Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Když se stát rozhodne někde něco postavit, obvykle se neohlíží vpravo ani vlevo a uspěje. V tomto případě ale narazil, neústupní farmáři ale za svou tvrdohlavost žijí zvláštní život.

Na území nejvýznamnějšího anglického hrabství Yorkshire stojí venkovské stavení. Podobných je tam samozřejmě spousta, ovšem Stott Hall Farm, jak se tohle konkrétní místo jmenuje, najdete přímo uprostřed dálnice M62. Není vedle nebo poblíž, je skutečně mezi dálničními pruhy - projektanti museli důležitou spojnici rozdělit na dvě části podle směru provozu, protože se majitel farmy odmítl podrobit tlaku britských úřadů. Situace se dala vyřešit různými způsoby, ale zadavatel stavby odsouhlasil jednoduché vedení těsně po straně neprodejných pozemků.

Západně od Huddersfieldu tak vyrostla šestiproudová komunikace, ze které se časem stala hlavní tepna. Důležitá dopravní spojnice vede ze západního pobřeží na východ a vzájemně propojuje Liverpool s Manchesterem. V jednom místě ale obchází pomyslný ostrov přímo uprostřed dálnice. Na něm stojí farma, jejíž vlastník odmítl prodat své pozemky a úřady nenašly cestu, jak jej jeho majetku legálně zbavit.

Státu se vzepřel Ken Wild se svou manželkou Beth, jehož otec 70akrovou usedlost koupil už v roce 1934. Dálnici stát chystal v 70. letech minulého století a zbavit se svých někdy i století budovaných farem odmítlo více místních zemědělců. Jen Wild se ale pro plánovače takovou překážkou, že po létech sporů raději konstatovali že místní podmínky jsou beztak nevhodné pro stavbu šesti pruhů hned vedle sebe. Nakonec tedy přistoupili na rozsáhlé změny projektu čítající nejen rozdělení dálnice na dvě tříproudé komunikace, ale i vytvoření nových tunelů pod dálnicí a upravené vedení místních vodních toků. Vše jen proto, aby farma mohla dál stát a fungovat jako dosud.

Z venkovského sídla se časem stala turistická atrakce a symbol vzdoru. Jen díky tomu je dnes jinak bezvýznamná adresa „Scammonden Road, Ripponden” podle Googlu jednou z nejhledanějších destinací v jeho mapách ve Velké Británii. Návštěvníci mohou více než co jiného na vlastní kůži okusit život plný hluku okolního provozu z obou stran po 24 hodin každý den - jiné podobné místo přinejmenším v civilizovaném světě neexistuje.

Ken Wild zemřel v roce 2004, farma ale funguje dál. Koupili ji manželé Paul a Jill Thorpovi, kteří s Wildovými sympatizovali a místo dále upravili, aby jej pořád bylo možné používat stejným způsobem. Dnes jsou domy osazeny trojitými skly, které prý dovnitř pouští jen šum z okoloprojíždějících kamionů. Stromy kolem domu byly vysazeny strategicky tak, aby zakryly výhled na projíždějící automobily. S odmyšlenou dálnicí je to téměř vesnická idyla, kde si jejich malý synek hraje na pastýře. V ohradách se pase 900 chovných ovcí a 20 krav, dálnice je tu jedinou připomínkou civilizace - nejbližší obchod je od farmy 10 kilometrů daleko.

Stát už dnes o farmu neusiluje, na ostrov se stavením uprostřed dálnice si všichni zvykli. Rodina ji spravující bere svůj život zde jako poslání, chce i mladším generacím připomínat, že v zájmu budování čehokoli nového není možné devastovat vše, co jsme vybudovali dříve. „Pokud nepředáte všechny své znalosti budoucí generaci, jaký to má smysl? Nejsme tady navždy. Měli bychom se pokusit udělat to nejlepší, dokud jsme tu,“ říká Jill.

Denně okolo zvláštního úkazu projede zhruba 100 tisíc automobilů. Jill byla svědkem několika dopravních nehod, jednou našla brzy ráno převrácený kamion na zahradě, když z kabiny vylézal zraněný řidič. Vážné incidenty jsou prý součástí žití mezi betonovými ploty, člověk si ale podle ní zvykne zkrátka na všechno.

Manželé jsou odhodlání zůstat na svém výjimečném území. „Někdy si přeji, abych mohl dálnici vypnout, ale ještě jsem nenašel tlačítko,“ říká s úsměvem Paul Thorp a dodává: „Musíme s ní zkrátka žít, nikam nezmizí, že?” Pár tak chce dále světu připomínat rázné snahy o záchranu kusu krajiny, kterou vybudovali lidé, jež už dnes nežijí a bojovali o něj do posledních zbytků sil. Když už jednou donutili úředníky mávnout rukou nad snahami o vyvlastnění, byla by škoda nechat tento symbol vzdoru zmizet.

Zdroj: The Guardian

Mirek Mazal