Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Okolo 30 miliard z peněz německých daňových poplatníků, které měly podpořit rozmach elektrické mobility v zemi, se postaralo o leccos, jen ne o to. Německo tak na vlastní kůži poznává nevyhnutelný oportunismus spojený s přerozdělováním obrovských sum peněz.

Kdyby se všichni lidé chovali jako Mirek Dušín, možná by na přerozdělování peněz daňových poplatníků formou dotací šlo hledat něco pozitivního. Lidé jsou ale bohužel takoví, jací jsou, a tak jich spousta začne možnosti dostat se k penězům jiných zneužívat ve vlastní prospěch bez jakékoli vazby na jejich původní účel, jakmile se taková možnost objeví.

Dotace jsou tak velmi často nástrojem, jak peníze z kapes lidí, kteří je potřebují, dostat do peněženek těch, kteří jich nemají nikdy dost. Mohli bychom na tomto místě připomenout případ nejmenovaného českého premiéra a jeho nejmenované „farmy”, pro vykreslení podobného oportunismu ale můžeme nechat velké ryby plavat. Stačí se podívat na hejna těch malých.

Úskalí dotací velmi názorně vykresluje zacházení z německými podporami na koupi elektromobilů. V době koronavirové u našich západních sousedů došlo na výrazné zvýšení dotací na nákup elektrických aut až na 9 tisíc Eur (cca 220 tisíc korun). To už jsou pořádné peníze, které trh ve prospěch elektromobilů řádně ohýbají, skutečně ale vedou k tomu, že elektrických aut v provozu ekvivalentním tempem přibývá? Na takovou otázku existuje překvapivě jasná odpověď: Ne.

Podle studie berlínského institutu Schmidt Automotive Research se registrované elektromobily v Německu doslova ztrácí před očima. Podle institutu bylo do července 2022 v Německu postupně zaregistrováno 890 tisíc elektrických aut, tolik jich ale dnes v provozu zdaleka nejezdí. V tuto chvíli se mohou Němci chlubit jen 756 517 elektrickými automobily v registru, což znamená, že přes 130 tisíc dříve zadotovaných a registrovaných vozů se podělo neznámo kam.

Jejich osud je skutečně nejasný, neboť jej nikdy nelze jednoznačně určit, Schmidt Automotive Research ale říká, že naprostá většina těchto vozů musela být vyvezena ze země. Proč? Protože Němci mohou elektrický vůz koupit, nechat si na něj vyplatit oněch 220 tisíc korun dotace a pak ho se ziskem prodat. Oba tyto okamžiky musí dělit nejméně 6 měsíců, ale to je příliš krátká doba na to, aby to těmto druhům podvodů (nevíme, zda legálních, ale stoprocentně morálních) zabránilo. Podvádí prý všichni - od soukromých majitelů, kteří si elektrické auto koupí, půl roku s ním jezdí a pak jej se ziskem prodají, až po prodejce, kteří jej nechají stát 6 měsíců na skladě.

Že jde o masivně prováděné praktiky, ukazují i inzeráty prodejců aut nabízející vůz na půl roku zdarma či platbu za v podstatě fiktivní registraci na soukromého majitele. O malé peníze tu nejde - kdyby takto bylo vyvezeno všech 135 tisíc aut, bavíme se v přepočtu téměř 30 miliardách korun zaplacených Němci za něco, z čeho oni sami nijak neprofitují. „Ten, kdo tu prohrává, je německý daňový poplatník, který subvencuje čistý vzduch ve městech mimo Německo a nikoli v samotném Německu,” říká analytik Matthias Schmidt, zakladatel zmíněného institutu.

Pozoruhodné je, že německé úřady říkají, že je to střílení od boku a že auta mohla být také třeba sešrotována po nehodách, že nikdo není schopen říci, co se s nimi stalo. To zní dojemně a teoreticky je to pravda, tak vysoké procento aut u jiných pohonů ale po pár letech z provozu nemizí, ani zdaleka. Hodně k tomu říkají i čísla spojená s Teslami - z 98 tisíc jejích vozů prvotně přihlášených v Německu je jich nyní v provozu jen 76 690. Skoro každá čtvrtá (!) Tesla tedy nabourala a byla sešrotována? Asi ne, už vzhledem k existenci výše zmíněné inzerce je zřejmé, co se tu děje.

Schmidt tak navrhuje dramaticky prodlužit minimální dobu vlastnictví elektrického auta prvním majitelem, tedy příjemcem dotace - místo 6 měsíců by mělo jít o 5 let. Na něco takového ale politici stěží kývnou. I když jim musí být jasné, co se děje, a třiceti miliard spláchnutých do kanálu je mohou litovat, možnost chlubit se úspěšně rostoucími prodeji elektrických aut, i když v podstatné části případů skončí v jiných zemích, má přece také svou cenu...

Zdroj: Spiegel

Petr Miler