Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Ano, byly leckdy úsměvné, patetické, absurdní nebo i úplně hloupé, měly ale své kouzlo, protože byly lidské. Dnešní za každou cenu korektní fotografie jsou vedle nich laciným, chladným kalkulem.

Pří své práci pro tento magazín občas připravuji i fotky pro články mých kolegů a pochopitelně pro své vlastní. Pohyb v archivech materiálů publikovaných automobilkami se tak stal denním chlebem a nešlo si při něm nevšimnout, jak ohromným způsobem se za poslední asi dvě dekády změnil přístup k produktovým fotkám.

Zatímco v 90. letech a dříve bylo obvyklé prezentovat nové modely za pomocí snímků, které připomínají jakýsi krátký, statický film, zachycují vůz v určité situaci a v interakci s určitými lidmi, dnes je obvyklé pustit ven studiovou fotku nanejvýš s domalovaným okolím a koly „roztočenými” ve Photoshopu, pokud má jít o záběr rádoby jízdní. A přiznám se, že se mi ty starší líbí víc.

Jsou lidštější, živější, nápaditější. Jistě, jsou také někdy pekelně hloupé a nesmyslné. Člověk se musí smát partě údajných manažerů projednávajících cosi u Mercedesu třídy S v oblecích s kufry - něco takového nejspíše nikdo nikdy nedělal. Ale i to má nakonec své kouzlo, je to jak ony filmy. Zdaleka ne každý je dobrý a musí se sejít dobrý scénárista, režisér, kameraman či herci a vše se musí natočit v adekvátním prostředí, aby výsledek stál za to. I tady se někdo musel sejít a ne vždy se sešel. Přesto si dovolím tvrdit, že se raději s úsměvem podívám na ony jednající modely než chladnou fotku modernější iterace téhož vozu v šedo-bílém studiu s ničím okolo.

Nakonec se níže podívejte na náhodný výběr fotek převážně z 90. let, kdy bylo toto svérázné umění na vrcholu. Schválně jsem vybral i některé absurdity, ale... co je na tom nakonec špatného? Nemohou si děti nějakého šlechtice hrát v Range Roveru svého otce? Nemůže mladý pár vyrazit s BMW s pohonem 4x4 na lyže a smát se u toho? Nemůže být dáma v červeném kostýmku na větvi ze své Alfy Romeo? Nemůže pár ve středních letech spokojeně cestovat ve svým Porsche? Přiláká to pozornost, ať už v dobrém nebo zlém, a o to tu jde. Přesto se něco podobného dnes používá jen velmi okrajově a u některých značek už vůbec.

Zeptal jsem se na to (přes Skype, jak dnes také jinak...) jednoho známého, který už dekády pracuje pro agenturu zajišťující podobné materiály pro velké firmy a bývá přímo u jejich zrodu při jednání s klienty. Při pohledu na některé fotky se hlasitě smál, záhy ale s vážností řekl: „Něco takového je dnes prakticky mrtvé a nepředpokládám, že by se na tom někdy něco změnilo.”

Důvodů je více a část z nich je ryze technická. Dělat takové fotky je jednak drahé a v rozpočtech výrobců čehokoli už se s tím kvůli nižším maržím nepočítá. „Tak jako vám už dnes nikdo nezaplatí letenky v business class cestou na prezentaci nového modelu, nedá nám nikdo peníze na vytvoření takových fotek,” konstatuje. „Nafocení takové sady chce někoho, kdo vůbec vymyslí její ideu, zajistí prostor, zajistí modely, zajistí jejich oblečení, líčení, osvětlení, techniku, fotografa... Je to strašně drahé,” dodává. Mohlo by to i prodávat, svěřit vše digitálním mágům, kteří jsou schopni klidně instalovat novou Škodu na vrchol Kilimandžára, je ale levnější a efekt může být stejný.

Nejde ale jen o peníze, problémem je i rychlost šíření informací. „Je těžké nafotit venku nové auto, aby si toho nikdo nevšiml. Tak to bylo i před 20 roky, ale tehdy mohl někdo možná vyprávět o podobě nové škodovky na Nově, dneska by fotky z mobilu obletěly svět za 30 minut,” říká dále člověk podílející na tvorbě takových materiálů. „A když už pak musíte do studia, motivace používat skutečné lidi atp. je stále menší,” konstatuje. Není to ale podle něj pořád ten největší problém.

„Přes tohle všechno by se našli klienti, kteří by do toho investovali a našly by se cesty, jak to utajit. Problém je v tom, že takových fotek se nakonec stejně bojí, protože stačí jeden přehmat a udělají víc zla než dobra,” říká v narážce na to, že svět se zkrátka změnil. I tomuto oboru dnes vládne politická korektnost a ta nedovolí jakoukoli „objektivizaci”. „Lidi na fotkách se zkrátka nehodí, cokoli může někomu vadit,” dodává. Co na tom, že Mercedes třídy S si většinou kupují pánové určitého věku a postavení, ukazovat to se nenosí. Problém je i rasa, pohlaví, vše musí být „vyvážené”, neprovokující.

„Pokud tam někdo chce mít lidi, prochází obvykle jen to, čemu u nás říkáme tři A - Autor, Ambasador, Anonymní tlupa,” dozvídám se dále. Nikomu nevadí, když se s autem nafotí třeba šéftechnik nebo ředitel automobilky, to logicky nepůsobí dojmem objektivizace. Problém pak není, když je to někdo jako Lewis Hamilton, jinak to musí být jen něco jako pohlavně, rasově i jinak vyvážená skupina lidí, jak nedávno ukázalo třeba Audi.

Za těchto okolností skutečně není divu, že takové fotky nikdo nevytváří a jsme svědky představení nových modelů téměř bezvýhradně za pomoci ocelově chladných studiových fotografií zachycujících samotný, prázdný vůz. I skutečné jízdní snímky jsou čím dál větší rarita. Evoluce? Asi ano a dá se s tím smířit, přesto bychom se v redakci raději podívali na trochu lidštější, skutečnější, vřelejší snímky. Za takovými dnes už můžete vyrazit skoro jen do oněch archivů.

Petr Miler