Autoforum

/

Foto: Classic-Mobile Wieting, publikováno se souhlasem

Asi bychom nenašli otřepanější bazarovou pohádku než auto po důchodci, který se svým autem sotvakdy jezdil, a tak je navzdory svému stáří jako nové. Tady ale skutečně není co řešit, už sama přetrvávající existence vozu je vypovídající.

Opel je dnes rád, když prodá přes 400 tisíc aut za rok, v 90. letech byl ale nejúspěšnější automobilkou starého kontinentu, auta prodával po milionech a bodoval i ve třídách, ve kterých dnes vůbec nepůsobí. Mohl si tak dovolit nabízet i dnes pomalu zapomenutého matadora vyšší střední třídy, model Omega, který ve své první generaci dorazil na trh už v roce 1986.

Sedan a později i kombík vydržely v prodeji obvyklých sedm let, během nichž se do historie zapsaly jako nenápadné, spolehlivé, ale velmi korodující automobily. První iterace označovaná písmenem A oslovovala i přes 100 tisíc zákazníků ročně, což je při pohledu na současná prodejní čísla Opelu skoro neuvěřitelné, jen malá Corsa se s ním dnes může rovnat. Ale bylo to tak - nenápadné, praktické a vedle vozů jako BMW řady 5 dostupné auto bylo něco jako dnes Škoda Superb, dobrou hodnotou za peníze.

Renomé německého stroje ale kazila rez rozšiřující se po každé zimě na další a další místa. Majitelé museli věnovat zvýšenou pozornost jízdám v solených oblastech, nejlepším řešením bylo od podzimu vůbec nevyjíždět. Není tedy divu, že ze statisíců prodaných aut dnes neexistují skoro žádná, například ve Velké Británii (kde se vůz prodával jako Vauxhall Carlton, ale jinak šlo o to samé) přežívá pár desítek vozů všech variant, zlomek promile dříve registrovaných exemplářů.

Přežily zkrátka jen vozy, jejichž majitelé následovali výše popsanou cestu boje s korozí a mezi nimi se našel i první majitel modrého sedanu na fotkách níže. Ten si jej pořídil krátce po začátku výroby v roce 1987 ve verzi 2,0i GLS, moc si jej ale neužil. Muž narozený v roce 1926 sice vůz vlastnil dlouhých 30 let, za celou tu dobu ale nenajel víc než 44 tisíc kilometrů, tedy ani ne 1 500 km za rok. Pak zemřel, auto získali jeho potomci, kteří jej prodali současnému vlastníkovi, německému prodejci raritních klasických automobilů.

A přesně tím tahle Omega dnes je. Vzhledem k tomu, že byla po celou dobu garážovaná, vypadá tak, jak vypadá - jako nová. Nemá tedy na sobě jedinou známku koroze, bezchybný stav stvrzují pravidelné servisní prohlídky i vždy řádně absolvované STK. Všechny viditelně části vypadají pořád perfektně, taková Omega A už se v bazarech opravdu nevídá.

Pod kapotou je umístěn svého času docela silný, 2,0litrový benzínový čtyřválec o výkonu 85 kW (116 koní). Jak jsme ale již zmínili, vzhledem ke stáří původního kupce (v době pořízení vozu mu ale bylo teprve 61 let, zemřel až po devadesátce) si do auta našel cestu i tehdy neobvyklý čtyřstupňový automat. V dobách v Československu stále panujícího komunismu byl tento Opel slušně vybaveným autem - ve verzi GLS byla i klimatizace, posilovač řízení, elektrická výbava či centrální zamykání. Dnes standard, ale tehdy Škoda pořádně nevyráběla ani Favorit.

Výjimečný stav se až tak nepromítá do dnes požadované částky, kterou lze při cifře 3 300 Eur (asi 77 tisíc Kč) považovat za nízkou. Není to vyloženě láce na Omegu A, je to ale dnes už sběratelský vůz ve stavu nového auta s plnou servisní historií a pořád prakticky po prvním majiteli - nikdo další s vozem pořádně nejezdil a dnes má najeto 46 tisíc km. Za jeden z jistě nejzachovalejších Opelů Omega první generace na dnešním trhu to vážně není mnoho.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler