Autoforum

/

Foto: Mobil in Deutschland, tiskové materiály

Za některá řešení mohou politici kopat do sebezničení a stejně je neprosadí tak, jak si představují. Naopak do tohoto řešení by přestalo stačit kopat a prosadí se samo, jeho cena rychle klesá už při omezeném využití.

Jsme jako společnost ještě schopni se o klíčových věcech normálně věcně bavit? Někdy máme pocit, že to možné není. A debaty kolem redukce emisí CO2 způsobovaných lidskou činností jsou to zřejmým důkazem.

Pokud se shodneme na tom, že se tímto směrem vydáme, existuje nespočet cest, kterými můžeme kráčet. Mají různý přínos, všechny ale mají smysl a každý by měl pomoci, jak zrovna chce a rozumně může. To by bylo racionální, takto se ale věci nemají. Někteří lidé mají tendenci definovat jakási absolutní dobra, ta jediná správná řešení, která podle nich ostatní musí přijmou za svá. A cokoli jiného nejenže nepodporují, ale dokonce proti tomu brojí.

Nedává to žádný smysl. Je to jako byste vyrazili na túru, po cestě měli hlad, někteří si chtěli dát raději dvě svačiny, ale ne, kapitán výpravy by všem zakázal požírat rohlíky se salámem a trval na tom, že se všichni pořádně nají lepšího jídla až v cíli cesty. No dobrá, ale co když tam někteří pak vůbec nedojdou, čemu to pomůže? Tuhle jistě ne zcela přesnou analogii v mysli vyvolává způsob zacházení se syntetickými palivy spalovacích aut a jejich „nepodpora” až potírání vedle elektrifikace celé dopravy.

Nemáme problém přijmout tezi, že elektrický pohon je teoreticky tím svatým grálem, ale prakticky jím není a dlouho nebude. Dokud nejsme schopni elektřinu v dostatečném množství vyrábět, v dostatečném množství distribuovat a efektivně, rozumějte levně a prostředky s vysokou energetickou hustotou ji ukládat, půjde o řešení velmi parciální, jen pro někoho, jen někde. Vnucovat jej všem pak znamená zlepšení fakticky bránit, neboť než se dostaneme do situace, kdy elektrifikace bude efektivní, mohou uběhnout další dekády, během nichž nebude - troufneme si říci - většina lidí přispívat ničemu a nijak, protože na to nebudou mít, popř. to nebudou vůbec moci používat. Je to jako ten oběd jen a pouze na konci dlouhé cesty.

Jednou z věcí, která může pomoci hned, jsou syntetická paliva, která nejsou skutečně bezemisní, ale dokážou redukovat emise CO2 pramenící z provozu aut asi o 90 %. A můžete je nasadit hned, aniž byste dělali cokoli dalšího - jistě, je třeba elektřina z obnovitelných zdrojů, ale zrovna té málo být nemusí, problém je spíš to, že vzniká v jiném čase a na jiném místě, než je zrovna třeba. Její uložení do syntetického paliva je pak relativně efektivní, neboť takto vzniklé palivo můžete použít téměř v jakémkoli autě za pomoci jakékoli čerpací stanice kdykoli a kdekoli. Nemusíte tedy vyvíjet a prodávat nová auta, nemusíte budovat elektrickou infrastrukturu, asi milion dobíjecích stanic atp. To přes jistou neefektivitu výroby e-paliv dělá z této alternativy optikou celkové bilance schůdné řešení.

Že existuje, víme dávno stejně jako to, že mu politici hází klacky pod nohy. Proč? Protože to není ta pravá vysněná modla, chce se říci „konečné řešení”. Ale proč někomu bránit se nasvačit, když tak do cíle dojde lépe než jiní s občerstvením až tam? Třeba syntetická nafta HVO 100 funguje na výbornou ve starých i moderních autech a skutečně bez čehokoli dalšího emise redukuje téměř až k nule. Trvalo několik let, než se ledy pohnuly, teď ale tomuto řešení konečně fandí i v Německu. A je to stále větší úspěch.

Informuje o tom autoklub Mobil in Deutschland, který za HVO 100 hodně kope třeba i s podporou Waltera Röhrla. Podle něj - a kolegové z Focusu to potvrzují se totiž rychle rozptyluje jedna ze zásadních obav, která byla s HVO 100 spojená. Tedy to, že to bude velmi drahé, a proto nežádané palivo. Od začátku prodejů ve větším množství uplynul jen měsíc a něco a ceny soustavně klesají.

HVO je tedy pořád dražší než klasicky diesel, ale už jen o 9 eurocentů, tedy asi 2,20 Kč. To samozřejmě není nic, ale je to podstatná psychologická hranice, neboť „lepší nafta” (alespoň z hlediska zátěže nejen pro přírodu, ale i pro motor) se najednou u čerpacích stanic „nediskredituje” od pohledu dramaticky vyššími cenami. Chápete, když něco stojí 1,59 Eur a něco jiného 1,68 Eur, vypadá to lépe než 1,59 a 1,72 Eur. Uvážíme-li, že toto palivo má pořád daleko k masové produkci, která ho pochopitelně dál zlevní, je to tak brzy po začátku legálních prodejů na klíčovém německém trhu zásadní posun.

K elektromobilům jakožto jedinému řešení automobilové dopravy jsme vzhledem k aktuálním limitům jejich akumulátorů dlouhodobě skeptičtí a s touto schůdnou alternativou dávají ještě menší smysl. Však pokud lze přes HVO 100 pouhou výměnou paliva řešit tolik, proč se jen o málo víc pokoušet řešit řádově složitějšími způsoby s nejasnou perspektivou? Nezaujímáme žádné skálopevné postroje, říkáme jen: Pojďme se o tom bavit, normálně diskutovat a najít řešení - ta řešení, ne to řešení, protože jedna cesta nikdy nevyhoví všem -, jak věci maximálně pomoci. Jsme přesvědčeni, že by to až tak nebolelo, rozhodně méně než dogmatické trvání na jediné cestě hlava nehlava.

Zdroje: Mobil in Deutschland, Focus

Petr Miler