Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Není na čase se ptát, čím chtějí zastánci tohoto směřování všechna ta elektrická auta nabíjet, pakliže se už za pár let měla prodávat jen ta? Však už dnes při tak malém zastoupení v rámci celé flotily způsobují takto velké otřesy ve spotřebě.

Nezmíníme se o tom poprvé, ale jen neznalost základů fyziky a neschopnost vnímat realitu v souvislostech mohou způsobit, že někdo uvěří tvrzení o tom, jak brzy bude možné dobíjet elektromobily za pár minut způsobem, jakým dnes tankujeme spalovací auta. Teoreticky možné to samozřejmě je, podobné praxi v širokém měřítku jsme ale vzdáleni natolik, že si její příchod během života kohokoli, kdo dnes legálně řídí osobní automobil, nelze představit snad ani v těch nejdivočejších snech.

Opakovali jsme to mnohokrát, ale protože to mnoho lidí pořád nevnímá správně, zopakujeme to znovu - benzin, nafta či jejich ekvivalenty jsou díky své energetické hustotě, stálosti za běžných tlaků a teplot a jednoduché přenosnosti úchvatné zdroje paliva, které v současných bateriích a možnostech distribuce elektrické energie nenachází sobě rovného ani na tisíc honů. Nevážíme si toho, protože to považujeme za normální, ale je skutečně ohromující, kolik energie s nimi lze vcelku bezpečně přenášet v několikalitrové láhvi od čehokoli.

Použijeme-li mnohokrát dříve zmíněný přibližný přepočet „nádrže spalovacího auta na baterii elektromobilu” a naopak, máme v obyčejné 55litrové nádrži naftového vozu o hmotnosti asi tak 50 kg (46,8 kg bude vážit náplň, 3,2kilová nádrž už bude něco, ale dejme tomu) ekvivalent nejméně okolo 215 kWh uložených v baterii, která při dnešních možnostech podobných akumulátorů váží přes 1,3 tuny. Už to samo o sobě je absurdní (ne)poměr, o tom ale dnes hovořit nechceme.

Takovou nádrž dolijete naftou u čerpací stanice asi za minutu. A když u ní bude tankovat najednou 8 aut, pořád budou mít všechna plnou za minutu. A když po celé zemi bude najednou tankovat tisíc aut, pořád budou mít všechna hotovo za za tu samou minutu. Převeďme si to do potřebného elektrického výkonu. Abyste 215kWh akumulátor nabili za ten samý čas, tedy 60 sekund, potřebujete k tomu elektrický výkon nejméně okolo 14,4 MW, to když dobíjení bude probíhat s (při takové rychlosti těžko kdy dosažitelnou, ale buďme velkorysí) 90% účinností.

Když budete u jedné stanice takto dobíjet 8 aut, potřebujete už skoro 120 MW. A když po celé zemi budete dobíjet 1 000 aut, potřebujete 14,4 GW. Dle ČSÚ se instalovaný výkon všech elektráren v České republice hodnoty pohybuje okolo 21 GW. Chápete? Pouhých 1 000 naráz dobíjených aut „jen” rychlostí dolévání obyčejné nafty do nádrže by „vyžralo” víc než dvě třetiny veškerého technicky dostupného výkonu všech elektráren v Česku - pro celou zemi, pro všechny firmy, pro všechny domácnosti, pro všechny nemocnice, obchody, úřady, fitness centra, prostě pro úplně všechno.

A to je pořád jen výkon, který lze nakonec dramaticky navýšit relativně snadno výstavbou několika nových elektráren během pár let (ne snad, že by se to dnes dělo...). Kde by se ale vzala síť, která bude takový výkon do kdejaké „díry” distribuovat? To už není věc na roky a miliardy, ale spíš dekády a biliony. Prostě to není v dohledné době rozumně technicky možné. Je to naprostá utopie optikou jakkoli dohledné budoucnosti a kdo hovoří o výše popsaném jako fakticky brzy možném, jedním slovem lže navzdory tomu, že i velmi povolaní lidé opakovaně zmiňovali, jak se věci mají. Pro pár aut na pár místech v zemi? Možná. Pro běžný život nás všech kdekoli v Česku? Ani omylem.

Jaká je realita současné praxe, nejlépe ukazují zjištění, ke kterým dochází Nizozemsko, můj druhý domov. Tam se elektrickou cestou vydali jako málokde jinde a s následky bojují prakticky denně - jak moc se tamní elektrická síť přetěžuje, jsme psali mnohokrát, však tam už dlouho na některých místech nejde připojovat ani nové domy a sídla firem. Nyní si ale spíš než na výkon či síť posvítíme na vliv na onu spotřebu, kterou vypíchla tamní CBS na základě oficiálních statistických dat.

Vážou se k roku 2024, tedy k momentu, kdy elektromobily na tamní asi 10milionové flotile aut tvořily něco kolem 5 procent všech vozů. 95 procent aut v provozu jsou tedy pořád benziny a diesely, elektromobily představují v podstatě zanedbatelný počet osobních aut. Přesto se starají o ohromný nárůst spotřeby elektřiny v době, kdy se to nejmíň hodí.

CBS konstatuje, že v roce 2024 se vnitrostátní doprava postarala o spotřebu ohromujících 17 petajoulů elektřiny, což je téměř dvojnásobek oproti roku 2019 (tehdy 9). Možná vám jednotka petajoul nic neřekne, odpovídá ale asi 278 milionům kilowatthodin. Nizozemská spotřeba elektřiny v posledních letech roste i celkově, ale jen o jednotky procent z roku na rok, celkově navíc zůstává nižší než před koronavirem, takže během oněch pěti let o 3 procenta klesla. Nic jiného se tedy nestará o takový nárůst jako doprava, zde je řeč o skoro 90 procentech nárůstu během pěti let celkového poklesu. Za tento nárůst je pochopitelně zodpovědná zejména silniční osobní doprava, samozřejmě elektromobily.

Už od roku 2023 tedy spotřebovává silniční doprava víc elektřiny než veškerá železniční doprava, výrazný nárůst spotřeby navíc zdaleka není rovnoměrný v čase. Proto také všechny výše zmíněné problémy, proto je omezováno dobíjení aut v některých časech, proto provozovatelé sítí varují před nedostatečnou kapacitou atp.

A znovu - bavíme se o situaci, kdy elektrické vozy tvoří pět procent aut v provozu a je na místě předpokládat, že jejich uživatelé se rekrutují primárně z řad těch, kteří jezdí méně - na denní létání po Německu si je ani Nizozemci obvykle nekupují. Co se tedy stane, až bude takových aut jezdit 20, 50 nebo 90 %? I kdyby další nárůsty byly lineární, znamenalo by 100% zastoupení osobních elektrických aut v provozu ještě 20násobně víc elektrické energie na jejich provoz, než vyžadují dnes. To by ale znamenalo, že jen osobní auta budou odebírat skoro tolik elektřiny co veškerá zbylá aktivita v zemi. Takové množství elektřiny neexistuje, v dohledné době existovat nemůže a distribuovat ho už vůbec není jak.

Zkrátka vítejte v době zelených „řešení”, o kterých se stále komplexněji nepřemýšlí. Zájem je jediný, potřeba jediná, pravidlo jediné, priorita jediná... A diskuze raději žádná. Je to dogmatické uvažování par excellence. Není důležité, co určitý postup způsobí zítra, důležité je, že je nějakého cíle dosaženo dnes. Elektrických aut jezdí dost, a to je parádička, i kdyby zítra na chleba nebylo.

Zdroje: tamní CBS, ČSÚ, Autoforum.cz

Petr Miler