Autoforum

/

Foto: Alfa Romeo

Italská automobilka chtěla tímto vozem udělat jakousi tlustou čáru za svou spalovací minulostí a možností volby pohonu dát zákazníkům najevo, že spalovací a elektrický pohon mohou být stejně „cool”. Kupci ale dali jasně najevo, co preferují.

Pohled na pokračující strádání Alfy Romeo musí fanoušky značky nutně dojímat. Italská automobilka přitom měla nakročeno k úspěchu, neboť se po letech vrátila k pohonu zadních kol, který navíc spojila se šestiválcem s kořeny u Ferrari a manuální převodovkou. Přesto všechno ale novodobá Giulia propadla. A podobně je na tom i spřízněné SUV Stelvio.

Snaha značky o návrat na výsluní tak neskončila úspěchem, to je nejdiplomatičtější možné vyjádření reality. Fascinující ovšem je, že v reakci na to Italové oznámili, že lepší budoucnost vidí v elektromobilitě. Zní to jako pokus zachránit sebevraha před skokem z mostu střelou do hlavy, Alfa Romeo na tom ale trvá. A to přesto, že sama má přímo před očima, o kolik méně lidí bude o elektromobily značky stát.

Tím důkazem se stává model 33 Stradale, moderní pocta legendárnímu závoďáku Tipo 33, nikoli moderní třiatřicítce z přelomu 80. a 90. let. Je to tedy supersport, který Italové váženým klientům značky předem nabídli s dvakrát přeplňovaným třílitrovým šestiválcem nebo s elektrickým pohonem. Ten tvoří tři jednotky, jenž celkově nabídnou 760 koní. Ty si nicméně nebudete moci dlouho užívat, dojezd dle metodiky WLTP byl vyčíslen na 450 km. Jakmile tedy šlápnete pořádně na plyn, budete již po několika málo desítkách kilometrů hledat dobíječku.

Spalovací verze se oproti tomu jeví lákavěji, i když do vínku dostala „pouze“ 629 koní. Za těmi stojí stejný agregát Nettuno, jakým Maserati osazuje svůj model MC20. Na jeho základech je ostatně nová Alfa Romeo postavena, pročež klientela může počítat rovněž s osmistupňovým automatem a elektronickým diferenciálem. Protože ale na rozdíl od svého příbuzného používá 33 Stradale hliníko-karbonovou střechu, polykarbonátové panely karoserie či karbonové okenní rámy, hmotnost se pohybuje jen okolo 1 500 kil. MC20 oproti tomu váží přes 1,7 tuny.

Je to zajímavá strategie, reakce kupců na ni by ale Alfu Romeo měla v prvé řadě probudit z elektrického snu. Při premiéře vozu se kolegové z Motor1 zeptali Larryho Dominiqua, šéfa severoamerické filiálky značky, proč tak úzkoprofilový vůz vůbec má dva pohony a o který je větší zájem. Podle Dominiqua bylo hnací ideou vytvořit Alfu Romeo, která ctí minulost a zároveň zametá firmě cestu k budoucnosti. „Je to příležitost předvést, že my, Alfa Romeo, dokážeme vyrobit skutečnou Alfu bez ohledu na pohonné ústrojí,” bije se v prsa jeden z viceprezidentů automobilky. Ale vnímají to zákazníci stejně?

Ani omylem. Když byl tázán na to, kolik lidí si tedy elektrickou verzi koupilo, odmítl říci konkrétní číslo. Je jich zjevně tak málo, že by to šlo stěží vnímat jinak než ostudu, nakonec tedy prohlásil: „Jen pár.” Pár jsou dva... Dají se tak označit i tři, možná čtyři prodané vozy, víc stěží. Alfa tak na vlastní oči vidí, že její zákazníci pro elektromobilitu nehoří, jasně dávají přednost spalovacímu pohonu. Přesto jim nabídne jen ten elektrický? To je geniální strategie. Pokud chtěla automobilka umést cestu své elektrické budoucnosti, tohle asi neměla dělat - ohromující ryze elektrický vůz by byl lepší cestou, jakkoli nás by stěží ohromil.

Vraťme se ale k samotnému modelu 33 Stradale, i když o něm zase o tolik více nevíme. Kompletní technické parametry automobilka nezveřejnila, zmíněné Maserati nicméně zvládá zrychlit na stovku za 2,9 sekundy. Verze od Alfy Romeo bude logicky rychlejší, jak je ostatně patrné z maximálky 333 km/h. Ta má být shodná pro benzinovou i elektrickou verzi, čímž je odkázáno na historické kořeny vozu. Znovu však lze poukázat na bateriové provedení, u kterého se výlet směrem k nejvyšší rychlosti rovná neskutečnému zkrácení dojezdu. Zároveň nelze počítat s doprovodným řevem, který se vám po překročení 5 000 ot./min. zaryje do morku kostí.

Co vás zarazí uvnitř, je volant. Je totiž kulatý, tříramenný, a to je všechno. Italové se totiž rozhodli, že daný prvek má sloužit pouze k zatáčení. Po jakýchkoli tlačítkách tedy budete pátrat marně, stejně jako uvnitř chybí i obří displej multimédií. Něco takového představuje velmi svěží vítr, načež je škoda, že automobilka hodlá vyrobit pouze 33 exemplářů. Daná kvóta připadá na oba typy hnacího ústrojí současně, z výše zmíněného je ale patrné, že bude rozdělena poměrem okolo 30:3.

Jak jsme již zmínili, celá produkce je předem vyprodaná, přičemž zákazníkům bude k dispozici speciální tým zaměřený na individuální přání. V důsledku toho budou všechny kousky unikátní. Cena by přitom měla startovat okolo 30 milionů korun, reálně je ale třeba počítat s vyššími sumami korespondujícími s plněním osobních přání. Výrobu si pak vezme na starosti karosárna Touring Superleggera, jenž má s pracemi začít v příštím roce.

Zdroje: Alfa Romeo, Motor1

Petr Prokopec