Autoforum

/

Foto: Rimac Automobili

Tohle je vážně výmluvný zápis do historie. Berte to s humorem, ale toto je asi ten nejzbytečnější automobilový rekord, jaký jsme kdy viděli. Nepomáhá absolutně ničemu, nikomu a v ničem, je tu jen proto, aby byl. Tedy pokud neukazuje, kam ve skutečnosti s elektromobily míříme.

Celá honba za automobilovými rekordy se zdá být dávno zbytečná. Když se v roce 1949 stal nejrychlejším produkčním autem světa Jaguar XK120, který jako první pokořil metu 200 km/h, vypadalo to jako ukázka budoucnosti transkontinentálního cestování. Dnes se automobilky perou o to, který sériový vůz jako první překoná hranici 500 km/h. K čemu to je? Kdo tak bude jezdit? Tušíme, že po nedávných patáliích to zhořklo i Radimu Passerovi.

Bylo by ale laciné tvrdit, že tyto rekordy jsou k ničemu. Nejsou. Snaha zdolat stále absurdnější mety je možná nesmyslná per se, v širším kontextu ale posouvá vývoj dál. Konstruktérům otevírá oči, učí je novým věcem, ukazuje dříve nepoznané a dovoluje jim získané zkušenosti uplatnit i na mnohem obyčejnějších autech. Bylo to kdysi jedním z kréd Ferdinand Piëcha - extrémy samy o sobě mohou zbytečné, ale když nějaké auto vyvinete třeba tak, aby zvládalo jízd ve 400 km/h, o kolik lépe a snáze uděláte to, které si má poradit dvoustovkou?

A není to jen o maximálních rychlostech, většina podobných rekordů vás něčemu přiučí. Rekordy v akceleraci vás přimějí lépe chápat práci s přenosem výkonu na silnici, rekordy v deceleraci s rozložením výkonu při brzdění a rekordy z náročných okruhů dotáhnou k maximu komplexitu fungování celého vozu. Záleží reálně někomu ze zákazníků Porsche 911 GT3 RS, zda jeho vůz zvládá Severní smyčku Nürburgringu v čase 7:06 nebo 6:58? Asi ne, sám ji celou na maximum stejně nejspíš nezdolá jediný. Čím lepší ale bude výsledný čas, tím lepší auto bude při jakékoli relevantní jízdní situaci, pro kterou je určeno.

Osobně tedy jsem přítelem honby za rekordy, ale ne za jakýmikoli rekordy. Výše zmíněné zápisy jsou pro vývoj automobilismu podstatné, něco nebo někoho někam posouvají, ale když začnete zkoumat, které auto dokáže pojmout nejvíce pingpongových míčků do vnějšího zpětného zrcátka? K čemu je to asi dobré?

Ze stejného ranku je nový rekord, kterým se pochlubil Rimac se svou Neverou. Ta se stala nejrychlejším autem pro jízdu pozadu, když dosáhla pozoruhodných 275,74 km/h. Je to jistě působivé číslo a kdo kdy poznal, jak složité je kočírovat auto při jízdě pozadu už v rychlostech v řádu desítek km/h, musí uznat, že to muselo dát příšernou práci. Přitom je to taková blbost, jak by řekla jedna filmová „klasička”.

Rimac Nevera měl šanci na zmíněné Severní smyčce ukázat, jak je opravdu dobrý, utrhl si ale ostudu a předvedl jen to, jak elektromobil za desítky milionů ani nevyrovná možnosti spalovacího auta za desetinu ceny. Ale co naplat, když nedokážete zazářit v nějaké relevantní kategorii, ohromíte v jiné. Rimac tak vzal ten samý vůz, snad i úplně ten samý exemplář, a rozjel se s ním pozadu na zmíněnou rychlost. Je to světový rekord umožněný v prvé řadě tím, že elektromobily jsou v principu schopné jet stejně rychle dopředu jako dozadu, zbrzdí je snad akorát aerodynamická optimalizace pro jízdu opačným směrem. Fajn, ale k čemu je to dobré?

K ničemu. Nejenže nikdo nepotřebuje couvat 275 km/h, to by až tak nevadilo, ale nikam to neposouvá ani automobilismus v širším slova smyslu. Není žádný důvod, aby auta něco takového uměla, vůbec potřeba a rychlost couvání jsou tak nízko, že je úplně jedno, jak dobře při tom auto funguje byť v 75 km/h, natož pak v 275 km/h. Je to rekord pro rekord, laciná snaha se zviditelnit, nic víc.

Za normálních okolností bychom jí ani nevěnovali pozornost, zrovna rekord v jízdě pozadu je ale v případě elektrických aut docela příznačný. Právě kamsi do minulosti nás vnucování elektromobilů táhne, neboť obecně vzato - alespoň v tuto chvíli - nepředstavují komplexně lepší řešení. A rekord v couvání připomíná, že to kdysi byly právě elektromobily, u nichž rozmach automobilismu začal, a byly postupně překonány a vytlačeny z trhu spalovacími vozy (v principu) z přesně těch samých technických důvodů, pro které inferiorním řešením zůstávají i dnes. V souvislosti s rekordem Rimacu se tak přímo nabízí žertovná motta o tom, jak se s nimi dá rychle posunout jen vzad, nějaké se můžete pokusit sami vymyslet...

Zdroj: Rimac Automobili

Petr Miler