Autoforum

/

Foto: KIT, CC0 Public Domain

Mnohým to hlava nebere. Jak je vůbec možné, že se tyto firmy vystavily tak obrovskému riziku ve spojení s technologií, která už s elementární znalostí jejích ekonomických a technických limitů nemůže dost dobře sloužit všemu a všem? Prof. Dr. Thomas Koch na to má jednoznačný pohled.

Nacházíme se ve vskutku svérázném momentu existence evropského a zejména pak německého automobilového průmyslu. Hlavně značky koncernu Volkswagen a spolu s nimi Mercedes-Benz se s několika dalšími automobilkami už v minulé dekádě navzdory varování mnohých vzhlédli v kompletním přechodu svých aut na elektrický pohon v podstatě bez ohledu na cokoli.

Nebyla to plácnutí do vody, byly to vážně míněné plány, které v různé momenty od roku 2026 do roku 2035 počítaly s tím, že v danou chvíli buď přestanou přicházet s novými nebo zcela přestanou nabízet spalovací auta. Jak naivní to bylo? Nikdo by nic nenamítal proti tomu, kdyby se ta či ona firma rozhodla s elektrickým pohonem už asi podesáté v historii zkusit štěstí a nabídnout jej jako podle ní lepší alternativu k existujícím spalovacím pohonům. Však to nakonec udělala Tesla a v rámci možností uspěla, zákazníky si našla. Touto ošidnou cestou ale automobilky jít nechtěly.

Chtěly mít jistou budoucnost, chtěli mít dva holuby v hrsti, ne kolabujícího vrabce na střeše, a tak šly za tímto cílem hlava nehlava a vykašlaly se v podstatě na jakoukoli jinou alternativu. V mezičase sice někteří tvrdili, že mají aspoň plán B pro případ, že by jim to nevyšlo, zejména současné problémy Porsche, které mají právě tento důvod, ale ukazují, že žádný plán B není. Firma kupí další chyby, když se nyní horkou jehlou pokouší v krizi narychlo vrátit k autům koncepce, kterou už odpískalo. Působí to jako obrovská blamáž a nekonečný amatérismus. Jak se to vůbec mohlo stát?

Právě na toto téma si kolegové z Focusu popovídali s odborníkem na slovo vzatým, jedním z nejuznávanějších německých expertů přes motory. Jde o profesora Thomase Kocha z KIT, tedy Technologického institutu v Karlsruhe, který vcelku polopaticky vysvětlil, proč německý automobilový průmysl vsadil na špatného koně bez plánu B. A proč s takovým nyní stejně musí jedna automobilka po druhé přicházet.

„Pojďme si to rozebrat,” říká odhodlaně na úvod profesor Koch a pokládá si klíčovou otázku: „Zaprvé, má spalovací motor budoucnost?” Opověď je jednoznačná: „Podle prohlášení řady německých firem ještě před pěti lety zjevně neměl. To ale bylo zcela vyvráceno. Je to nepravdivé tvrzení, chybné rozhodnutí vrcholového managementu, které má několik důvodů,” rozjíždí se Koch.

Vysvětlení spatřuje primárně ve významu Číny a jejímu přímému i nepřímému vlivu na čínské automobilky, v tomto směru připomíná strukturu akcionářů Mercedesu, který Číňané už roky prakticky ovládají. Nehledejme za tím ale nějakou konspiraci - Čína mířila elektrickým směrem a pro prakticky všechny velké německé automobilky byla tou dobou jasně největším trhem. Jejich vizí tedy bylo získat si Číňany elektrickými modely, které tam dávají mnohem větší smysl než u nás, a ve snaze nesedět jedním zadkem na dvou židlích si Evropu „ochočit” a místním zákazníkům fakticky vnutit to samé. I tak to bylo kontroverzní rozhodnutí, přesto mohlo nějak fungovat. Jenže vybouchlo na obou místech.

Čína nakonec jenom elektrická být nechce, navíc právě elektrickými modely Němci nejsou s to konkurovat čínské domácí produkci téhož. Evropané se pak vnucování elektrických aut vehementně brání a dosáhnout většího než 20- až 30procentního podílu na trhu navzdory veškerému ohýbání reality v jejich prospěch se obvykle nedaří. Výrobci, kteří vsadili vše na jednoho koně, tak momentálně mají velké problémy - jejich elektrická auta se neprodávají v dost velkých počtech a ta zanedbávaná spalovací přestávají být konkurenceschopná a pro zákazníky zajímavá. A to i vedle toho, co už mají.

Koch navíc přidává informaci o tom, že automobilky se nyní ocitly pod obrovským politickým tlakem, který kdysi ve snaze zajistit výše popsané vehementně podporovaly, teď jsou ale tlačeny k prohlášením o elektrické budoucnosti, která nemohou vyjít. „Ale tato prohlášení jsou neopodstatněná. Budoucnost nebude čistě elektrická, rozhodně ne celosvětově,” říká německý profesor.

Ten hlavní problém je ale nyní jinde - v penězích. Koch říká, že firmy nyní primárně neví, jak vůbec smysluplně „realizovat dříve zahájené projekty, do kterých byly nality desítky a desítky miliard”. Firmy se nyní „dostávají do bodu, kdy zjišťují: S elektromobilitou téměř nic nevyděláváme.” A to je samozřejmě neudržitelné, jak zjišťuje už zmíněné Porsche se svými soustavně klesajícími zisky na straně jedné a současné bujícími náklady na neplánovaný nový vývoj na straně druhé.

Koch připomíná, že se „v posledních letech se hodně investovalo výhradně nebo téměř výhradně do elektromobility” a uznává, že to vedlo úspěchům - kvalita těchto aut se zlepšila, jejich použitelnost posunula dál a jejich tržní potenciál je v tuto chvíli nenulový. Připomíná ale též, že ani téměř žádní čínští výrobci na těchto autech nevydělávají a ti evropští teprve ne. Ve ztrátách nicméně žádná firma nepřežije věčně a spása není na dosah, proto výrobci berou znovu zavděk spalovacími auty, na kterých navzdory všem protivětrům vydělat dokážou.

Profesor z KIT připomíná, že Tesle se podařilo najít ziskový obchodní model, její profit ale v poslední době též klesá. A ostatní jsou na tom jen hůř - dokud šlo o drahá auta nabízená pár značkami, vydělat se na nich dalo. Nyní je ale nabízí kdekdo, konkurence je značná a marže nejčastěji záporné. Jak navíc bude tato koncepce tlačena do nižších segmentů trhu, bude jen hůř, ne líp, jak si některé automobilky slibují: „Otázku zůstává, jak velký je vlastně trh pro tato auta? Kolik lidí je vůbec ochotno si je koupit? Toto číslo se zvyšuje díky politickým podpůrným opatřením, dotacím atp., ale zejména ve vysoce konkurenčním segmentu s cenou okolo 20 000 Eur, kde je cenová válka obzvláště nelítostná a ceny jsou nízko, je velmi náročné vůbec přežít. Teprve uvidíme, zda může být elektromobil vůbec úspěšný ve velkém měřítku, a to i finančně. To ukážou příští roky,” říká dále profesor Koch.

Sám ovšem zůstává přesvědčen, že zrovna v levnějších segmentech elektromobily nemají šanci: „Myslím si, že zejména v tomto nižším segmentu bude spalovací motor dlouhodobě velmi důležitým pilířem. Pokud si můžete dovolit nainstalovat do auta baterii o kapacitě 120 kilowatthodin a pokud jste spokojeni s dojezdem, je to v pořádku, ale zejména segment mainstreamových vozů bude pod mimořádným tlakem,” říká dál a celou situaci velmi trefně shrnuje následujícími větami.

„Ona extrémně přehnaná, dál se stupňující debata o emisích, kterou vyvolal Volkswagen a další, nám zcela zatemnila rozhled a do značné míry vyloučila jakoukoli smysluplnou diskusi. A teď jsme v situaci, kdy jsme v závodě na 5 kilometrů na stadionu ztratili náskok jednoho kola a jsme v podstatě ve stejném poli jako ostatní. A teď se musíme snažit, abychom se aspoň udrželi v závodě,” říká na závěr Prof. Dr. Thomas Koch. A to je nakonec to nejhorší - sami jsme se připravili o náskok, vydali se na pospas konkurenci a nyní máme co dělat, abychom dokázali hrát hru, ve které ona diktuje tempo. Bylo to nutné? A pro co vlastně?

Zdroj: Focusu

Petr Miler