Autoforum

/

Foto: Dodge

Tohle je vážně bizarní. Automobilky se občas tváří, že elektromobily lidé chtějí, i když dobře ví, že pravda je jinde. Tohle Dodge nedělá a přiznává, že zájem o ně je velmi omezený. Do jejich výroby a prodeje se ale přesto pustil s cílem nenabízet nic jiného.

Když se vám někdo zítra pokusí nařídit, abyste se každé ráno po probuzení rozběhli proti zdi a dali si dobrovolně ránu do hlavy, co uděláte? Poslechnete a budete čekat na náraz, který pro vás bude tím posledním? Anebo se pokusíte takové nařízení zvrátit a vyhnout se mu v podstatě jakýmikoli prostředky? Tušíme, že uděláte to druhé, už z titulu pudu sebezáchovy.

Automobilky s politicky tlačeným přechodem jen na elektrická auta v podstatě přesně takový příkaz dostaly, na odpor se ale zmohla jen hrstka z nich. Ostatní se s úsměvem rozběhly a některé se u toho dokonce zeptaly: „Můžu běžet ještě rychleji?” To když si stanovily dokonce ještě absurdnější datum realizace takového záměru, než jaký po nich politici chtěli.

Jistě, každé srovnání kulhá, tohle ale není tak vzdálené od reality. Dokonce přesně tento slovník použil po premiéře rozpačitého elektrického nástupce Dodgů Charger a Challenger šéf značky Tim Kuniskis, jak upozorňují kolegové z Motor1. Ten uznal, že se značka vydala na obtížnou cestu, když po dekádách stavění své nabídky kolem benzinových osmiválců oznámila, že přejde jedním tahem jen na elektromobily.

Kuniskis to přirovnal k běhu proti zdi, které se nedá vyhnout. „Věděli jsme, že míříme do zdi,” řekl novinářům na představení primárně elektrického Chargeru Daytona a navázal metaforou ze sprinterských klání. „Tak jsme jeli na plný plyn a až těsně před koncem dráhy jsme vyhodili brzdný padák,” uvedl dále. Tím podle všeho narážel na to, že ač firma původně chtěla jedním tahem nahradit šesti- i osmiválcové Chargery a Challengery jen elektrickými nástupci, odpor klientely je přiměl nechat v nabídce aspoň provedení s novými šestiválcovými turby. Ta dorazí příští rok, jak jsme včera avizovali.

Kuniskis jistě chtěl, aby to vyznělo pozitivně, ale vážně to tak zní? Nám ani ne. Z jeho slov je zřejmé, že automobilka dokonale přesně věděla, že elektromobily její přinejmenším tradiční zákazníky víc děsí, než těší. Je samozřejmě hezké, že jim nějak vyšla vstříc, ale proč se tedy vůbec do nabízení nějakého elektromobilu nutila? S těžištěm v USA ani nemůže říci, že by do toho byla nějak extra tvrdě nucena, ale i kdyby byla, proč se proti oné zdi „dobrovolně” rozběhla? Proč neprotestovala, proč neoznačila věci pravými jmény, jako to soustavně dělá Toyota?

Automobilky už proto nelitujeme, že se do této pozice dostaly, pomohly tomu samy. Jistě, dnes už je těžké něco změnit, před pár léty ale s těmito nařízeními bojovat šlo. A kdyby se jim postavila aspoň většina z nich, politici ucuknou. Místo toho jsme se dočkali skoro bezbřehého nadšení, následování nápadu, o kterém výrobci aut museli ze všech nejlépe vědět, jak nesmyslný je, a nadšeného onoho běhu proti zdi. Dnes se dozvídáme, že to opravdu věděli, přesto až skutečně těsně před nárazem jedna firma za druhou vyhazuje ony záchranné padáky. To aby během pár let nezjistily, že mohou už leda vyhlásit bankrot. Je to celé mimořádně bizarní a někteří se už zjevně ani nepokouší to jakkoli zastírat.

Zdroje: Motor1, Dodge

Petr Miler