Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Ojetá auta byla pochopitelně vždy levnější než ta nová, to je jedna z podstat jejich atraktivity, ceny obou alternativ si ale nikdy nebyly tak vzdálené jako dosud. V USA už situace dospěla do poměrně extrémního stavu a nůžky se dál rozevírají.

Před pár dny jsem na jednom rádiu zaznamenal etudu moderátora, který byl dle svých slov velmi překvapen křikem lidí, že nová auta jsou velmi drahá. Když totiž porovnal jejich současné ceny se stávajícími platy a částkami před deseti lety, vyšlo mu, že dnes je třeba na pořízení vozu méně měsíčních platů. Což je matematicky pravda. Zároveň je ale třeba dodat, že ne každý dnes bere průměrnou mzdu. Především ale platí, že podstatně víc zdražily jiné věci, jejichž placení se dost dobře nelze vyhnout, stačí si uvědomit, kolik dnes platíme za elektřinu či vodu.

Nelze tedy sice rozporovat, že dnes bereme víc než před deseti lety, zároveň je ale třeba počítat s tím, že z výplaty nám toho zbývá míň. Řada lidí tak již ani nezvládá ušetřit na ojetinu, byť jejich ceny se začínají lehce snižovat. V posledním letošním kvartálu se totiž jednalo o 284 tisíc korun, tedy nižší sumu než loňských 298 tisíc. Pro spoustu zákazníků však i to je přílišné sousto, čímž se vysvětluje, proč prodeje ojetin klesly na desetiletá minima. Příští rok navíc začne platit ještě absurdnější verze zlotřilých mechanismů EU, což vše dál zhorší.

Podobným způsobem se situace vyvíjí také ve Spojených státech, což dosvědčuje analýza Edmunds. Během uplynulého, tedy třetího kvartálu totiž vůbec poprvé rozdíl mezi cenami nových a ojetých aut překonal metu 20 tisíc dolarů (cca 472 tisíc Kč). Za tím stojí skutečnost, že nové vozy se prodávaly v průměru za 47 542 USD (1 122 000 Kč), zatímco u ojetin došlo meziročně na 6,2procentní pokles na 27 177 USD (asi 641 000 Kč). Tato suma je stále o 31,4 procenta vyšší než ve třetím čtvrtletí 2019, ale trendy jsou jasné a stejné platí také u nś.

I Američané tak již mají problém s koupí nového či ojetého vozu, na což již začaly reagovat automobilky. Ty ještě loni nabízely slevy v průměrné výši 828 dolarů (19 500 Kč), letos však již jde o 1 744 USD (asi 41 200 Kč). Jenže ani to již nepomáhá, na prodej nového vozu je totiž třeba v průměru 57 dnů, tedy nejdelší doba za poslední více než tři roky. Ve srovnání s tím ojetina mizí z bazarů již po 36 dnech. Ovšem ani v těchto případech se lidem nevyhýbají těžkosti, spíše lze hovořit o pravém opaku.

Více než 56 procent lidí má totiž představu, že při nákupu ojetiny na splátky budou platit zhruba 300 dolarů (7 100 korun) měsíčně či méně. Z dat Edmunds však vyplývá, že to jsou částky, které znovu odpovídají předkoronavirové době. V současné době již jde o takřka dvojnásobek (548 USD/13 tisíc Kč). Pokud by pak klientela zůstala u třech stovek dolarů, dostane za to auto, které je o tři roky starší a má najeto o 26 tisíc kilometrů víc, než by měla ojetina za 300 USD měsíčně v roce 2019.

Pokud tedy svět aut lze s něčím spojit, pak je to drahota. Lidé se tak snaží co nejdéle setrvat u svých stávajících vozů, což nepomáhá ničemu - ani ekologii, ani zvýšení bezpečnosti na silnicích a ve finále ani ekonomice. Nic z toho ale zjevně politikům nedochází, proto i za současné situace stále více tlačí na elektrifikaci branže, což ji ale jen dál ruinuje.

Zdroj: Edmunds

Petr Prokopec