Autoforum

/

Foto: BMW

Nikdo soudný automobilkám nikdy nevěřil, že tohle dělají kvůli zákazníkům. Dělaly a dělají to kvůli sobě a snaze ušetřit na vývoji i výrobě. Teď se to obrátilo proti nim a nemají jinou možnost, než aby učinily krok zpět.

Svého času jsem dokázal na mobilu za jízdy vyťukat textovou zprávu, aniž bych musel sundat oči z vozovky. A než mě začnete proklínat, nezapomeňte, že to bylo dlouho legální a snad i bezpečnější než zkontrolovat děti na zadních sedadlech přes zpětné zrcátko. Možné to bylo díky tlačítkům, u kterých si nebylo těžké zapamatovat, kolikrát je třeba kam sáhnout, abyste na mobilu vyťukali fráze, které chcete někomu poslat - sundat oči ze silnice nebylo nutné ani na desetinu sekundy. Dnes je něco takového zhola nemožné. Nejenže je to zakázané a přísně trestané, ale především je to rozumně technicky nerealizovatelné kvůli dotykovým displejům, na kterých poslepu a popaměti nevyťukáte lautr nic.

I v případě mobilů je to škoda, tuto a další stinné stránky ale šlo snadno akceptovat výměnou za výhody, které moderní mobily přináší. Ostatně můj vůbec první telefon s jednořádkovým displejem neměl fotoaparát, navigaci nebo připojení k internetu, mnohé z toho se stalo široce rozšířeným až poté, co Steve Jobs způsobil revoluci s vůbec prvním iPhonem. Od té doby utekla řada let, přičemž móda dotykových displejů zasáhla i automobilový průmysl. Tam ale novou technologii srdečně vítaly jen automobilky.

Neříkáme, že ani tady nemá své uživatelské výhody, zvlášť pokud jde o rozšíření klasického ovládání. Jenže automobilky jsou automobilky, a tak rychle zavětřily, jak jim dotykové displeje mohou dramaticky snížit vývojové náklady. Dnes působí jako velká osina v zadnici už jen představa, že nabízíte třeba sedm modelů, každý má jiný interiér s jinými ovladači a každý se nabízí v nekonečném množství výbavových kombinací, kdy tu jedno a to samé tlačítko má a tu ne.

To je hotová noční můra z hlediska celého vývojového a výrobního procesu, takže což takhle dát si... Ale ne, špenát ne, jeden dva „dotykáče” místo toho všeho, kterým akorát změníte grafiku a necháte jím ovládat úplně všechny verze v jakékoli výbavě. Navíc nejste limitováni tím, že co auto nemá z výroby, nemůžete snadno přidat později. To automobilky přivedlo ke kontroverzním programům předplatného, kdy vás hodlají opakovaně kasírovat za to, že vám přes dotykový displej umožní ovládat topné spirály v sedadle, které tam tak jako tak máte. To není vtip,

Redukce tlačítek pomalu na nulu ovšem u zákazníků nevedla ke spokojenosti, vedla k pravému opaku. Je to nakonec horší než zkoušet ovládat za jízdy dotykový mobil - ten aspoň máte v ruce a hýbe se s vámi, v autě na jiné než dokonale hladké silnici budete mít problém vůbec trefit na displeji to pravé, pokud si ruku nepřete o palubku. A i tak to vyžaduje spoustu pozornosti. Z dotykových displejů se tak stal velmi nebezpečný prvek, který následně ve velké míře sráží hodnocení výrobců v prestižních anketách.

Rachel Plotnick, profesorka na Indiana University Bloomington a expertka zabývající se ovládacími prvky aut, tak v novém rozhovoru pro Spectrum nepřekvapivě naznačuje, že automobilkám nezbývá než vracet tlačítka do hry, jak nyní činí třeba Hyundai. Vnímání této věci ze strany zákazníků se zkrátka dramaticky změnilo a cesta zpět v tuto chvíli neexistuje - lidé od aut čekají něco jiného. „Možná je to i únava obrazovkami. Trávíme celé dny a noci na těchto zařízeních, soustavně procházíme různými stránkami, koukáme na videa, to je unavující. Tlačítko tak do určité míry může představovat způsob, jak naši každodenní existenci takřka zbavit technologií,“ uvedla autorka mnoha studií a knih.

Zároveň dodala, že neexistuje důvod, proč by kvůli tomu dotykové obrazovky měly z aut zmizet. Jen je zkrátka třeba, aby s nimi tlačítka spolupracovala, to jsme ostatně uvedli už výše i my. Jejich ovládání je totiž intuitivní a tudíž vás nepřipravuje o pozornost, podobně jako když dochází třeba na změnu rychlostních stupňů, ať již u manuálu, nebo s pomocí pádel u automatů. Dotykové obrazovky oproti tomu vyžadují vaši pozornost, pročež dle Rachel Plotnick nejsou vždy nejlepším způsobem, jak komunikovat s vozem.

„Lidé po fyzických tlačítkách prahnou, nejen proto, že se na ně nemusí vždy dívat - podvědomě je vnímáte, i když jim nemusíte věnovat přímou pozornost - ale i proto, že nabízí vyšší rozsah ovladatelnosti a odezvy,“ říká dále expertka. Výrobcům musíme přičíst k dobru, že někteří již začali pracovat na nápravě svého pochybení a tlačítka pro základní funkce, jako je ovládání hlasitosti audio systému či klimatizace, vrací do hry. Musíme ujít ale ještě dlouhý kus cesty, abychom se vrátily zpět k racionálnímu stavu věcí.

Zdroj: Spectrum

Petr Prokopec