Autoforum

/

Foto: Hongqi

Čínské automobilky se obvykle pouští do soupeření s vozy mainstreamových značek, z pochopitelných důvodů - jejich technický náskok ani image nedosahuje nedostižných výšin. Rudá zástava jde ale proti tomu nejlepšímu a nevede si úplně zle.

Ve světě byznysu můžete udělat spoustu chyb, jednou z těch největších je ale podcenění začínající, nicméně snaživé konkurence. Kolikrát už jsme byli svědky toho, jak se etablovaní hráči smáli tomu, když se někdo jiný prakticky z ničeho pokusil ukousnout kus koláče jejich úspěchu a dočkal se od nich leda výsměchu. Jistě, většinou byl na místě, pro některé ale byly úšklebky těch velkých jen další motivací k tomu zabrat. A jak známo, motivace dělá divy.

V této pozici se podle nás po léta nacházeli čínští výrobci aut vedle těch „západních” a jen někteří z velkých vizionářů, jako byl Carlos Ghosn, dávno věděli, co bude následovat. Ostatní jsme osobně zažili nevěřit, že by Číňané kdy ze svých komických, vesměs okopírovaných plechovek rozpadajících se při prvním crash testu na prvočástice, někdy vykřesali cokoli kloudného. Ale mýlili se.

Ano, Číňanům při jejich cestě vzhůru nebyly cizí špinavé metody, ale... „Kdepak ses dočetla, že život je fér?” zeptal by se Janek Ledecký. Západní automobilky se mohly bránit a jít Číňanům po krku, místo toho rozhodly koukat jinam a užívat si přízně Komunistické strany Číny a prodávat svá auta místnímu publiku jako na běžícím pásu. Dnes jsou v situaci, kdy už čínské značky jen přiostřují nože před rozhodným vpádem do jejich hájemství a neudělají s tím lautr nic. Protože Číňané se v mezičase posunuli o mílové kroky vpřed, najali si jejich techniky, designéry a manažery a někdy si dokonce koupili celé firmy.

Kde dnes čínské značky jsou, nejlépe vykresluje pohled na Rudou zástavu. Tím nemyslíme čínskou vlajku, ale tamní automobilku Hongqi, která v překladu značí právě to. Je to státní firma, která po dekády vyráběla jen luxusní limuzíny pro papaláše, poslední roky ale míří k běžnějšímu lidu s paletou modelů a mezi nimi i novým H9. Ten si nebere za cíl nic menšího než vrcholné limuzíny německých značek, jako je BMW řady 7 nebo Mercedes třídy S, akorát stojí asi za třetinu jejich cen.

Něco takového může vypadat jako vtip, jak vám ale přiblíží člověk, který si na webu říká Wheelsboy, není to tak jednoduché. Dotyčný není Číňan, ale má přístup k tamním autům a zesměšňovat H9 podle něj zjevně není na místě. Ano, auto vypadá, jako kdybyste přes noc nechali v garáži Rolls-Royce Phantom, BMW 7 a Mercedes S a po pár měsících uzřeli jejich společné děcko, ovšem Hongqi si s tím hlavu dělat nemusí. Auto bude nejspíše právě takto zamýšlenou kopií, ale protože krátce po začátku vývoje přetáhlo do svých řad šéfdesignéra Rolls-Roycu Gilese Taylora, může říkat, že to je výsledek jeho vlivu. A popravdě, s tímto si hlavu dávno nikdo nedělá.

H9 je podobný, ale ne zkopírovaný a jak podotýká Wheelsboy, má pár zajímavých vlastních nápadů. Nejsou to přední maska, přední světla, zadní světla ani dvoubarevný lak, ale podívejte se třeba na svítící rudou linii nahrazující na přídi logo, která se táhne nejen částí přední kapoty, ale následně i interiérem. Nebo způsob, jakým přechází přední světla ve vskutku mohutnou masku širokým chromovým lemem, to jsou zajímavá řešení.

Podobně lze přistoupit k hodnocení interiéru - je to tak trochu všechno, ale částečně možná jen proto, že v čínských autech takové podobnosti hledáme. Když Mercedes „opajcne” od Tesly vertikálně orientovaný „tablet” uprostřed palubní desky, leckdo na to poukáže, velké debaty se kolem toho ale nevedou. A i tady jsou zajímavá řešení, například právě centrální displej neviditelně integrovaný do středové části palubní desky, nikoli na něj „přilepený”, jak je dnes obvyklé.

To největší kouzlo H9 je ale vzadu, kde se nachází opravdu hromada prostoru a i když testované auto bylo jen ve středně vybavené specifikaci bez vychytávek typu lednička, masážní sedačky a dva obří displeje infotainmentu, poskytovalo zjevně spoustu komfortu, jaký můžete očekávat při koupi auta s délkou přesahující 5 metrů. Řidiče asi tento stroj neuspokojí, zvláště ne v základní verzi s motorem 2,0 turbo (ovšem německé prémiovky kvůli daním nabízejí v Číně srovnatelné varianty) a nakonec prý ani v provedení s třílitrovým šestiválcem přeplňovaným kompresorem. Ale podívejte sami, jaké je v autě při popojíždění městem ticho - dlouho jsme na videu podobného typu neslyšeli někoho mluvit za jízdy s takovým minimem okolních ruchů.

Autor testu říká, že auto možná není žádný zázrak a BMW nebo Mercedesu se nevyrovná, nicméně je to ve všech ohledech mnohem lepší vůz, než by vás kdy napadlo. A je třeba dodat, že proti třídě S nebo řadě 7 je podstatně levnější - testovaná verze stojí 309 800 yuanů, což je něco málo přes 1 milion Kč. BMW řady 7 u nás začíná na 2,4 milionu Kč, v Číně dokonce na 828 000 CNY, což je asi 2,8 milionu Kč, tedy skutečně skoro trojnásobek. Třikrát lepší ale mnichovská konkurence není prý ani omylem a to může i pro některé náročnější zákazníky podstatné.

Zdroj: Wheelsboy@Youtube

Petr Miler