Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Zatímco vedení společnosti hovoří o neudržitelných nákladech na výrobu v Německu a nutnosti šetřit i skrze zavírání tamních fabrik a propouštění, odbory volají po zvýšení mezd. Skutečně se nezdá, že by to bylo na místě.

Pokud jste posledních pár dnů nestrávili hodně daleko od civilizace, nemohlo vám uniknout, že ve Volkswagenu bují krize, kterou největší automobilová firma Evropy a jedna z největších automobilových firem světa nepoznala několik dekád. Šéf celého koncernu mluví o tom, že ekonomická situace firma je alarmující a spolu s finančním ředitelem upozorňují, že se něco musí změnit, jinak společnost do dvou let padne. Firma v zásadě doplácí na svou slepou sázku na elektrická auta, jejíž cestou se navzdory varování mnohých vydala, a která kvůli jak omezené prodejnosti elektromobilů, tak kvůli nutnosti zatížit ztrátovostí elektrických modelů ceny jiných vozů snižuje prodeje VW a snáz odhaluje neefektivitu jeho německých aktivit.

Už zmíněný finanční šéf uvádí, že firma vyrábí v Německu asi o půl milionu aut míň, než by bylo třeba, a tak trpí přebujelými produkčními kapacitami. Proto chce zavřít několik továren, propustit možná 15 tisíc lidí a možná ještě víc, k čemuž si zametla cestu vypovězením kolektivních smluv zajišťujících lidem práci bez ohledu na cokoli i personálními změnami ve vedení. Odbory jsou nepřekvapivě ostře proti, odmítají cokoli z toho a hovoří o selhání vedení. To nepřekvapí, i když míra, v jaké je nejvyšší odborová šéfka mimo realitu, překvapit může, neboť místo nutných změn vedoucích k zefektivnění fungování celé firmy hovoří o tom, že by se celé Německo mělo raději víc zadlužit, zasypat ztrátové elektromobily penězi a věřit, že si vše bez vnitřních změn nějak sedne.

Ruku v ruce s tím jde požadavek odborů nejen na zachování statu quo, ale dokonce na zvýšení mezd pro německé zaměstnance firmy. Co na tom, že vedení chce propouštět desítky tisíc lidí a zavřít asi tři továrny, odbory volají po zvýšení mezd o 7 % pro řadové zaměstnance a 170 Eur (asi 4 200 Kč) měsíčně navíc pro učně. Bereme to s rezervou jako projev snahy vytvořit si co nejlepší výchozí pozici pro hledání pozdějšího kompromisu, přesto ani některým Němcům tento přístup nevoní. Jak už ukázaly informace od člověka, který pro VW pracuje 25 let, zaměstnanci automobilky se špatně opravdu nemají. A aktuální analýza Bildu to jen potvrzuje.

Němečtí kolegové zveřejnili kompletní platové tabulky, přehled dalších výhod zaměstnance VW i srovnání jejich situace s lidmi pracující pro jiné výrobce aut v zemi. A vypadá to, že Volkswagen přistupuje k lidem pro něj pracujícím opravdu hodně velkoryse i v době, kdy se prodeje automobilky rychle propadají, hrubý domácí produkt Německa klesá a firmy v oboru krachují.

Podle Bildu si obyčejný pracovník na výrobní lince vydělá v průměru 54 000 Eur ročně, tedy asi 1,36 milionu Kč za rok, okolo 113 tisíc korun měsíčně. To je průměrná odměna bez ročních bonusů, které tradičně dosahují dalších tisíců Eur a už ani nepamatujeme, kdy naposledy činily méně než 100 tisíc korun v přepočtu. To jsou navíc pořád lidé v dělnických pozicích, výše postavení zaměstnanci, kteří si pořád nepatří mezi užší vedení firmy s individuálními tarify, si ročně přichází až na 150 000 Eur (3,77 milionu Kč za rok/314 tisíc Kč za měsíc) i s bonusy.

I pokud pomineme všechny další výhody od dotovaného stravování až po příspěvky na dovolenou, má víc než 120 000 lidí pracujících v šesti klíčových továrnách VW v Německu nárok na 36 dnů dovolené. To jsou optikou běžných pracovních dnů skoro dva měsíce volna, skoro dvojnásobek toho, na co mají ze zákona nárok Češi a pořád o dost víc, než jim nabízí i velkorysejší místní firmy.

Obzvlášť nedobře pak pro zaměstnance VW vychází srovnání s jinými firmami v Německu i s poměry ve stejném sektoru jinde ve světě. Bild uvádí, že třeba v Mercedesu si lidé pracující ve výrobě přijdou v průměru na 44 400 Eur za rok, tedy citelně menších 1,11 milionu Kč ročně/asi 93 tisíc Kč měsíčně. Srovnání Německa s Čínou je pak obzvlášť bolavé - v Říši středu jsou náklady na zaměstnance ve výrobě méně než šestinové a dvouciferný procentní rozdíl platí i v případě srovnání Německa s USA.

Mají-li se věci takto, pak se postup vedení zdá pochopitelný. A postoj odborů ještě méně pochopitelný - velkorysost je možná v časech dobrých. A ty teď nepanují, ať už z jakéhokoli důvodu.

Zdroj: Bild

Petr Miler