Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Někteří přirovnávají motor Fordu k třínohému koni. Takoví asi neseděli v porotě udivené pružností a účinností.

Některé ankety, studie a „nezávislé testy“ nám dokonale vykreslují pokřivenost dnešní doby, ve které reálný svět musí ustoupit tomu fiktivnímu, papírovému. Včera jsme si tak mohli osvětlit, že metodika Euro NCAP se zaměřuje spíše na odhalování absence toho či onoho bezpečnostního systému, než aby zkoumala třeba „hluchá“ místa skeletu. Dnes tu pro změnu máme výsledky ankety Fraška roku, tedy pardon, Motor roku, které pro změnu dokazují, že prim hrají výsledky vypočtené v laboratořích než ty, jichž by člověk dosáhl ve skutečném světě. Jinak si totiž nedovedeme vysvětlit fakt, že již potřetí v řadě vyhrál litrový tříválec EcoBoost od Fordu.

Nechápejte nás špatně, nechceme říci, že by daná pohonná jednotka byla mizerná až „do morku kostí“. V některých případech - jako třeba ve Formuli Ford - dokážeme její přednosti pochopit. Miniaturní rozměry a hmotnost jsou zcela nezpochybnitelná fakta, přičemž v takovém monopostu rozhodně nevadí, když se do rukou a pozadí pilota dostává více vibrací než třeba od čtyřválce. Jenže okruhy a veřejné silnice nejsou jedno a to samé.

V tomto směru souhlasíme s Američany, že objem nelze ničím zcela nahradit. A to ani sebekomplexnějším přeplňováním, které vedle sebe staví turbodmychadlo a kompresor nebo třeba jedno malé a jedno velké turbo. Navíc odebráním jednoho válce dochází k nekultivovanému chodu, který nelze nikdy zcela vyvážit, u tříválce pak značně trpí i výkonový charakter motoru. Větší než malé množství „hejblátek“ je pak větším zdrojem potenciálních selhání a častějších návštěv v servisech.

Samozřejmě, vždy je tu papírově extrémně nízká spotřeba, jíž tyto pohonné jednotky v laboratořích dosáhnou. V daném prostředí totiž nemusí bojovat s přírodními vlivy a nikdo je ani netočí do nebeských výšin. Nikomu také nevadí výše zmíněné nedostatky.

To přitom není jen názor náš, který se zrcadlí i v testu podobně koncipovaného motoru Renaultu, ale třeba také Toma Mutchlera z amerického Consumer Reports, který si mohl nedávno litrový tříválec o výkonu 125 koní vyzkoušet pod kapotou Fordu Fiesta. I tento, mnohdy ne zcela kritický tester si rovněž povšiml nepříjemného hluku, rachocení i vyšších vibrací. Hatchback modrého oválu tak nakonec sice ve svém závěru doporučil, ovšem s objemnějším (a levnějším) 1,6litrovým čtyřválcem.

Existují ovšem i další světová média, která z tříválců nejsou příliš nadšená a dokonce je přirovnávají ke koni, kterému jednoduše uříznete jednu nohu. I kdybyste jej následně krmili jakýmkoliv množstvím steroidů, nikdy již nebude běhat tak jako ten čtyřnohý. Abychom ovšem byli féroví, pak musíme zmínit, že valná většina novinářů tříválcové pohonné jednotky chválí a těžko si dokážeme vysvětlit, proč vlastně. Zřejmě aby i oni působili patřičně „zeleně”, jak se snaží působit tříválcové motory - ve faktických přednostech těchto jednotek zálibu v nich vysledovat jednoznačně nelze.

Porota ankety Motor roku je ale složena právě takových z novinářů, a tak se vlastně výsledku nelze divit. Verdikt spolupředsedy poroty Deana Slavniche však nechápeme, mluví totiž o „skvělé kultivovanosti, překvapivé flexibilitě a špičkové efektivitě. A proto je litrový EcoBoost jednou z nejlepších ukázek motorového inženýrství.“

Důvody jsou tedy zřejmé, vítěz je známý, zmínit tak již můžeme pouze poražené, mezi něž patří i 4,5litrový osmiválec z Ferrari 458 Speciale. Ten se přitom před dvěma roky mohl pochlubit dvěma oceněními, loni jej však na postu nejvyšším (v rámci příslušných kategorií) nahradil 6,3litrový dvanáctiválec z Ferrari F12. Italové však provedli několik změn, které osmiválec opět navrátily na výsluní.

Na tom se pak hřeje i řada dalších známých motorů, které bychom si pod kapotu pořídili mnohem raději než zmiňovaný litrový EcoBoost. Třeba přeplňovanou jedna-šestku, za kterou stojí BMW a PSA. Nebo německý 1,4 TSI, který jsme ještě donedávna mohli nalézt v motorovém prostoru Škody Fabia RS. A opomíjet samozřejmě nemůžeme ani bavorácký řadový třílitr.

Mnohem patřičnějších kandidátů na titul bychom tedy našli bezpočet, výsledky jsou však již dané. Nad rozlitým mlékem tedy již nemá smysl dále hořekovat, vaše názory si ovšem přečteme rádi. Jsme přitom zvědavi, zda se najde někdo, kdo by nám výhody litrového tříválce osvětlil na základě vlastní dlouhodobé zkušenosti. Že se s ním „dá jezdit”, nepochybujeme, o nejlepší motor na světě ale stejně nepochybně nejde...

Petr Prokopec