Autoforum

/

Foto: Julius Sämann Ltd.

Jsou něčím tak zdomácnělým, že lidé mají pocit, že je v této podobě ze zvyku dělá pod různými jmény plejáda firem. Není to tak, jde o dílo jediného muže, jehož firma je vyrábí už skoro 70 let.

Vůni do auta použil alespoň jednou v životě snad každý a divili bychom se, kdyby někdo nezaznamenal existenci těch v podobě stromečku zabalených v celofánu. Vídáme je v autech, u čerpacích stanic, v prodejnách autodoplňků i supermarketech už dekády. Přes příchod mnohých novějších alternativ zůstávají jakýmsi zlatým standardem, normou, něčím co podobné produkty definuje. I kvůli tomu se může zdát, že něco takového vyrábí v obdobné podobě různé firmy, ale není tomu tak.

Vonné stromečky mohou působit zastarale, ale i to má svůj důvod. Jejich stopy sahají až do 50. let minulého století, od kdy je po celou dobu vyrábí jedna jediná firma, jež celý život patřila jednomu jedinému muži, který ji založil. Od první chvíle jde o prakticky stejně vyhlížející produkt, jen jeho výrobce postupně přišel s mnoha dalšími vůněmi. Původně vše odstartoval pouze závan borovic z kanadských hvozdů, od nichž se také odvíjí vzhled oněch stromečků.

Za celým vynálezem stojí židovský chemik Julius Sämann, který by se touto cestou nikdy nevydal, kdyby mu během druhé světové války nehrozila poprava v jeho rodném německém městě Uffenheim. Proto utekl do Kanady, kde se po pět let věnoval studiu aromatických složek, jenž byly součástí borovicového jehličí. Souběžně s tím se je také naučil extrahovat a zároveň zvládl zachytit jejich vůni do speciálního savého papíru.

Sämann neměl záměr s nabytými znalostmi takto obchodovat, do hry ale znovu vstoupila náhoda. Když si mu ale v roce 1952 jeden mlékař postěžoval, že jeho vůz je soustavně cítit po rozlitém mléce, Sämann začal kout železo a ve voze se pokusil navodit lepší atmosféru pomocí papíru napuštěného extraktem z jehličí borovic. Mlékař byl spokojen a něco podobného po něm brzy začali chtít další.

Povzbuzen lokálním úspěchem si židovský chemik svůj vynález v roce 1954 nechal patentovat. Popsal jej přitom jako papír impregnovaný složkami ničícími odéry, jenž zvládají provonět vzduch. Součástí patentu bylo přitom i balení stromečku do celofánu, stejně jako jeho tvar. A mimo to nechyběla ani šňůrka, za kterou bylo možné nový produkt zavěsit. Zákazníci pak na úvod mohli vybírat mezi závanem královské borovice, koření a květin, jakkoliv dnes již mají na výběr více než 60 druhů různých vůní.

Pro americké motoristy jsou vonné stromky pod jménem Little Trees vyráběny stále tam, kde vše začalo, tedy v městečku Watertown ve státě New York. Nicméně pořídit si je mohou i lidé v Evropě, jakkoliv již pod odlišnými licenčními názvy. Kupříkladu v německy mluvících či skandinávských zemích se stromeček prodává jako Wunder-Baum, zatímco Francouzi, Portugalci a Španělé jej znají jako Arbre Magique. Ve Velké Británii pak byl nějaký čas užíván název Magic Tree, nicméně v roce 2011 došlo k přejmenování na původní Little Tree. Za všemi těmito produkty stojí firma Julius Sämann Ltd., která jej nikdy nenechala vyrábět nikoho jiného, do konce dnů Julia S. (rok 1999) patřila jemu samotnému a dnes ji vlastní jeho rodina.

Důvodem je fungování původního nápadu, který se dodnes nikomu nepodařilo zcela napodobit. Recept na výrobu vonného stromku byl a je stejně střeženým tajemstvím, jako recept na Coca-Colu, která ostatně vznikla podobným způsobem. Firma navíc díky svému věhlasu v podstatě v některých amerických státech může porušovat i platnou legislativu, neboť mnohde je zavěšení předmětů za zpětné zrcátko, které řidiče omezuje na výhledu, zakázáno. Nicméně Little Trees jsou na tomto místě tolerovanou věcí, i proto si udržují svou popularitu.

Firma německého emigranta postavená kolem jediného nápadu je dnes ceněným artiklem s miliardovými ročními obraty. Žádný velký nadnárodní moloch ji přesto dodnes neovládl a zůstává soukromou americkou společností.

Zdroj: Car Advice

Petr Prokopec