Autoforum

/

Foto: Nissan

O obdivovaných exponátech z autosalonů si leckdo myslí, že končí jako podobně obdivované exponáty ve firemních muzeích. Mohou, ale nemusí. Nezřídka končí také ve šrotu, jak ukazuje osud Nissanů Quest a Bevel.

Pokud pomineme exotické supersporty či luxusní limuzíny, pak se návštěvníci autosalonů nejčastěji zastavují u všemožných konceptů. Není to až tak překvapivé, neboť designéři i technici mohou v jejich případě popustit uzdu své fantazii, a předvádí tak kreace, které by leckdo chtěl zaparkovat u sebe v garáži. O to větší očekávání jsou kladena na bedra sériových vozů, které nicméně už jen kvůli bezpečnostním či emisním standardům nakonec musí zákonitě vypadat jinak. Většina lidí to akceptuje, najdou se však i takoví, kdo odchází snít svůj sen o stánek dále.

Dnes se nicméně nebudeme zaobírat rozdíly mezi koncepty a produkčními vozy, místo toho se podíváme na poněkud smutný osud těch prvních zmíněných. Stojí za tím snímky Nissanu Quest z roku 2002 a Nissanu Bevel z roku 2007, které si můžete prohlédnout na zdrojovém odkazu. Oba vozy objevil Dayton Cooper na vrakovišti poblíž Nashville, které se nachází nedalo amerického ústředí Nissanu ve Franklinu v Tennessee. Automobilka již pravost obou konceptů potvrdila, stejně jako zaměstnanci vrakoviště. Souběžně s tím ovšem vyšlo najevo, že aktuální fotky obou vozů jsou jedněmi z posledních.

„Nejsou na prodej, chlape,“ sdělil jeden ze zaměstnanců vrakoviště kolegovi z webu The Drive, který se po zveřejnění Cooperových fotek rozhodl lokalitu propátrat. A jak zjistil, oba koncepty „budou sešrotovány“. Na tomto vrakovišti se tak prý děje poměrně často, ostatně mezi vozy, jenž mají být nenávratně zničeny, se nacházejí další dvě designové studie. Pod hlavičku jakého výrobce však spadají, nemá dotyčný zaměstnanec nejmenší tušení. Jak ale dodal, automobilky o sešrotování každého konceptu vyžadují důkaz v podobě videa.

Mluvčí Nissanu pak kolegům sdělil, že značka oba dva vozy po dlouhou dobu uchovávala ve své sbírce. Nicméně jejich kondice se zhoršila natolik, že jakákoliv další údržba by již byla příliš nákladná. Prodej veřejnosti přitom nepřipadal v úvahu, neboť se jedná o předprodukční vozy bez identifikačního čísla. Netušíme, proč nemohly být vydraženy nebo darovány charitě jako statický exponát, ale Nissan i to označuje za nemožné. Ve finále tak zbývala jediná možnost, a tou bylo ono vrakoviště v Tennesseee. „Ponechávali jsme si je tak dlouho, dokud to bylo možné,“ říká dnes mluvčí Nissanu.

Lze opravdu jen spekulovat nad tím, zda vozy nemohly být jen jako výstavní exponáty prodány v nějaké aukci, jejíž výtěžek by šel třeba na charitu. Nedá se totiž předpokládat, že by byly pojízdné a tudíž by se na veřejné komunikaci rozhodně neobjevily. Navíc Quest je již dvě dekády starý, pročež stoprocentně nemá pod kapotou tajuplné komponenty, které by nikdo neměl vidět. Koneckonců je prakticky jisté, že pod krytem motoru se nenachází nic, stejně jako není funkční elektronika v kabině.

Podobně „macešsky“ se nicméně ke svým konceptům chovají i další výrobci, nikoliv pouze Nissan. Lze to pochopitelně brát jako značné plýtvání energie mnoha lidí, jenž by přitom mohla být snadno zpeněžena, taková je ale praxe. Můžeme tak už jen dodat, že novější Bevel je dle Coopera ve velmi dobrém stavu a v podstatě by mu stačilo jen dofouknutí pneumatik, umytí karoserie a vypulírování interiéru. S ničím takovým ale nelze počítat, místo toho stejně jako Quest brzy zamíří do lisu.

Zdroj: The Drive

Petr Prokopec