Autoforum

/

Foto: Audi

Je to příběh docela výmluvně vykreslující, jak složité je s elektromobilem žít, i když ho chcete a pobýváte v zemi, kde je jeho pořízení relativně velmi výhodné. A dokonce auto využíváte tak, že vám naprostou většinu času snadno vyhoví. V tomto případě mu kolega ukázal záda zejména ze dvou důvodů.

S elektromobilem se nedá rozumně žít, říkám zcela otevřeně po řadě pokusů o opak. Je to na jednu stranu jen můj pohled na věc, projev nekompatibility mého způsobu používání automobilu se současnými možnostmi elektrických aut, na tu druhou si ale nedokážu představit kombinaci okolností (situace toho typu, kdy jej budete schopni nabíjet kradenou elektřinou, pominu), která by volbu takového automobilu racionálně ospravedlňovala.

Můžete ho „prostě chtít”, to ano, může se vám „prostě líbit”, cokoli emotivního prochází. Ale pokud jde o logickou, rozumnou volbu, nevidím jediný typ automobilu, který by s elektrickým pohonem byl objektivně lepší volbou. Může být dobrou volbou, může být snesitelnou volbou, může být ospravedlnitelnou volbou, v nějakém komplexním mixu vlastností ale dostanete vždy méně za více. A pokud se spokojíte s tím, že jste si pořídili něco suboptimálního, o čem jste přesvědčeni, že vám jednoduše stačí, velmi pravděpodobně se dříve či později dostanete do situace, kdy poznáte, že jste se mýlili.

To je i případ kolegy Michaela Rase, automobilového nadšence a šéfredaktora nizozemského Autoblogu. Jak možná víte, Nizozemsko je mým druhým domovem, a tak se s Michaelem znám a není pro mě tajemstvím, že si loni v létě pořídil jako rodinné auto v podstatě čínský elektromobil s podivným jménem Lynk & Co 01. Vzal si jej na soukromý operativní leasing, takže v podstatě dlouhodobý pronájem s tím, že si jej nechá dva roky. Po necelém roce už ale ví, že ho dál nechce, jak sám popisuje.

K autu jako takovému přitom nemá velké výhrady. Elektromobil chtěl, tak si ho pořídil, byl si vědom jeho limitů a pro jeho typické používání (krátké cesty po Nizozemsku, celkově okolo 10 tisíc km za rok) není elektrický vůz problematický. S autem nebyly žádné velké problémy, služby Lynku jsou sice někdy svérázné (třeba výměna pneumatik na zimní - v Nizozemsku zdaleka ne automatická věc - ho hodně potrápila), ale nic, co by mu vyloženě drásalo nervy. O elektromobil přestal mít zájem ze dvou důvodů.

Jednak jde o soustavné zvyšování měsíčních plateb spojení s „operákem”. Původně šlo o 500 Eur za měsíc, pak 550 Eur za měsíc, teď už je to 650 Eur za stejné období. To je pořádný nárůst, 30 procent za necelý rok, auto je přitom pořád stejné. Důvod? Pokles hodnoty elektrických aut, který si automobilka takto může a musí kompenzovat. To činí provoz takového auta dost finančně nevyzpytatelným. Michael realisticky říká, že i 650 Eur za měsíc (asi 16 tisíc Kč) je dobrá cena za nový Lynk, ale koho by bavilo čekat pořád na další a další zdražení?

Druhým faktorem je použitelnost. Jak už padlo, Michael téměř neustále absolvuje jen krátké cesty po Nizozemsku, párkrát do roka ale vyráží na dovolenou do Alp. S Lynkem se tam vydal třikrát a stačilo, bylo to vždy komplikovanější, než by muselo být. Znovu to ukazuje jedno - je to extrémní, nikoli typické využití auta, které rozhoduje o tom, zda je pro vás vhodné, zda s ním budete spokojeni. A protože párkrát do roka někam dál jezdí skoro každý, nemá elektromobil šanci se svojí omezenou akceschopností nadchnout. Lze ho tolerovat, ani Michaelův pozitivní přístup a život v zemi, které vlastnictví spalovacího auta uměle značně zdražuje a elektromobil činí relativně velmi levným, nakonec nestačil k tomu, aby se nad to povznesl a limity elektromobilu ignoroval. Nechce si půjčovat jiné auto na dovolenou, nechce si vybírat auto podle toho, kam zrovna jede, chce prostě jeden vůz, který zvládne vše.

A tak Lynku přes původní „líznutí” na dva roky zamával s tím, že už ho prostě nechce a doufá, že si ho automobilka vezme zpět za přijatelných cenových podmínek. Zatím je ani nezná, smířen je ale i s tím, že celý leasing bude prostě muset doplatit - elektromobil dál nechce a raději sáhl po jiném voze. Není to vlastně ani nic přímo srovnatelného s novým SUV typu Lynku 01, jde o pět let staré Audi A4 Avant stále současné generace B9 v provedení S-line s motorem 2,0 TFSI o 190 koních a pohonem přední osy.

Takže žádná automobilová hitparáda, navíc jde o ojetinu s víc jak 93 tisíci km na tachometru. A vzal ji znovu na soukromý operák nabízející možnost si takto pořídit ojeté auto, s platbou 519 Eur za měsíc. Vlastně tedy ani nic podstatného neušetřil, mít 5 let starou ojetinu s takovým nájezdem jen o 131 Eur měsíčně levněji nepůsobí jako výhra, vysoké daně spojené s koupí a provozem spalovacích aut v Nizozemsku dělají své. Ale i tak tohle auto chtěl raději - může s ním jezdit kdy chce, kam chce a nad ničím nepřemýšlet, takový komfort vám elektromobily nezajistí.

Pokud k elektrickým autům takto pozitivně se stavějící člověk, který žije v zemi, kde jsou objektivně (byť uměle a z peněz jiných) výhodné, nevydrží s takovým vozem ani rok a raději ho předčasně vymění za relativně drahou spalovací ojetinu, co čekat jinde a od jiných? Je to skutečně výmluvný příběh, který potvrzuje mou zkušenost - s elektromobilem se nedá rozumně žít, dokonce i když opravdu chcete.

Kolega mu tak raději předčasně zamával a vrátil se k už dost ojetému spalovacímu kombíku Audi. Říká to mnohé. Foto: Audi

Zdroj: Autoblog

Petr Miler