Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Nejbolestivější na současné situaci v automobilovém světě je, jak málo lidí se dokáže na problémy tohoto oboru podívat ve vší komplexnosti a správně pojmenovat příčiny a následky. I v trápícím se Volkswagenu se ale takoví najdou.

Někteří říkají, že problémem současných automobilek je politika, rozumějte politické klima plné zákazů, nařízení, omezení a tisíců mechanismů tlačících jednotlivé aktéry tam či onam. Jistě to tak lze pojmenovat, jednak se ale můžeme bavit o tom, zda potíže skutečně začaly zde. I kdybychom se ovšem shodli na tom, že ano, ten pravý problém je nyní jinde. Všechny tyto nesmysly přejaly mnohé automobilky za své a samy je razí jako jediné dobro.

Dnes to tedy obvykle není tak, že by stála politika na straně jedné a automobilky hájící zájmy a potřeby svých zákazníků byly na straně druhé. Omyl, už jsou to nepokrytě politici s automobilkami proti zákazníkům, které tu a tam zastupuje aspoň nějaké médium. Dovolíme si označit sami sebe za jedno z takových - vnímáme vaše potřeby, vaše preference, co nám píšete, o jaké články jevíte zájem, jak na ně reagujete a v neposlední řadě: Co si kupujete. Podle toho se řídíme, to ale děláme my, automobilky vesměs nikoli.

Měli bychom s nimi být v podstatě na jedné lodi, protože jsme na jedné lodi s vámi. A o čem jiném by byznys v tomto oboru měl být než o maximálním možném uspokojování potřeb zákazníků, k nimž přes média vede cesta? Zní to logicky, realita je ale jiná - většina automobilek už roky naprosto ostentativně „peče” na to, co si přejete, jede si svou. A když někdo jako my křičí: „Faul!” jdou po něm jako po někom, kdo jim kazí hru na něco jiného.

Tímto zaslepeným, často ideologickým a rozhodně dogmatickým chováním jsou automobilky nakažené až do morku kosti. Jdou s klapkami na očích za cíli, které si sami stanovily, a pak se nekonečně diví, když zjistí, že rovnice „můj nápad vycucaný z prstu + jeho prosazování navzdory veškeré racionalitě = věčné štěstí pro všechny” nefunguje, když z ní byl vynechán zákazník. A plány musí změnit.

Dnes to zašlo už tak daleko, že když se o tom tak bavíte s většinou lidí z automobilových firem, v podstatě nechápou, o čem mluvíte, jakou realitu to popisujete. Však přece někdo něco nařídil, někdo něco řekl, někdo ve vedení rozhodl, tak to tak přece musí být. Občas mám i pocit, že čekají úsměv a poděkování, vůbec nejsou schopni chápat, že na sílu tlačí něco, co po nich nikdo nechtěl. Volá to po parafrázi Karla Kryla: „Co mi to říkáte? Že chtěl bych zas? Rád? Odpověď čekáte? Nas...!” Pardon, ale dělali jste to jen pro sebe a své vlastní uspokojení, tak nečekejte vděčnost.

Výjimky se nicméně pořád najdou. Nejvíc je jich u dealerů, kteří jsou se zákazníky v dennodenním kontaktu a neztrácí smysl pro realitu, to ale nejsou přímo automobilky. Výše ve strukturách je to velká vzácnost, zejména lidé z vedení jsou naprosto odtržení od reality, níže ale ještě narazíte na rozumné hlasy. Také z aktuálně kolabujícího VW pořád znějí ty soudné, jak zjistil Focus, který v současné krizi krouží kolem Wolfsburgu a bedlivě sleduje vývoj.

Na otázku: „Kdo za to může?” někteří řeknou klasická klišé jako „omezení dotací na elektromobily”, „slabá infrastruktura” nebo „nedostatečné zaměření na elektromobily”, což je opravdu značné nepochopení pramenící zřejmě z absurdních vyjádření odborářů. Je vážně hodně bizarní tvrdit, že když vás do nějakého problému dostalo něco, pak cestou z něj je víc toho samého. Je to v principu to samé, jako když se někdo předlužený dostává z finančních problémů novými úvěry, aniž by vyvíjel větší aktivitu k tomu je splácet - problém odložíte, ale záhy na vás dopadne s o to větší intenzitou.

Tady je problémem samozřejmě hlavně samotný produkt, kterému musí všichni zametat cestu milionem košťat a stejně to nestačí, aby oslovil byť třeba jen čtvrtinu kupců. Jeden z citovaných zaměstnanců tak velmi trefně, v podstatě pár slovy řekl to hlavní: „Firma se rozhodně nezachovala ve všem správně. Byznys s elektromobily ignoruje potřeby zákazníků.”

Heuréka, takhle jednoduché to je. Kdyby se VW dál zajímal o to, co jeho zákazníci skutečně chtějí, stál na jejich straně a soustavě nekapituloval (či dokonce sám nepomáhal vytvářet) zákonná omezení, která z potřeb kupců a řešení nabízených firmou dělá dva stále vzdálenější ostrovy, do současných problémů by se nikdy nedostal. Však automobilka za posledních pár let přišla o miliony kupců ročně po celém světě, co víc k tomu dodat?

Když už jsme u informací z centrály, dál se rýsují továrny na zavření, které probírá znovu Focus. Jmenováni byli tři nejžhavější kandidáti a jako Češi můžeme být rádi aspoň za to, že ani jedna z jmenovaných fabrik není blízko hranic s Českem, což snižuje možný negativní dopad na „pendlery” ze severu Čech. I to ale nakonec má svou logiku - v tuto chvíli Česku úpadek Německa částečně pomáhá mimo jiné tím, že jsme levnější pracovní síla, a tak nebudeme mezi kandidáty na odstřel jako první.

Co tedy padnout má? O Osnabrücku už byla řeč včera, ten to má zřejmě hotové, další dvojice jsou Emden, kde se dělají hlavně nechtěná elektrická auta s tím, že jejich podstatná část má být vyvážena mimo Evropu. Tam je s nimi ale VW úspěšný ještě méně než na starém kontinentu a bez Emdenu se obejde. Dalším velkým kandidátem je Salzgitter, který by zřejmě nepadl celý, neboť se tam staví i nová továrna na baterky, ale kdo ví. Každopádně se tam dělají i motory stejně jako třeba Chemnitzu (Saská Kamenice) a nevypadá to, že by jich dnes VW potřeboval tolik.

Zavřením tohoto tria fabrik se podle aktuálních dat VW hraje asi o 18 000 vyhazovů. Vzhledem k aktuálním záměrům VW to není dost, ale část zaměstnanců by si jistě sbalila věci i v jiných továrnách, které jako takové přežijí. Další dny jistě poví víc.

Zdroje: Focus poprvé a podruhé, Volkswagen

Petr Miler