Autoforum

/

Foto: Stellantis

Dlouho respektovaný šéf jednoho z největších světových automobilových konglomerátů dělal v poslední době maximum pro to, aby ztratil důvěru všech. A i poté, co byl zbaven své funkce, dál pokračuje ve stejné krasojízdě.

Jako by to byla jedna z nemocí doby - opakovaně zaujímat ke stejným věcem úplně opačné postoje a doufat, že vám to projde. A i když nechceme být zbytečně političtí, pro příklad nemusíme chodit ani trochu daleko.

Nevnímejte si jako pokus dávat tím najevo nějakou preferenci na tomto poli anebo tím říkat, kdo je lepší a kdo horší. Ale bez ohledu na politické postoje snad nikdo rozumný nemůže popřít, že Petr Fiala jako premiér roky dělá úplně jiné, nezřídka úplně opačné věci, než které předtím podobně dlouho hlásal jako opoziční politik. A ať už bude dále zaujímat postoje zelené, červené nebo třeba fialové, kdo soudný mu ještě bude věřit, že udělá to, co říká zrovna teď? Důvěru ztratíte jen jednou, to nikdy nepřestalo platit.

Podobným vývojem jako český premiér v posledních letech prošel Carlos Tavares. Dlouholetý šéf skupiny Peugeot Citroën a z ní pak vzešlého koncernu Stellantis, který ke zmíněným automobilkám připojil mj. Fiat, Chrysler či Opel, se léta prezentoval jako velmi racionální člověk, který říká věci tak, jak jsou. Však kolikrát si získal respekt tím, že byl veřejně schopen konstatovat fakta jako ten, že o rozšíření elektrických aut se stará politický diktát a nikoli věda či technická evoluce. A pokračoval v tom dlouho, však ještě před pár měsíc byl schopen uvést, že „příšerné” nařizování elektromobilů zabije automobilový průmysl, což je přesně to, co nyní dělá.

To ale byla slova, jakmile došlo na činy, vždy jednal jinak. Jím řízeným automobilkám nastavoval nesmyslné elektrické cíle a když se měl reálně postavit na odpor pokračování nesmyslného nařizování elektromobilů, začal za něj bojovat a i s využitím těch nejlacinějších argumentů se změnil v bojovníka za jejich zejména evropské protežování. Nevíme, jak moc to bylo v době, kdy proti této doktríně sílí veřejný odpor, chytré, rozhodně to ale bylo neudržitelné. Pod Tavaresem se tak začalo houpat křeslo, až k 1. prosinci s okamžitou platností skončil jako šéf Stellantisu.

Od té doby se kolem něj a jím dříve řízených automobilek děje mnohé, od samotného Carlose T. jsme ale dosud neslyšeli slova. Hradbu mlčení prolomil až tento týden, kdy dal exkluzivní rozhovor portugalskému Expressu. A mnohá z jeho slov vlastně můžeme jen podepsat. Problém je pouze v tom, že už mu nevěříme ani nos mezi očima.

Tavares se vyjádřil jednak ke svému samotnému odchodu z pozice šéfa Stellantisu. Podle něj se se zbytkem vedením firmy rozešli „přátelsky”, což zní samo o sobě pochybně. Na jednu stranu nepředpokládáme, že by po sobě Tavares se zbytkem představenstva házeli předměty, které měli po ruce, tak náhlý a pro danou chvíli neplánovaný odchod člověka z tak vysoké pozice „s okamžitou platností” ale rozhodně nevypadá jako „přátelský” rozchod. Ale to nakonec není až tak důležité.

Zajímavější by bylo znát podstatu sporu mezi ním a zbytkem nejvyššího managementu, tady ale konkrétní být odmítl. Podle něj šlo obecně o „neshody s představenstvem ohledně další strategie”, proslýchá se ovšem, Tavares měl ztratit důvěru jednak kvůli trvání na nerealistických cílech spojených s elektrickými auty, jednak kvůli plošnosti tohoto přístupu. Stellantis v poslední době trpěl hlavně v Americe, kde jsou lidé na elektrická auta zvědaví ještě méně než v Evropě, odlišnou strategii pro různé kontinenty ale prý odmítal.

Že to tak bylo, nepřímo potvrzují jeho slova o tom, že chtěl zabránit „riziku nesouladu” zaměření uvnitř společnosti. „Firma, která zaměstnává 250 000 lidí, má obrat 190 miliard eur a působí pod 15 značkami po celém světě, nemůže být řízena s nedostatečným sladěním, což má okamžitý dopad na strategické řízení,” řekl doslova. To skutečně dělá dojem, že chtěl „jeden Stellantis” za každou cenu, ostatní šéfové ale preferovali více přizpůsobivosti pro jednotlivé trhy.

I v tomto rozhovoru se přitom odvolal na svého oblíbeného Darwina, právě s jeho pochopením by ale měl volit spíš to, co nakonec nechtěl. Ačkoli se s oblibou traduje, že darwinismus je o tom, že přežijí jen ti nejsilnější, realitou je, že přežijí jen ti nejpřizpůsobivější. Ostatně byli snad dinosauři slabí? Jistě ne, jen nedokázali reagovat na rychle se měnící prostředí. Tavares dělal ze Stellantisu spíš dinosaura než přizpůsobivou, flexibilní firmu. A proto skončil.

Tím, jak z čela firmy odešel, se prý necítí být zhrzen, údajně by jednal stejně, kdyby se ve stejné situaci ocitl podruhé. Ostatně svůj skon a vůbec problémy Stellantisu přisuzuje zejména Evropské unii a jejím tlakům. V rozhovoru tedy řekl také: „Evropský automobilový průmysl byl tlačen směrem k tomu, co Číňané umí nejlíp. A ukázalo se, že to byla chyba.“ Podle něj je Čína byla ve vývoji elektromobilů „o mnoho let” napřed a EU zmíněným postupem stvořila „slepou uličku, o kterou se postarali jen a pouze evropští političtí lídři”.

S tím by šlo i souhlasit, ale proč tedy Tavares těsně před svým koncem křičel do celého světa, že to je to nejlepší, co nás mohlo potkat? V tom zřejmě spatřuje svou flexibilitu, pružná páteř je pro něj výhodou: „Když čelíte bouři, musíte řídit loď v souladu s vlnami. Nemůžete se dohadovat o nejlepším způsobu, jak jim čelit,” uvedl také.

A tak Carlos „v souladu s vlnami” odjel do západu slunce. Chybět nám nebude. Nyní by se podle svých slov rád podílel na probíhající privatizaci Air Portugal, v čemž mu přejeme hodně zdaru. Automobilový průmysl ale dnes potřebuje podle nás docela jiné vůdce.

Zdroj: Expresso

Petr Miler