Autoforum

/

Foto: Dacia

Dokáže oslovit vším, čím je a ke svým praktickým vlastnostem přidává i tradiční lákadlo v podobě nízké ceny. Jenže je tu jiný problém - její majitelé se o svá auta obvykle špatně starají a pak je s nimi spousta problémů.

O Dokkeru se nemluví tak často jako o jiných modelech rumunské Dacie. Za tím rozhodně nestojí nezájem publika, v rámci prodejů je na tom tento model lépe než třeba Lodgy. Není to až tak překvapivé, neboť zejména užitková verze má co nabídnout. Díky jedné řadě sedadel totiž disponuje zavazadelníkem o objemu 3 300 litrů. Ten navíc může ještě vzrůst na 3 900 l, pokud sedadlo spolujezdce zcela vyjmete. V té chvíli není problémem naskládat dovnitř i předměty dlouhé 3,11 metru.

V rámci praktičnosti ovšem nezaostává ani osobní provedení, které dokáže svézt až pět lidí. Zadní lavici je možné přisunout až k té přední, načež kapacita zavazadelníku vzroste z 800 na 3 000 litrů. Nákladová plocha se pak navíc prodlouží na 1,57 metru. Není tedy vlastně překvapivé, že Dacia tento model pojmenovala právě Dokker. Název totiž odkazuje na přístavního dělníka (dock worker) a má co nejlépe vyjádřit, čehož je vůz po praktické stránce schopen.

Největší klad rumunského vozu je ovšem zároveň také jeho největším problémem. K Dacii Dokker totiž jeho majitelé přistupují jako k typickému užitkovému vozu. Údržba je tedy zanedbávána mnohem více než u jiných modelů značky. Kupodivu se to neprojevuje až tak v TÜV Reportu, kde Dokker svými kvalitami překonává Logan, Lodgy i Duster. Lepší je tak pouze Sandero, ovšem v jeho prospěch hovoří mnohem nižší nájezd.

I přesto volba Dokkeru jako ojetiny představuje nemalé riziko, a to právě kvůli péči či spíše nepéči majitelů. Většina kusů je tak navzdory solidnímu základu problematická a je třeba se jim vyhnout. Pokud byste ovšem narazili na dobře udržovaný kus, může být o co stát.

Jak poznat ten problematický? Potíže dělají zámky bočních dveří, stejně jako se po pěti šesti letech stává problémem řízení nebo zavěšení. Ještě větší kritika míří k osvětlovací soustavě. V případě brzdových kotoučů je třeba se připravit na relativně brzkou výměnu, selhávat pak může i nožní nebo parkovací brzda.

Opomenout nesmíme ani motorový prostor, který je povětšinou znečištěný unikajícím olejem. Na korozi si naopak stěžovat nebudete, stejně jako se spolehlivým a robustním jeví také výfuk. Pokud se tedy vydáte do autobazarů, neměli byste chodit sami, ale ve společnosti schopného technika. Jakkoliv špatnou údržbu pochopitelně poznáte již podle stavu kabiny - a pokud se vám něco nebude zdát, dejte ruce pryč.

Zbývá už jen zmínit ceny, které nejsou vysoké ani absolutně, ani s ohledem na zmíněné schopnosti, jen vzhledem k původním cenám nových vozů až tak zajímavě nepůsobí. Pokud zatoužíte po nebouraném exempláři, která nemá najeto ani 100 tisíc kilometrů, je třeba sáhnout do kapsy alespoň pro 120 tisíc korun, což sice není mnoho, ale jste někde na poloviční sumu, jakou stojí zcela nový vůz. Pokud chcete veškeré riziko eliminovat, je třeba uvažovat právě o něm.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec