Autoforum

/

Foto: Stellantis

Zdá se, že někdejší superhvězda mezi manažery automobilových firem naštvala příliš mnoho lidí na to, aby mohla dál pokračovat ve své krasojízdě. Věci se jistě mohou změnit, v tuto chvíli se pod ní ale zřetelně houpe křeslo.

Situace v automobilovém průmyslu je nepochybně velmi složitá. Jsme jako lidé i jako médium různými způsoby jeho součástí už po několik dekád a nepamatujeme, že by v něm kdy vládl takový chaos. Nebudeme nyní připomínat jeho důvody, slyšíte je od nás prakticky každý den a v tuto chvíli nakonec nejsou důležité. Důležité je, co takové prostředí favorizuje - flexibilitu.

Lidé mají tendenci říkat, že přežijí jen ti nejsilnější, nejen dinosauři by vám ale potvrdili, že je to spíš přizpůsobivost, kterou chaotický vývoj upřednostňuje. Kdo ustrne v určité pozici, ať už v jakémkoli smyslu těchto slov, ten nemá šanci vyrovnat se s výzvami, které divoké prostředí přináší. Proto je Volkswagen tam, kde je, proto se Ford dostal do situace, do které se dostal, proto Mercedes dokola zpytuje svědomí. Tyto a další značky roky nekoukaly vpravo ani vlevo a myslely si, že jsou to ony, kdo vládne trhu, kdo nemusí brát ohled na nic než vlastní či politiky stanovené cíle. Samozřejmě to nevyšlo, nyní se ale zdá, že jsou ochotné to aspoň za 5 minut 12 reflektovat a své uvažování změnit.

Stellantis to nedělá. Ten i v takový moment ústy svého nejvyššího šéfa „svazácky” trvá na jednom a tom samém a nezdá se, že by na to někdo další byl zvědavý. Zejména v USA, kde je oné flexibility tradičně třeba o něco víc, ho velmi kritizují tamní dealeři, kteří dogmatické, anti-tržní chování automobilky nemohou vystát. A protože to má logicky vliv i na mohutně se propadající zisky koncernu, také akcionářům zjevně dochází trpělivost.

Tím největším je Exor, holding ovládaný dědicem Fiatu Johnem Elkannem, který má nyní dost vlastních problémů. Drží 14,4 procenta akcií společnosti, což je na tak velkou multinárodní společnost opravdu hodně. A není od věci říci, že co si bude přát on, to se stane. Jak nyní informuje Bloomberg, přímo Elkann dal najevo, že pro Stellantis hledá nového šéfa, byť to podle mluvčího firmy neznamená, že by Tavares musel hned jít. Pokud ale někdo jako Elkann takto dává najevo možnost změny, minimálně tím vyvíjí na Tavarese tlak - takto by nemluvil, kdyby byl s ním byl spokojený a nechtěl o jeho služby přijít.

Kontrakt portugalského manažera vyprší začátkem roku 2026, tedy 12 let poté, kdy se ujal vedení PSA a z něj později vzešlého Stellantisu. Kdysi superhvězda mezi manažery, jakýsi učedník Carlose Ghosna, který ctí velmi podobný manažerský styl, se v poslední době opakovaně zpronevěřuje svým vlastním zásadám a nezdá se, že by věděl kudy kam - stal se trnem v oku řady zákazníků, odborů, politiků a nyní i části akcionářů jím řízené společnosti.

Pochopitelně se může stát, že hledání nového šéfa Stellantisu skončí zase u Tavarese, ale to by musel změnit svůj přístup. Zda je toho ve svých 66 letech schopen, ukáže jen čas. Stejně jako jen čas odhalí, zda je ve svém věku k něčemu takovému vůbec svolný - za dva roky mu bude 68 let a myšlenky na důchod v takový moment nebudou nemístné.

Zdroj: Bloomberg

Petr Miler