Autoforum

/

Foto: Studio Voyager@Pexels, CC0 Public Domain

Slibovala to hodně dlouho, nakonec bychom se v následujících letech měli opravdu dočkat. Pozitivní vývoj ale poněkud hatí fakt, že jde spíš o legalizaci stávajícího stavu. Navíc za jakých podmínek?

Zatímco většina západní Evropy se stále nemůže dostat ze své zelené mánie, montuje do aut povinné omezovače rychlosti a pod rouškou bezpečnosti či ekologie se snaží řidiče co nejvíc zpomalit, z jihu kontinentu přicházejí zprávy jako z jiného světa. Itálie, která už nedávno překvapila tahem v podobě zavedení minimální rychlosti 100 km/h na dálnicích a zakročením proti bezohledným „elektrokoloběžkářům”, jde ve svém boji za plynulost dopravy ještě dál.

Italská vláda totiž v rámci schvalování nového zákonu o silničním provozu formálně posvětila možnost zvýšit maximální povolenou rychlost na dálnicích na 150 km/h, jak informuje Automoto. Zní to jako vítězství zdravého rozumu, jenže když se podíváte na detaily, zjistíte, že italská politická reprezentace se inspirovala něčím, co až příliš dobře známe z České republiky. Místo plošného a srozumitelného řešení přichází byrokratický kočkopes.

Tři pruhy, radar za zády a nekonečné papírování

Zvýšení rychlostního limitu ze současných 130 na 150 km/h totiž rozhodně nebude automatické a plošné, i když zrovna to by bylo na spoustě dálnic jen legalizací aktuálně panujícího stavu. Italové sice legislativně otevřeli stavidla, ale samotnou realizaci podmínili tolika technickými a administrativními překážkami, že se nad tím soudnému motoristovi samo zvedá obočí.

Aby se na nějakém úseku dálnice dalo legálně uhánět stopadesátkou, musí daná trať splňovat následující kritéria:

• Nejméně tři jízdní pruhy plus plnohodnotný odstavný pruh v každém směru.
• Povinná přítomnost systému Tutor, což je italská obdoba úsekového měření rychlosti. Stát vám sice dovolí jet rychleji, ale o to úpěnlivěji vás u toho bude sledovat.
• Absolutní stopka při dešti. Jakmile spadne pár kapek, limit se automaticky vrací na sočasný stav.

Tím největším kamenem úrazu je však fakt, že stát svalil finální rozhodnutí na bedra samotných soukromých správců a koncesionářů dálniční sítě. Ti musí u každého jednotlivého úseku složitě posuzovat intenzitu dopravy, poloměry zatáček, historii nehodovosti a klimatické podmínky.

Typický alibismus: Když se stane nehoda, my za to nemůžeme

Zkušení řidiči už vědí, kam takový přístup vede. Teoretická možnost zvýšit rychlost nad hranici 130 km/h existuje v italských zákonech už dnes, ale žádný ze správců dálnic k ní doposud nikdy nesáhl. Proč? Protože zkrátka nechtějí nést právní odpovědnost za případné nehody. Nová legislativní úprava sice na správce dálnic vytváří o něco větší politický tlak, sami koncesionáři však krotí nadšení a otevřeně přiznávají, že reálné zavedení stopadesátky na prvních vybraných úsecích nelze očekávat dřív než v roce 2028.

Je to zkrátka tak trochu v českém stylu. Podobně jako v ČR, kde se už roky mluví o možnosti jezdit na moderních úsecích dálnic rychlostí 110 nebo 150 km/h, ale ve výsledku se to týká jen pár kilometrů s elektronickými cedulemi, které se při prvním náznaku mráčku přepnou zpět na nižší rychlost. Paušální řešení - tedy plošné navýšení limitu všude tam, kde to vyloženě nezakazuje lokální značka - by dávalo daleko větší smysl a ušetřilo by stamiliony za zbytečnou byrokracii a řidičům ještě víc pozornosti, kterou dnes musí věnovat značkám na každém rohu.

Přesto buďme optimisty. V době, kdy evropská vrchnost nejraději viděla rychlostní limity na úrovni povozů s koňským spřežením, je jakýkoli legislativní krok směrem nahoru malým zázrakem. Itálie jasně ukazuje, že se moderních a rychlých aut nebojí, a dává jasný signál, že dálnice mají sloužit k rychlému přesunu, nikoli k unudění řidiče k smrti. I když je to zatím polovičaté řešení plné podmínek, pořád je to lepší než nic.

Zdroj: Automoto

Petr Miler