravit o pár dalších desítek tisíc. Souběžně s tím ale přijdou také o nemalou porci komfortu, která je spojena pouze se základními šestnáctkami, ať již ocelovými nebo litými. Tedy jinými slovy, buď na silnici ucítíte i vajgl, nebo vás naopak nerozhodí ani větší výmol.

Až na tato omezení ovšem Britové jinak hlásí spokojenost. Zároveň dodávají, že během několika málo měsíců zamíří do jejich parku dlouhodobě testovaných vozů protipól sedanu se základním dieselem, a to Octavia Combi RS TDI. Zajímavé přitom je, že producenti sazí se mají na prodejích tohoto modelu v ostrovním království podílet 20 procenty a plug-in hybridní verze jen 10. Zbývající 70 % pak připadá na benzinové agregáty, včetně onoho litrového benzinu, který skutečně neohromí v žádném ohledu.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec