Autoforum

/

Foto: Jiří Kaloč, Autoforum.cz

Ceny ojetých Octavií jsou ve stratosféře, přesto u nás neexistuje oblíbenějšího ojetý vůz. Její třetí generace vzhledem k rostoucímu stáří na popularitě pochopitelně jen získává a pokud o ní máte zájem, tady je, na co si při výběru dát pozor.

Škoda před 25 léty trefila desítku, když se rozhodla přijít s Octavií jako se svým prvním moderním autem. Bylo to odvážné rozhodnutí, neboť zamířila rovnou do nejvíce konkurenčního segmentu nižší střední třídy s liftbackem, tedy automobilem koncepce, se kterou ostatní prodejní rekordy netrhali. Tak proč by Škoda, vysmívaná to značka z východu, měla uspět? Taková obava zní i dnes logicky, následující čtvrtstoletí ale všechny přesvědčilo o tom, že to byl v podstatě geniální tah.

Existuje dnes jen málo evropských zemí, kde by Octavie jakékoli generace nebyly populární. Jednou z jejích tradičních bašt je Německo, a tak se právě tam rozhodli kolegové z Auto Bildu proklepnout kvality její třetí generace, která se dnes už prodává pochopitelně jen jako ojetina. I u našich západních sousedů jde totiž - zejména ve formě kombíku - o mimořádně populární použitý vůz. A u nás je dokonce tím absolutně nejpopulárnějším, hlavně pak v bílé barvě znovu s karoserií kombi.

Každá generace Octavie - krom té aktuální čtvrté - představovala velký vývojový krok vpřed, ta třetí ale podle nás znamenala opravdu razantní vyšlápnutí mezi absolutní špičku segmentu. Přišla o 100 kg hmotnosti, přesto při délce 4,67 metru nabídla ještě více prostoru, moderní motory TSI jsou až na pozdější základní tříválec skoro bez chybičky a diesely 1,6 i 2,0 TDI dělají to, co se od nich očekává. Pohon může být přední i 4x4, převodovky manuální i automatické.

Šíře dostupných variant je tedy ještě velmi dobrá, zvláště optikou celého životního cyklu trojky, kdy některé verze z portfolia ubývaly a jiné do něj přibývaly. Němci říkají, a my to jistě nebudeme rozporovat, že jde vždy o solidně postavené auto stojící na pevných základech, které zvládá krátké i dlouhé cesty. Největším trumfem všech variant ale zůstává vnitřní prostor, zejména ten pro zavazadla - 590 resp. 1 580 litrů u liftbacku a 610 resp. 1 740 litrů u kombíku jsou až absurdní, na svou třídu a dobu extrémní hodnoty. Auto je to bezpečné a dle statistik i dlouhodobých testů Němců spolehlivé, není ale bez chybičky.

Kolegové vzhledem ke svým zkušenostem a datům TÜV doporučují dát si u vyhlédnutých ojetin pozor zejména na kusy s automaty DSG, což znovu můžeme dosvědčit. Tyto převodovky zřídkakdy bez úhony přežijí 200 tisíc najetých kilometrů. Může se to „povést”, záleží na způsobu využití (statistíce dálničních kilometrů odjetých na stejný převodový stupeň jsou DSG ukradené), pokud se ale zejména za studena (pozor tedy na předem zahřáté kusy při testovací jízdě) automat projevuje trhavě, je třeba dát od takového auta ruce pryč, nebo se smířit s potenciálně nákladnou opravou, která může přijít snadno na desítky procent ceny celého vozu.

Vůbec nejčastějším problémem Octavií III jsou ale prasklé pružiny. Může to znít zvláštně, u některých aut se to ale stává a třetí generace „oktávky” je jedním z nich. U TÜV se s tímto neduhem setkávají už při prvních povinných prohlídkách častěji, než je obvyklé a s rostoucím věkem jej jen přibývá. U vyhlédnuté ojetiny to nemusí být poznat, auto funguje v zásadě normálně, obvykle se ale tato věc projevuje vrzáním od zasaženého „rohu” podvozku. Oprava není tak drahá jako u poškozeného DSG, ale příjemná záležitost to není, stejně jako není úplně jednoduché její řešení.

Třetím, méně častým obvyklým problémem jsou poloosy, které jsou nadprůměrně opotřebené stále více s rostoucím věkem. Není to až takový problém u tří- nebo pětiletých aut, Octavii III ale dnes už může být 8 let a u takových vozů je vhodná důkladná kontrola, zejména mají-li hodně najeto. Zbytek auta prochází bez potíží - rez Octavia III skoro nezná, problémy se spojkami u manuálních verzí či osvětlením jsou spíše vzácné, opotřebení brzd nechceme řešit, to je věc péče majitele.

Český bestseller tedy má německé doporučení, je to z hlediska svých možností, trvanlivosti i spolehlivosti nadstandardně dobrý vůz. A pokud si dáte v bazarech pozor na jeho nejčastější potíže, máte velmi vysokou šanci, že za své peníze dostanete pořád spoustu muziky. Kolik peněz je dnes třeba? Hodně, i nejstarší kusy s nejméně atraktivními motory v minimální výbavě stojí okolo 6 000 euro, tj. přes 150 tisíc Kč. Chcete-li rozumný nájezd (do 120 tisíc km) a výkon aspoň 150 koní - ať už benzinový nebo dieselový, chce to aspoň 9, ale spíše 10 až 11 tisíc euro, má-li být z čeho vybírat. To už se bavíme o sumách mezi 250 a 300 tisíci za klidně 7 let staré auto, ale taková je současná realita.

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Miler