Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Je vážně šílené ale vzniklo rukou muže, který dal světu KITT z Knight Ridera. Dnes z něj zbylo jen torzo, co smutně čeká na svůj definitivní konec.

Po světě, Českou republiku nevyjímaje, jezdí spousta limuzín. Nemyslíme nyní „luxusní limuzíny” ze slovníku médií hlavního proudu, ty takto označí klidně i Škodu Superb, myslíme skutečné limuzíny, zakázkově stavěná prodloužená auta. V Praze člověk potká většinou Hummery nebo Lincolny, občas Chrysler 300C, které mají po stranách víc oken než leckterý rodinný dům.

Délka těchto kolosů bývá úctyhodná, zejména na pražský provoz, ale pořád to ani zdaleka nejsou nejdelší limuzíny na světě. Tím byl vůz nazvaný příznačně „American Dream”, „Americký sen”, vůz, který na konci 80. let vyjel z dílny renomovaného konstruktéra unikátních aut Jaye Ohrberga. Pokud vám tohle jméno nic neříká, připomeneme některé výtvory, na kterých se podílel - ty nejslavnější jsou jistě KITT z Knight Ridera, DeLorean z Návratu do budoucnosti nebo Ford Gran Torino ze Starskyho a Hutche.

Ohrberg si jednoho dne usmyslel, že postaví nejdelší auto světa. Vzal Cadillac Eldorado ze 70. let - co také jiného pro stavbu ultimátní limuzíny - a začal prodlužovat. Výsledek si můžete prohlédnout na fotkách níže, byl dlouhý 30,5 metru a má 24 kol.

Netušíme, kolik tenhle kolos vážil, ale odhad do řádu desítek tun asi nebude směřovat vedle. Zejména, protože tu spousta věcí byla přidána spíš jako extravagance a proto, že konstruktér prostě mohl. Je tu více oddělených „obývacích pokojů”, samozřejmě s bary, dokonce i obrovská vodní postel. A na zádi byla vířivka a heliport, skutečné místo, na kterém mohl přistát malý vrtulník. Protože... proč ne.

American Dream mohl existovat ve dvou verzích - v jednom kuse a s kloubem uprostřed jako „harmonikový” autobus. V obou případech samozřejmě bylo velmi obtížné ho řídit. Byly tu dva volanty, dvě pracoviště řidiče - jeden zatáčel předními koly, druhý obsluhoval ta zadní. A nemusíme asi dodávat, že tohle auto nemohlo jezdit po veřejných silnicích; když bylo potřeba ho transportovat, bylo rozpůleno a převezeno na kamionech.

Fotografie, které si můžete prohlédnout níže, ukazují tohle auto v době jeho jeho největší slávy. A pak jako vrak. Víme, že v roce 2012 bylo opuštěné a že se do něj pustilo Autoseum (sic) v newyroském městě Mineola a v květnu toho roku jej dalo jakž takž dohromady. Vidíme, že cosi jako renovace skutečně proběhlo a auto bylo dáno do stavu, kdy nevypadalo úplně na odpis, jenže od té doby znovu chátrá.

Už v roce 2013 vypadalo znovu špatně dnes stojí na stejném místě a zbývá z něj ještě citelně méně. Když se podíváte na obrázky z Google StreetView z července 2015, je vidět auto v zuboženém stavu - znát je rez na sloupcích a to, že skrz některá chybějící okna je vidět na další auta, stojící na tomto dvorku. Níže přiložené fotky vám pak současný stav vykreslí ve vší své ubohosti.

Tenhle „Americký sen” je tak dost pravděpodobně pro všechny, kteří s ním přijdou do činění, spíše noční můra. Zrenovovat normální auto je náročné a nákladné, zrenovovat takovéto monstrum se může i pro velké hráče na poli veteránů ukázat jako téměř nemožné. Škoda ho - byl to nesmysl, ale působivý...

Autoseum se pustilo do jeho renovace...

...a v květnu vůz dostalo do rozumněji vyhlížejícího stavu...

...jenže dnes je z něj jen ještě větší vrak

Petr Miler