Autoforum

/

Foto: Cadillac

Z oficiálních údajů automobilek se může zdát, že se s novými elektromobily dá někam dojet. Nedá, tedy pokud nejedete „přesně podle síťového grafu”. Kapacita akumulátorů je tak malá a energetická náročnost provozu těchto aut potenciálně tak vysoká, že stačí malý rozdíl v rychlosti či akceleraci, aby dojezd doslova zkolaboval.

Řekli jsme to mnohokrát a musíme to říci znovu - životaschopnost elektrických aut stojí a padá s jejich akumulátory. Všechno ostatní je dávno „vyřešené” a je obdobné či lepší než u spalovacích aut. Dokud ale do vozu musíte dát několik metráků velké baterie, která zřídkakdy reprezentuje cokoli víc než obdobu 25litrové nádrže nafty, jíž budete doplňovat snadno hodiny, akcie elektrických vozů rychle klesají. A to ani nemluvíme o tom, že taková baterie bude stát statisíce a její životnost zřídkakdy překročí jednotky let. Vážně, k čemu je takové auto?

To není řečnická otázka - je k ničemu. Je z jakéhokoli smysluplného uživatelského i ekonomického pohledu nekonkurenceschopné. Pokud si jej chcete koupit, voila, nikdo vám v tom nebrání. Ale přicházet s takovým nesmyslem jako novým lepším univerzálním řešením pro všechny je jako pokoušet se tvrdit, že papírové brčko je produktem evoluce. Elektromobil je takovým papírovým brčkem na kolech, je to politicky nařízený nesmysl, který by se na jakkoli otevřeném trhu nikdy nezvládl prosadit jako cokoli lepšího.

Ale dobře, diskuze se v posledních letech posunula trochu jinam. Nad elektromobily někteří uvažují stylem: „Asi to není nejlepší řešení, ale holt bylo nařízeno, tak s ním zkusíme žít.” A touto optikou se snaží hledat argumenty pro to, že vlastnictví takového auta z hlediska jeho praktické použitelnosti možná netěší, ale že to „nějak jde”, že třeba jejich dojezdy na nabití rostou. A vlastně ano, jde to, ale s jakými oběťmi?

Ono takových 500 kilometrů dojezdu na papíře nevypadá úplně nepoužitelně, pokud nejezdíte moc, ale jak moc se lze na takový akční rádius spolehnout? Je třeba pořád nezapomínat, že v bateriích elektromobilů dostáváte zlomek ekvivalentu palivové nádrže, který nelze skutečně rychle doplnit. A především je třeba nezapomínat - jde o extrémně těžká auta (protože baterie), která jsou obvykle nabízena jako SUV či jim podobné typy (protože baterie pod podlahou). Tato kombinace je se pak znalostí základů fyziky pro akceschopnost elektrického auta další těžkou ránou.

Proč? Protože spotřebu auta ovlivňují v zásadě dvě věci. Je tu tedy řada jiných ztrát, které automobilky nadšeně „honí” (protože jim nic jiného nezbývá), jako třeba valivý odpor pneumatik. Jde ale o zanedbatelné ztráty vedle dvou klíčových aspektů - nutnosti aut rozpohybovat akcelerací (tady je klíčová hmotnost) a udržet zvolenou rychlost (tady je klíčový odpor vzduchu). A protože elektromobily jsou vzhledem k výše zmíněnému v obou ohledech mizerné (jsou těžké a velké - koeficient odporu vzduchu bude vždy jen koeficient, velkou čelní plochu nikdo neobejde), při jakýchkoli vyšších nárocích jejich spotřeba energie dramaticky stoupá a dojezd stejně dramaticky klesá.

To je teorie, kterou si vzdělaný a inteligentní člověk udělá obrázek o potenciálně rychle klesajícím dojezdu elektrických aut sám, ale jaká je praxe? Pro tu musíte s autem vyrazit na silnici a upřímně vám řeknu - nepřeji vám to zažít. Je to jako mít rezervu v nádrži spalovacího auta a potřebovat párkrát předjet či jet rychleji po dálnici, dojezd vám mizí před očima. Podobné je to u elektromobilů, které jsou plně nabité, jak ukázal i test kolegů z Inside EVs.

Ti vyzkoušeli Cadillac Lyric, tedy elektrickou novinku koncernu GM, která používá 102kWh akumulátory. To není málo, jenže je to SUV, které váží masivních 2 580 kg. Hmotnost ale můžeme prakticky zanedbat, neboť kolegové testovali pouze dojezd při udržování určité konstantní rychlosti, kdy je klíčový odpor vzduchu. Nejprve tedy autem jeli stabilních 70 mph, tedy 113 km/h, později stabilních 80 mph, tedy 129 km/h, prostě českou dálniční stotřicítkou. Výsledek? Šok je silné slovo, protože se to dalo očekávat, oči otevírající proplesknutí tváří je to ale zcela jistě.

Při rychlosti 113 km/h se vůz s dojezdem dostal na 330 mil, tedy 531 km, stačilo ale zrychlit na oněch 129 km/h a už se jednalo jen o 245 mil, tedy 394 km, o neskutečných 137 km méně. Přitom co je to 16 km/h ve stabilní rychlosti nad 100 km/h? To je nic, skoro neznatelný rozdíl, u aut s výkonem v řádu stovek koní je to chvilkový posun rafičky (má-li vůz ještě nějakou, aspoň ilustrovanou...) na tachometru, který se odehraje, když vám na pravou nohu přistane moucha. Není to prostě žádná dramaticky rychlá jízda, není to na dálnici prakticky nic znatelného, přesto má vzhledem k odporu vzduchu rostoucím se čtvercem rychlosti takto drastický vliv na dojezd. To si pak zkuste jet po Autobahnu 150 nebo 200 km/h. Kdo se diví, že opravdu rychle ujedou elektromobily na nabití jen desítky km? A znovu opakujeme - do hry v tu chvíli vstoupí i energeticky velmi náročná akcelerace, rozpohybovat 2,58 tuny masy také něco stojí.

Pokud jste dosud přemýšleli nad tím, zda elektromobily náhodou nebudou prakticky využitelné lépe, než se traduje, toto vám snad otevře oči. Ostatně Američané nejsou první, kdo dojezd elektroaut při cca 130 km/h stabilní rychlosti testuje. Němci to dělají pravidelně a výsledky jsou podobně tristní. A to je pořád jen stabilních 130 km/h, ne víc...

Zdroj: Inside EVs

Petr Miler