Autoforum

/

Foto: Polestar

„Nulové emise”, to je obvykle fráze, kterou slýcháme ve spojitost se zátěží elektrických aut pro životní prostředí. Že je realita jiná, rozumní lidé ví, až teď to ale přiznal i první výrobce.

S elektromobilitou je spojena řada mýtů, z nichž tím největším je jejich údajně bezemisní provoz. Absence výfuků obvykle stačí jako odůvodnění toho, proč tyto vozy nemohou znečišťovat ovzduší a přírodu, realita je al pochopitelně jiná. Jednak samo auto musí být nějak vyrobeno a především musí být vyrobena elektřina sloužící pro jeho pohon. Je nakonec úplně jedno, jestli vzniká spalováním uhlím, štěpením jádra nebo roztáčením vrtulí větrných elektráren. Ani ten nejekologičtější z ekologických postupů není skutečně bezemisní, neboť ani větrná elektrárna nevznikne z ničeho a přenosovou soustavu nepostaví a neprovozuje Aladin. A protože většina světa stále spoléhá hlavně na spalování uhlí, jde často jen o přesouvání místa generování velmi podobných, ne-li ještě vyšších emisí CO2 spojených s provozem téhož.

Výrobci, politici, aktivisté přesto rádi ukazují publiku pouze jednu stranu mince, která je velmi blyštivá. A automobilky se k ním rády přidávají. Nyní se ovšem v záchvatu upřímnosti rozhodl jít proti proudu švédský Polestar. Značka spadající pod Volvo je vskutku překvapivě upřímná, když konstatuje, že provoz elektrických aut zdaleka není bezemisní, má pro to ale svůj důvod. Pokud prý automobilky nebudou o této věci hovořit otevřeně, jen stěží se jim povede přesvědčit odpůrce elektromobility ke změně. Právě naopak je zakrýváním pravdy jen utvrdí v názoru, že tu jde o něco nekalého.

Švédové se tedy rozhodli odhalit reálnou emisní stopu elektrického sedanu Polestar 2 a porovnat ji s Volvem XC40 s benzínovým motorem. A hned na úvod to pro zástupce alternativního pohonu vůbec nevypadá dobře, neboť kvůli těžbě a zpracování vzácných kovů potřebných na výrobu baterií je jeho výroba mnohem náročnější, kvůli čemuž má elektromobil na kontě 26,2 tuny CO2, aniž by ujel jediný metr. Oproti tomu spalovací SUV je z výroby zatíženo pouze 16,1 tuny. Již z toho nevychází elektrická auta moc dobře.

I v zemích s velmi ekologickým způsobem získávání elektrické energie tedy může být Volvo XC40 dlouho v provozu, aby zůstalo podstatně ekologičtější volbou. Polestar správně říká, že záleží právě na místě provozování, kdy se elektromobil dostane na úroveň svého údajně bezemisního sourozence, tedy pokud se tak vůbec kdy stane. Švédové si ale pro svůj základní výpočet berou k ruce světový mix zdrojů užívaných na výrobu elektrické energie. Nevíme, jak přesně Polestar k výsledku dospěl resp. odkud čerpal data, nicméně dle Švédů musí elektromobil na základě aktuálního průměru najet 112 tisíc kilometrů, než se dostane na úroveň benzinového sourozence. To přitom v průměru odpovídá osmiletému provozu, tedy vlastně obvyklé době garantované životnosti baterií.

Švédové dále dodávají, že pokud by v potaz byl brán pouze evropský energetický mix, kde je již kladen větší důraz na obnovitelné zdroje, pak se nájezd elektromobilu nutný k vyrovnání emisí s benzinovým Volvem XC40 snižuje na 78 tisíc kilometrů. A za předpokladu, že by čerpal pouze energii vyprodukovanou větrnými elektrárnami, šlo by o 50 tisíc kilometrů.

Ani jedno z toho nám nepřijde jako dost dobrý důvod, proč posílat auta se spalovacími motory do důchodu, neboť existuje spousta lidí, kteří 50, 78 ani 112 tisíc km nenajedou se svým autem nikdy, protože jsou třeba v důchodu sami. A pak je třeba dodat, že energii bude každé auto čerpat vždy lokálně a v řadě zemí bude i oněch 112 tisíc km nesplnitelným snem.

Už dobře známá mapa náročnosti generování elektřiny v jednotlivých zemích ukazuje, že třeba v takovém Polsku je aktuálně s 1 kWh vyrobené elektřiny spojeno 688 gramů CO2. Na sto kilometrů přitom elektromobily v průměru potřebují nějakých 25 kWh (tedy za předpokladu, že je nikterak neženete), což znamená, že 100 km jízdy znamená 17 200 gramů oxidu uhličitého vygenerovaného výrobou elektřiny. To jinými slovy znamená emise 172 g CO2/km, tedy množství, které skoro dvojnásobně přesahuje Evropskou unií nařízený limit (95 g/km) pro benzinová a dieselová auta, který platí už tento rok.

Suma sumárum to znamená, že elektromobily aktuálně dávají smysl jen na několika málo místech celého světa, ve zbytku spíše škodí. Na splnění klimatických závazků tak politici mohou rovnou zapomenout, tedy aspoň ve skutečnosti. Pokud se ale budeme dále tvářit, že emise elektromobilů jsou „nulové”, pak bude vše v pořádku. Klobouk dolů před Polestarem, že se právě na nesmyslné fráze obestírající snahy o rozšíření elektromobilů rozhodl upozornit, i když si tím tak trochu podřezává větev, na které sedí.

Zdroj: Polestar

Petr Prokopec