Autoforum

/

Foto: Honda

Jeho úplný konec v Evropě dával smysl, automobilka ale už po skončení výroby předchozí iterace avizovala, že nástupce přece jen dorazí. Teď je tady, nemáme pocit, že by nová Honda HR-V měla větší šance na úspěch, než ta stará.

Druhá generace HR-V byla nadějným, ale nakonec neúspěšným pokusem Hondy znovu prorazit v Evropě. Japonská automobilka na starém kontinentu prodala za 6 let jen 132 tisíc exemplářů, přičemž více jak polovinu jich dostala k zákazníkům do roku 2017. Loni vůz oslovil jen 14 390 kupců na celém kontinentu, což je v době, kdy se podobná auta prodávají jako žádná jiná, mizerná bilance.

Nepřekvapilo tedy, že vůz skončil bez nástupce, Honda ale záhy přispěchala s tím, že přece jen přijde. A nelhala, neboť po několika měsících od ukončení výroby předchozího provedení přišla s třetí generací. Oproti předchůdci však nedošlo pouze na vizuální, ale i mechanické změny. A právě ty nakonec mohou vést k tomu, že se Honda po pozvolném pádu do propasti ocitne ještě hlouběji.

Výše zmíněné není přehnané, jak dokládá pohled na lednové prodeje. Za první letošní měsíc totiž Honda v Evropské unii prodala pouze 2 460 nových aut, tedy dokonce méně než Lexus. Ve srovnání s loňskem si tak pohoršila o nemalých 50 procent. Pokud pak navíc do hry začleníme ještě Velkou Británii, Norsko, Švýcarsko a Island, jsme na 3 625 registracích, což situaci příliš nelepší. Zvláště když v takové chvíli je meziroční propad dokonce 56procentní. Je tak evidentní, že Honda potřebuje nějaký prodejní hit.

Tím ale nové HR-V bude jen stěží. Design posuďte sami, stylizaci blíže ke tvarům kupé mohou zákazníci vítat, třebaže výrazně seseklé víko zavazadelníku bude v negativním slova smyslu ovlivňovat zavazadlový prostor. Problémem je ale spíše opačný konec vozu, který hostí drahou a většinou trhu nežádanou techniku.

HR-V, které půjde do japonského prodeje pod názvem Vezel již v dubnu, bude sice ve své domovině k mání s 1,5litrovým atmosférickým čtyřválcem, který u druhé generace dával k dobru 129 koní a 153 Nm točivého momentu. V Evropě bude ale má být k dispozici jen hybridní verze, které by spalovací jednotka měla být naladěna na 108 koní, zatímco elektromotor jich dodá dalších až 131. Celkově nicméně se soustavou bude spojeno jen 151 koní, jenž bude možné spárovat s pohonem předních či všech čtyř kol.

Hondu totiž primárně zajímají emise CO2, které se u hybridu jistě dostanou pod 100 gramů CO2 na kilometr. To je pěkné, s takovým pohonem ale vůz rozhodně nebude startovat na 540 tisících korunách jako druhá generace. A pokud už ta měla problém se zájmem publika, novinka to napraví jen stěží.

Jakkoli chápeme, že automobilky nejednají dle svých představ, ale snaží se vejít do mantinelů vytyčených EU, tužby zákazníků ignorovat nemohou a musí hledat inteligentnějších cest, jak zabít dvě mouchy jednou ranou. Na trhu, na němž lze stále dostat levnější auta stejné třídy s konvenčním pohonem, nelze na větší úspěch drahého hybridu ani pomýšlet.

Zdroj: Honda

Petr Prokopec