Autoforum

/

Foto: Porsche

Pokud nestačí protežování čehokoli na to, abyste v nějakém klání uměle dosáhli „správného výsledku”, pořád se s toutéž motivací dají házet nové a nové klacky pod nohy soupeřů. Ne snad, že by jich ve světě aut už teď neexistovalo dost, ale nestačí to. A tak se v zelených hlavičkách rodí další nápady.

Elektrická auta trápí v principu pořád stejné klíčové problémy - příliš malý dojezd a příliš dlouhá doba dobíjení. Ne snad, že by na tomto poli nebyl učiněn žádný pokrok, světy spalovacích a elektrických vozů jsou si ale v tomto ohledu tak vzdáleny, že mezi oběma dál zeje skoro nekonečná propast. A žádné rychlé přemostění není na pořadu dne.

Chtělo by to diametrálně jiné baterie, abyste neukládali absurdně malé množství energie do ještě absurdněji velkých a těžkých akumulátorových paketů. I dnes v tomto ohledu údajně nejlepší Ferrari dokáže napodobit jen asi 30litrovou nádrž spalovacího auta s pomocí 625kilových baterek. To je skutečně extrémní nepoměr vedle 60litrových nádrží vážících i s obsahem klidně i méně než 60 kg.

Bavíme se tedy o asi 20násobném rozdílu, 2 000 procentech. Pokud tedy někdo dnes šermuje tím, že nějaké „převratné” nové baterky, které před sebou mají ještě roky vývoje s nejasným výsledkem, změní zlepší jejich bilanci o pár desítek nebo klidně i o 100 procent, co to změní? Všechno pomůže, skutečné řešení to ale není. Navíc potíže nezačínají ani nekončí zde - dokonce i kdyby vznikly 60kilové baterie o kapacitě okolo 250 kWh, vyhráno zdaleka není.

Spalovací auta dnes „dobíjíte” výkonem asi 9 MW, takovým nebude lehké dobíjet jakékoli baterie, navíc jej dostanete tak možná na dvě místa v zemi. Síť na přenosy podobných „dard” není vůbec stavěna. A znovu - i kdyby jednou byla, vyrábět takové množství energie není reálné, však už pár jednotek procent elektroaut v celém nizozemském autoparku dobíjených vesměs nízkými desítkami kW (řekněme 1/500 oněch 9 MW) znamená nutnost posilovat kolabující síť obřími generátory na fosilní paliva.

Je to jedna velká utopie a každý soudný člověk to ví. A ví to samozřejmě i ti, kteří budou od rána do večera opakovat, že budoucnost je elektrická. Co tedy s tím?

No když nemůžete některým k úspěchu pomoci tak, že mu zametáte cestičku do hladka, pořád můžete sypat šutráky po cestě těch, kteří s nimi soupeří. To se samozřejmě děje už dnes, celé mechanismy EU jsou postavené kolem toho, že jedněm současně berete a druhým dáváte, stejně jako mnohé lokální mechanismy. Ale když to nestačí a jedněm už nelze víc dávat, pořád je těm druhým co brát.

Lidé z Electreku tak začali razit nový nápad: Uměle zpomalit rychlost plnění nádrží benzínem nebo naftou. Protože když nemohou elektrická auta vyhrát, mohou pořád ta spalovací prohrát, ne?

Zní to jako aprílový vtip, „pachatelé dobra” se ale chytili toho, že už dnes existuje regulace, která rychlost průtoku paliva pistolemi u čerpací stanic limituje, pochopitelně z bezpečnostních důvodů. Pak stačí změnit parametry... z jiných důvodů. V USA, kde Electrek sídlí, jimi tedy nesmí protéci víc než 10 galonů za minutu (asi 38 litrů, je to výrazně méně než u nás), zelené hlavičky by si teď představovaly limit tak 3 galony za minutu (asi 11 litrů). Sice by to bylo pořád o hodně rychlejší i než „velmi rychlé” dobíjení (250 kW je ekvivalent asi 1 litru nafty za minutu), jejich vize ale předem pracuje s tím, že zejména lidé s velkými pickupy by museli čekat dobrých deset minut, než si naplní nádrže. A protože takových aut je v Americe fůra, u čerpacích stanic by se místy začaly tvořit fronty, které tankování dále zpomalily. A je vyhráno!

Zní to skutečně bizarně, ale odpovídá to smýšlení této části spektra společnosti. Ta sice ráda hovoří o „rovnosti”, pod čímž si my představíme „rovnost příležitostí” (nic není preferované ani upozaďované na úkor ostatních), v tomto případě tedy technologickou otevřenost - nechť pak vyhraje to komplexně nejlepší řešení, ať už je jakékoli. Takhle možná uvažujete vy, ale „oni” ne - jejich cílem není rovnost příležitostí, ale vytváření dalších a dalších pravidel, které znevýhodňují skupiny s „vnímanou výhodou” ve srovnání s ostatními s „vnímanou nevýhodou”. Cílem je pak dosažení „rovného výsledku”, a to za jakoukoli cenu. Předem tedy zvolí kýžený výsledný stav, pravidla pak nastaví tak, aby byl dosažen.

Proto jsme stále více svědky diskriminace coby oficiální vládní politiky na tolika úrovních v rámci boje proti diskriminaci. A auta nejsou výjimkou. Jasně, diskriminace je špatná, ledaže by... bojovala proti diskriminaci, že? Všechno je pak pod pláštíkem té správné aktuální ideologie možné - když bylo dříve možné ve jménu nějaké ideologie zabíjet „špatné lidi”, proč by teď nebylo možné ve jménu jiné ideologie zabíjet „špatná auta”? Je to vlastně nic, je to vlastně dobře, je to přece diskriminace za dobrou věc. Je to pozitivní diskriminace. Je to pozitivní, je to skvělé.

Je to celé spíš naprosto absurdní, ale nemalá část společnosti takto uvažuje, odtud pak pramení i nápad na umělé zpomalení tankování, aby se elektrická auta jevila lepšími, i když nejsou. Teď je otázka, co přijde příště. Regulace velikosti nádrží, aby dojezd spalovacích vozů nebyl vyšší (něco takového už dnes vlastně nepřímo existuje skrze emise CO2 ovlivňované hmotností, proto jsou nádrže tak malé, i když jsou auta silnější a těžší)? Umělé zatížení spalovacích aut pár sty kilogramy olova, aby spalovací vozy nebyly lehčí? Anebo... - a to by bylo vážně dobré - povinnost nechat auto u pumpy v 8 večer a vyzvednout si jej až v 6 ráno, aby to bylo jako dobíjení doma?

Ale radši těm bláznům nebudeme radit, oni jsou schopni to udělat. Však omezení rychlosti tankování od nich není o nic chytřejším nápadem...

Zdroj: Electrek

Petr Miler