Autoforum

/

Foto: Autohandel Marcel Jäger, publikováno se souhlasem

Za léta, po která se pachtíme po automobilových „reliktech” všeho druhu, už jsme viděli leccos. Ale aby si cizinec za dob hluboké československé totality koupil docela obyčejnou škodovku, pak ji přes čtyři dekády pomalu jen garážoval a až teď ji prodával? To je vážně k nevíře.

Přechod od „stopětek” a „stodvacítek” k Favoritu znamenal pro Škodu mnoho - zbavila se zastaralé koncepce (i když vyprávějte to Porsche) „všechno vzadu” a nabídla auto, které ve své době možná nebylo dokonale konkurenceschopné, rozhodně ale nebylo pro smích. Typ 742, vyráběný před Favoritem a často označovaný podle jmen jednotlivých verzí jako „stopětka” či „stodvacítka”, ale také může pro spoustu lidí mít svůj půvab. Však mnozí z nás pořád pamatují, že v nich vyrůstali, ať už lidsky nebo řidičsky.

Je to také jeden ze symbolů normalizace na českých silnicích, protože se typ 742 představil v roce 1976 jako nástupce Škody 100 a 110, třebaže na stole bylo i něco zajímavějšího. Nejtypičtější varianta 120 byla jakousi prostřední verzí, měla motor o objemu 1 174 cm3 (odtud jméno 120) který dával 52 koní, jezdil na nízkooktanový benzín a se čtyřstupňovým manuálem byla jeho maximálka 140 km/h. V průběhu čtrnácti let výroby vzniklo na 1 170 693 kusů této varianty, takže za vzácnost ji nejde považovat ani po 120 pivech.

Základní výbava Škody 742 byla dnešní optikou až nepředstavitelná. Verze 105 S, tedy Standard, nejenže nenabídla opěrky hlavy, ale ani loketní opěrky ve dveřích nebo stahovací okna zadních dveří. Na tyhle výdobytky si člověk musel připlatit, bylo potřeba zvolit verzi 105 L, tedy de Luxe. U varianty 120 bylo L standardem, vrcholem pak byla verze GL, Grand de Luxe, která s trochou sarkasmu nabídla luxusní prvky jako například opěrky hlavy nebo posilovač brzd.

Pokud dnes člověk zatouží po takovém stroji, není zas tak těžké najít nějaký na prodej. Budete-li mít štěstí, bude mít doklady a platnou STK. Pokud budete mít vážně extra velké štěstí, nebudete muset zaplatit ekodaň, protože se o ni postaral už někdo před vámi. Jestliže ale budete chtít takové auto dát do stavu, v jakém před 40 či více léty vyjíždělo z továren AZNP, věc za 10 tisíc spolkne ohromné množství času, úsilí, peněz a... stejně to nebude ono. Pořád se ale občas podaří narazit v prodeji na auto, které v dokonalém stavu je.

K mání v Německu se objevil stroj, který žádné investice nepotřebuje, je prakticky nový, jakkoli legračně to může znít. Je to stodvacítka s původním designem (varianta L, po jakémsi faceliftu šlo o typ M), tedy kulatými světly vpředu a jakýmisi opačnými přesýpacími hodinami vzadu, z roku 1981. Není zrenovovaná, ve stavu, v jakém ji vidíte, přežívá už 45 let v rukou prvního a jediného majitele, který ji téměř jen garážoval. A onen stav je skutečně skoro dokonalý, neboť vůz za celou tu dobu najezdil pouhopouhých 10 300 kilometrů. Nechybí tam žádné číslo, prostě deset tisíc tři sta a konec.

Tohle auto je vážně neskutečné, pohled na něj vyvolává surreální pocity. Škodovek 742 jsme viděli v životě fůru a známe jejich slabá místa - věci, které se opotřebovávají, reznou, prostě rychle zajdou. Takové tu ale není vidět ani jedno. Prodávající auto dobře nafotil a skutečně na něm nenajdete chybu - typicky „chycené” víko kufru, hrany dveří, zašlá nádržka na kapalinu ostřikovače, prošoupané sedačky... Cokoli takového je ve stavu nového auta, i když je vše originální. Auto má dokonce původní německou SPZ z roku 1981, takovou jste možná ani na vlastní oči neviděli, tohle je automobilový dávnověk.

Také ale podle toho stojí. Cena 11 900 Eur, tedy asi 287 tisíc Kč, je opravdu tučná a označení vozu přesahuje víc jak dvojnásobně. Na druhou stranu... Zachovalejší stodvacítku této evoluce mimo muzeum abyste pohledali.

Zdroj: Autohandel Marcel Jäger@Autoscout24

Petr Miler