Autoforum

/

Foto: Suez Canal Authority PR/Media Center

Vyšetřování samotné nehody je stále v plném proudu, takže definitivní závěry ještě chvíli znát nebudeme, zkušený technik ale dává logické vysvětlení, jak se vše mohlo seběhnout.

Jedním z nejsledovanějších příběhů letošního roku se stalo zaseknutí lodi Ever Given v Suezském průplavu. Vzhledem k naší oddanosti dopravě všeho druhu a vlivu události na automobilový průmysl jsme se této nepříjemnosti též opakovaně věnovali od prvotního uvíznutí až po fakt, že je v Suezu zaseklá dodnes, jen o trochu jinde a z trochu jiných příčin.

Jaká ale vlastně byla prvotní příčina samotné nehody? Oficiální informaci v tomto ohledu nemáme, neoficiálně se zprvu hovořilo o písečné bouři a s ní spojeném silném větru, který měl jednak změnit směr lodi a zhoršit viditelnost. Stačilo by ale to samo o sobě, aby obří „parník” ztratil svůj směr a ke všemi skončil na místě v tak nešťastné poloze? Stěží, říká člověk, který na Youtube provozuje kanál Practical Engineering a o technice a fyzice vůbec toho ví pravděpodobně více než vy.

Pozoruhodné je, že podle něj měly klíčový vliv jevy, které jsou známé i za automobilového světa a jsou používané pro zlepšení aerodynamické efektivity silničních i závodních aut. Než se k nim ale dostaneme, je třeba si říci nezbytné základní východisko - i mohutný Suezský průplav s šířkou okolo 200 metrů je vlastně kanálek, když uvážíme, jak obrovské lodi jím dnes také plují. Ke zmíněné šířce se přidává hloubka asi 24 metrů, což lodi jako Ever Given s šířkou 60 metrů a ponorem až 15 metrů opravdu nedává velký prostor k životu.

Právě zde začínají problémy. Voda, kterou loď svým objemem vytlačí, se musí někam přemístit, což není problém, pokud je loď širém moři či oceánu. Je to ale potenciální problém, když se ocitne v takto omezeném prostoru. Laicky řečeno loď zabírá moc velkou část prostoru, která je pro vodu k dispozici a aby se kapalina přemístila za ní, protéká kolem lodi relativně vyšší rychlostí oproti zbytku kanálu.

Právě zde přichází ke slovu Bernoulliho rovnice, kterou konstruktéři aut rádi využívají pro zvyšování přítlaku vozu bez negativního vlivu na odpor vzduchu. Bernoulliho zjištění - opět zjednodušeně - konstatuje, že při růstu rychlosti kapaliny klesá její tlak. Jinými slovy vzniká podtlak, který má tendenci táhnout loď směrem k břehu, stejně tak jako ke dnu. A právě tyto dva faktory hrály osudného 23. března podstatnou roli.

Ever Given měla svého kapitána i navigátora od provozovatelů průplavu, jistě zkušené lidi, kteří o mnohých rizicích budou dobře vědět. Když se ale do hry přidaly komplikovanější podmínky, stačilo vzhledem k prostoru v kanálu a velikosti lodi relativně málo na to, aby se dostala příliš blízko jednomu břehu a byla zmíněným principem doslova přitažena až k němu. O ten se zasekla a setrvačnost poslala druhý konec lodi k opačnému konci průplavu.

Zmíněný technik říká, že tyto jevy jsou sice na jednu stranu dobře známé, jejich přesný vliv na stabilitu takto extrémních lodí v tak unikátních podmínkách jsou neznámé a je tedy možné, že stačila relativně malá nepřesnost v navigaci, aby k došlo, k čemu došlo. Zní to velice pravděpodobně a kdyby vás zajímalo víc, pusťte si přiložené video. Technik v něm vysvětluje i pravděpodobnou příčinu, proč bylo tak složité loď vysvobodit.

Zdroj: Practical Engineering@Youtube

Petr Miler