Autoforum

/

Foto: Tesla

Představte si, že si koupíte nové auto na úvěr s delší dobou splácení, pár let ho používáte, platíte splátky a pak se rozhodnete ho vyměnit na protiúčet. U dealera vám ale řeknou, že váš vůz má vzhledem ke zbývajícím splátkám zápornou hodnotu přes 200 tisíc. Anebo si to nepředstavujte - kupte si elektromobil a zažijete to přímo.

Auto svou povahou ani cenou není rohlík, a tak si jej všichni lidé ani zdaleka nepořizují tak, že prostě prostě přijdou k prodejci, položí peníze na stůl a odjedou. Stále populárnější je financování pomocí různých forem pronájmu, u nás s oblibou označovaných jako operativní leasing, oblíbené jsou nadále i klasické leasingy či úvěry a část kupujících pochopitelně pořád platí kompletní kupní cenu z vlastních prostředků.

Ať už zvolíte libovolnou formu financování, jste v principu ve stejné pozici: Koupíte si aktivum s postupně klesající hodnotou, kterou musíte snášet, kterou musíte platit. Tento klíčový náklad vlastnictví je vždy obdobný, pouze při využití cizích zdrojů je nutně navýšen o úrok, za který byly poskytnuty. Lidově řečeno je to prostě fuk - koupíte auto za X korun, zbavíte se ho za 3 roky za Y korun, váš náklad vlastnictví je X minus Y, který je v případě úvěru nebo leasingu jakéhokoli typu zvýšen o to, že vám někdo X bez zaplacené akontace půjčil na to, aby se auto tvářilo jako vaše.

Ve všech případech tedy musíte snášet podobnou ztrátu peněz, ovšem způsob, jakým ji vnímáte, se diametrálně liší. Když si auto koupíte „za hotové”, spousta lidí - i relativně dost inteligentních - žije s pocitem, že ho zrovna koupili jako ten rohlík, 1 milion je fuč a ztráta hodnoty je začne zajímat možná ve chvíli, kdy ho budou chtít vyměnit za jiné. Ale i za něj tak „dostanou peníze”, jen je otázkou, jestli to bude 300 nebo 600 tisíc. Dost rozdíl, ale i tak to pro některé působí, že to je něco jako výhra v každé podobě.

Když si auto pronajímáte, platíte každý měsíc třeba 20 tisíc korun, typicky i s náklady na servis či přezutí, nezbude vám nic, ale žijete s tím, že 20 tisíc je prostě v háji, nevrátí se a až budou autu tři roky, někomu ho dáte, nedostanete za něj nic, ale za jiných 20, možná 25, možná 30 tisíc měsíčně budete dál ojíždět jiné. Znovu, i tady hraje ztráta hodnoty obrovskou roli na to, zda budete platit třeba 15 nebo 25 tisíc, ale lidé to opět moc nevnímají, protože alternativu nemají před očima a naopak s vidinou toho, že je nové auto bude další tři roky stát X tisíc měsíčně, se smířili dávno.

Pak je tu ale třetí zmíněný případ, který stejnou realitu dostává do úplně jiných rozměrů. Pokud si auto pořídíte tak, že uhradíte nějakou akontaci, vezmete ho jako své a upíšete se k určitému úvěru, máte pocit, že jste koupili auto, zaplatili něco za auto, máte auto a až ho budete chtít prodat, můžete s ním nejen doplatit zbytek úvěru, ale ještě vám zbude něco na jiné. Takové je standardní smýšlení lidí, neboť to má svou logiku - prostě jste vzali 300 tisíc, ty jsou pryč, auto je vaše, vy platíte třeba 10 tisíc měsíčně a žijete v tom, že za 3 roky jste zaplatili 300 tisíc akontaci, 360 tisíc na splátkách a ještě máte auto, takže jeho prodejem snadno něco získáte. To ale velmi snadno může být omyl, zvlášť u aut s velmi rychlým poklesem hodnoty. A šampiony mezi takovými vozy jsou elektromobily, které kupcům připravují velmi nepříjemná překvapení.

Ve své tradiční analýze trhu to detailně rozebírá Edmunds. Jde o data z USA, kde je obvyklejší brát si úvěry na delší dobu, než po jakou chcete auto vlastnit, což pravděpodobnost vzniku takové situace pochopitelně umocňuje. Přesto Edmunds dochází k pozoruhodnému závěru, že plná čtvrtina kupců nových aut na úvěr výše popsaným způsobem po pár letech vlastnictví přichází k dealerům měnit vůz za nový se zápornou hodnotou toho, který právě vlastní.

Jinými slovy si koupíte vůz, zaplatíte akontaci, platíte splátky, auto držíte v průměru 2,1 až 3,7 roku podle jeho typu a když přijdete k dealerovi pro nový, nabídne vám na protiúčet takovou sumu, že nestačí ani na úhradu toho, co jste dosud nesplatili. To je smutný moment a nejsmutnější je pro majitele elektrických aut. Ti totiž takto dluží na vlastněných a prodávaných autech v průměru masivních 10 326 USD, tedy víc jak 238 tisíc korun. A neježe to je nominálně spousta peněz, je to současně téměř dvojnásobek průměrné sumy 5 469 USD (127 tisíc Kč) z druhého čtvrtletí 2022. Jinými slovy se průměrná negativní hodnota takto splácených elektromobilů téměř zdvojnásobila za pouhé dva roky.

Důvod je jasný, až brutální, stále větší ztráta hodnoty ve srovnání se spalovacími vozy, která je pro majitele pochopitelně zdrojem překvapení. Pokles hodnoty auta nepřekvapí, ale tak velký a tak rychlý, abyste tak rychle přišli o veškerou akontaci, veškeré splátky a ještě si museli zaplatit za to, že si auto někdo vezme, abyste si mohli vzít nové? Není divu, že právě tento faktor patří mezi největší zdroje frustrace z vlastnictví elektrických aut, tohle prostě bolí. A touto formou velmi citelně.

Zdroj: Edmunds

Petr Miler