Autoforum

/

Foto: Talga Resources

Nestává se často, aby někdo na poli pohonů aut přišel s něčím převratně novým, tohle je ale skutečně malá revoluce. Nemění podstatu věci, dokáže posunout existující řešení dál.

Letos v létě nám britská automobilka Bentley poprvé ukázala dosavadní výsledky svého projektu zvaného Chobotnice. To zní skoro zločinně, o spáry mafie tu ale nejde. Jde o překlad slova Octopus, za kterým se skrývá „Optimised Components, Test and simulatiOn, toolkits for Powertrains which integrate Ultra high-speed motor Solutions”. Neboli „optimalizované komponenty, testy a simulace a nástroje pro pohonná ústrojí, která zahrnují řešení pro ultra-vysokorychlostní motory”. O nejelegantnější popis věci nejde, ale to nechme stranou, samotné řešení docela elegantně působí.

Smyslem Chobotnice je totiž zásadně odlehčit a velikostně zmenšit elektrický pohon i s převodovkou, který bude mít delší životnost než současná řešení a nebude spoléhat na vzácné materiály, které jsou drahé a neobnovitelné. To je docela náročný úkol, Bentley ale ve spolupráci s britskou firmou Advanced Electric Machines Group a australskou společností Talga Resources uspělo, a tak se pochlubilo výsledky. Hlavně díky dalším zmiňovaným firmám vám pak můžeme detailněji popsat klíčové přednostu této novinky.

Podle autorů jsou největším nedostatkem dnešních elektromobilů vzácné kovy, které jsou používány v motorech s permanentními magnety. Jde typicky o neodym, který je nejsilnějším dostupným permanentním magnetem, dovoluje dostat z elektrického motoru vysoký točivý moment a zajistit mu vysokou ovladatelnost. Je ale drahý, jeho dostupnost je omezená a životnost motoru činí z podstaty limitovanou.

Britové tedy dali od vzácných kovů a přirozených magnetů ruce pryč a vsadili na elektromagnety, tedy na použití cívek, s nimiž je ovšem dosažení vysoké efektivity a ovladatelnosti komplikovanější. Dalším problémem je, že cívka je obvykle z mědi, která je sice dokonale recyklovatelná, po delším použití je ale obtížné ji oddělit od ocelových komponentů motoru.

Došlo tedy na další alternativu, a to cívky z hliníku. Ten je dostupnější, snáze recyklovatelný a také lehčí, jen není tak dobrým vodičem. Výsledkem je tedy ústrojí s nižším točivým momentem, které ale díky použití elektromagnetu a také lehkosti hliníku dokáže pracovat s podstatně vyššími otáčkami (až 30 000 za minutu). Další výhodou je, že po vypnutí motoru nedochází při jeho dotočení k žádnému tření, a tak ani k opotřebení, o čemž si elektromotory s permanentními magnety mohou nechat jen zdát.

Samotná Chobotnice sestává ze dvou elektromotorů a jedné jednorychlostní převodovky pro zachování maximální efektivity. Vše je integrováno do jednoho zapouzdřeného celku nevyžadujícího téměř žádnou údržbu. A i když použitá převodovka má jen zmíněnou jednu rychlost, nemá být pro dynamiku auta limitující - s 30 000 maximálními otáčkami prostě více převodů nepotřebuje.

Bentley pro sériovou výrobu počítá s použitím jedné nebo dvou těchto jednotek v jednom voze, z nichž každá může pracovat nezávisle na druhé. V úvahu tak přichází buď použití každé pro pohon jedné nápravy nebo jednoho ze zadních kol - obojí by dovolovalo dát autům schopnosti, kterých by se spalovacími jednotkami dosahovala stěží. Přes dosažení značně pokročilé fáze projektu je to ale pořád hudba budoucnosti, Bentley nepočítá s tím, že by ryzí elektromobil uvedlo na trh před rokem 2026, ovšem nikoli kvůli motorům - jsou to podle Britů možnosti současných baterií, které neodpovídají potřebám jejich zákazníků.

Zdroje: Bentley, Talga Resources

Petr Miler