Autoforum

/

Foto: Blue Bird, tiskové materiály

Je to jen další připomenutí toho, že elektrická auta prostě nejsou řešením pro všechno a pro všechny. V Praze se možná věci jeví jinak, v menších městech a na vesnici si jen s nimi zdaleka nevystačíte.

Někteří majitelé elektromobilů jsou zvláštní lidé. My proti nim nic nemáme a žádná jiná auta jim nevnucujeme, však tohle je volba každého. Přesto nám pravidelně spílají. Za co? Za to, že právě jejich vozy neuznáváme jako univerzálně nejlepší řešení pro každého. Těmi ale opravdu nejsou a obáváme se, že ani nikdy nebudou.

Jako Pražák dokážu uznat, že obsluhovat s takovým autem dojíždění za prací není nic neřešitelného, jakkoli i ve velkém městě záleží, kde bydlíte - existovat jen s elektromobilem při bydlení v činžáku bývá neřešitelným úkolem. Kolegové ale dnes bydlí v odlehlejších oblastech, kde je nutné obsluhovat s pomocí auta pomalu vše, nájezdy jsou větší a infrastruktura mizerná. A tam zkrátka elektromobily na své limity narazí velmi brzy.

Být elektrická auta jednou z alternativ, není to problém, pokud je ale někdo chce vnutit všem, pak je třeba připomenout, že v takovém případě určuje nejmenší společný jmenovat nejslabší článek týmu, nikoli naopak. A není to jen problém „zaostalého Česka”, úplně to samé řeší v americké Kalifornii.

Tamní guvernér Gavin Newsom a lidé z jeho administrativy již rozhodli, že se v nejbohatším státě USA budou moci od roku 2035 prodávat už jen „zelená“ vozidla. Na rozdíl od Evropy může jít také o plug-in hybridy, ty ovšem na celkových registracích toho kterého výrobce nesmí mít větší než 20procentní podíl. Na jakoukoli velkorysost ovšem musí zapomenout veškeré státní organizace.

Mezi ně patří také školy, což ovšem představuje problém, k jehož vykreslení vám postačí pustit si pomalu jakoukoli americkou teenagerskou komedii. V ní můžete zahlédnout žlutě lakované autobusy, které odváží nejen děti do škol, ale převáží také místní hrdiny, tedy fotbalové družstvo, na zápas do sousedního okresku. Ten nicméně není vzdálen, co by průměrný quarterback míčem dohodil, nýbrž klidně i stovky kilometrů. S takovou vzdáleností ovšem mají elektrické školní autobusy problém.

Když se podíváte na nabídku společnosti Blue Bird, která uvádí, že elektrobusům se věnuje již od roku 1994, vážně není těžké pochopit, proč řada škol z odlehlejších oblastí má s Newsonem navrženou legislativou problém. Jak model Vision, tak provedení All American mají udávaný dojezd maximálně 120 mil, tedy necelých 200 km. S něčím takovým lze navíc počítat jen za slunného počasí, osmihodinová doba dobíjení je ovšem stálicí po celý rok.

Problémy tím nicméně nekončí. Jak totiž vypověděl Todd Remley, jenž má na starosti dopravu školního distriktu v okresku Inyo, Bishopova škola v roce 2020 vyměnila dva staré dieselové autobusy za elektrické. Každý z nich stál dvakrát tolik, nicméně náklady pokryl fond, do kterého nalil peníze Volkswagen jakožto trest za svůj skandál s nečistými naftovými motory. Remley předpokládal, že jeho potíže s péčí tím končí, jenže to se přepočítal.

První autobus totiž střídavě náhle zrychloval či se pro změnu přepínal do nouzového režimu, až nakonec na podvalu zapřaženém za dieselovým tahačem školu opustil kvůli mnohaměsíční opravě. „Druhý fungoval o poznání lépe. Tedy dokud jej nezachvátil požár,“ dodává Remley.

To jsou spíše hořce úsměvné historky, problém je samotná použitelnost, která potřebám venkova prostě nedostačuje. Vzdálenosti jsou větší, infrastruktura horší, použitelnost tedy nedostačující a dobíjení komplikovanější. Je tak těžké to pochopit a jednoduše přiznat, že stejně jedno sako nikdy nepadne všem, ani jedno technické řešení pohonu aut nebude přijatelné pro všechny?

Zdroj: Los Angeles Times

Petr Prokopec